OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Poznáte tu pieseň o tých Dánoch: „Dínom, dánom na kopečku stála, dínom, dánom na mňa pozerala. Dínom, dánom nepozeraj na mňa, dínom dánom nepôjdeš ty za mňa“?!
Tak presne táto nie je o mladej dánskej kapele, ktorá našla svoj názov v encyklopédii hmyzu -- MANTICORA. O svoju pozornosť sa medzi metalovou pospolitosťou hlásia už svojím piatym albumom.
Tento krát si dovolili prísť s koncepčným príbehom retrospektívy ľudského života. Téma nie zrovna inovatívna, v podobnom duchu sa nieslo trebárs album DREAM THEATER -- “Scenes From A Memory“, či v minulom roku vydaný AYREON -- “The Human Equation“.
Na rozdiel od vyššie spomenutých, progresom napáchnutých, spolkov prináša dánska úderka rázny, šľapavý a nahustený power metal so zvukovou latkou prekliate vysoko. Niet sa ani čomu diviť, veď na producentskú stoličku sa posadil skúsený a metalom ošľahaný harcovník Tomy Hansen (HELLOWEEN, PRETTY MAIDS, TNT, BEYOND TWILIGHT atď.).
V celkovom kontexte vyznieva tvorba Dánov ako nepriamy pokračovateľ štýlu starých BLIND GUARDIAN, nastoleného albumom “Tales From The Twilight World“. Na aktuálnej novinke Dánov nájdeme podobné vrstvenie i stavbu zborov, nehovoriac o farbe Larsovho hlasu, ktorá je v drajvových polohách takmer identická s Hansi Kurschom. A aj keď sa nejedná o nejakého super jedničkového speváka, jeho vokál robí polovicu výsledného soundu MANTICORY.
Dej konceptu sa začína rokom 1934, narodením, a končí v roku 2004, keď ústredná postava príbehu leží na smrteľnej posteli. Pretkaný je reflexiami uplynulého života, udalosťami a spomienkami sa k tomu viažucimi a označenými konkrétnymi rokmi.
Od úvodného intra „If?“ až po outro „If, Then...“ kapela servíruje číre gitarové riffové šialenstvo a zabijácku rytmickú smršť balansujúcu na pokraji power a thrash metalu.
Hneď v druhej skladbe: „King Of The Absurd“ predvedie gitarista ukážku gitarovej kreatívnosti. Rázny a priamočiary ťah na bránu, kde sa muzikanti s ničím nemaznajú a rozbalia to na plné struny, so spevom a samotnou melodickou stavbou asi najviac pripomínajúce slepých strážcov reprezentujú napr. songy „Playing God“ a „Help Me Like No One Can“. Máte chuť na sekané nevermorovské riffy, snúbiace sa s europsko-germánskou melodikou („Melancholic“)? Naopak v brutálnosti a rýchlosti na pokraji thrashu jej konkuruje „Creature Of Failure“, o ktorú sa zľahka obtrú aj progresívne prvky.
Pestrá škála nálad, symbióza valivých strednotempových motívov a umne aplikovaného nevtieravého klávesového podkladu s občasnými thrashovými výbehmi („It Feels Like The End“, „Enigma“) poteší najmä vyznávačov hudby, v ktorej sa vždy niečo deje. Zo strhujúceho víru sily a rýchlosti na chvíľu vytrhne netypická, na klávesoch postavená baladická suita „Fall From Grace“.
Celkovo muzikanti oplývajú vycibreným citom pre stavbu skladby, ako aj vysokou technickou a hráčskou zdatnosťou. Nemalý podiel na výslednom sounde má aj hosťujúci klávesák Finn Zierler (BEYOND TWILIGHT), vyznenie ktorého v spojení s gitarovou hrou Kristiana Larsena dodáva celému dielu značnú dávku temnej dramatickosti. Neoddáva sa zbytočným exhibíciám, namiesto toho dodáva nahrávke akýsi štvrtý rozmer.
V prípade že máte radi mixtúru power, speed, melody a jemných progresívnych elementov je táto nahrávka pre vás tým pravým orechovým. Osobne považujem na danom hudobnom poli za jeden z najlepších albumov minulého roka.
Album ponúka moderne poňatý vyvážený pomer melodie a dravosti s prepracovanými aranžmánmi a vysokou hudobnou zdatnosťou. Lahôdka pre všetkých milovníkov súčasného power metalu.
9,5 / 10
Lars F. Larsen
- spev
Kristian Larsen
- gitary
Mads Volf
- bicie
Kasper Gram
- basa
hosť:
Finn Zierler (BEYOND TWILIGHT)
- kláves
1. If?
2. King Of The Absurd
3. Playing God
4. Melancholic
5. Creator Of Failure
6. It Feels Like The End
7. Enigma
8. Fall From Grace
9. Help Me Like No One Can
10. If, Then...
11. Private Hell (bonus track Japonsko)
12. Spawn Of Darkness (bonus track Ázia)
8 Deadly Sins (2004)
Hyperion (2002)
Darkness With Tales To Tell (2001)
Roots Of Eternity (1999)
Dead End Solution (1997)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Massacre Records
Stopáž: 54:53
Produkce: Tommy Hansen & MANTICORA
Studio: Jailhouse Studios, Dánsko
Nářez jako prase !!! Vynikající !
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.