Koho jiného bych mohl v našem novém cyklu představit jako prvního, než Dalibora „Dalase“ Ňorka. Hrál klíčovou roli již při realizaci předchůdce našeho virtuálního města – METALMANIE. Při „stavbě“ METALOPOLIS však byla jeho úloha ještě daleko náročnější a zodpovědnější, a proto si (kvůli zjednodušení komunikace, jak uvnitř webu, tak s návštěvníky) k funkci vrchního architekta přibral také funkci šéfredaktorskou. Takže jistě chápete, že nikým jiným jsem začít nemohl (páč bych to poznal na konci roku na odměnách, které Dalibor rozdává…)

Co způsobilo to, že se programování stalo Tvým koníčkem a vlastně i zaměstnáním? Mám tím na mysli, jestli tě něco zásadně ovlivnilo, když ses onehdá po základní škole rozhodoval co dál…

No, už na základní škole, během hodin pracovního vyučování, kdy se mi s pilkou a dalšími nástroji dařily dělat velmi neobyčejné kousky, jsem tušil, že takhle se asi živit nikdy nebudu. No a když jsem si na střední škole místo radosti ze skvěle zapojených a fungujících elektrických obvodů užíval hlavně smrad z propáleného plošného spoje, bylo vymalováno. Jinak programováním se v různých intenzitách zabývám asi od svých 13-ti let, kdy vše začalo u Basicu legendárního ZX Spectra.

Nemáš někdy chuť s tím praštit? Neleze ti to na mozek?

Ale to víš, že někdy mám. Vrací se to v pravidelných periodách a určitě se tím asi nechci živit věčně. Jak říká jeden můj kamarád, na starší kolena by to chtělo nějakou rutinní a nenáročnou práci – například místo generálního ředitele.

Čtenáře bude jistě zajímat, jaké byly rozdíly v práci na jednotlivých „webzinech“, které jsi vytvářel – mám tím na mysli MM 3. verze a MP.

Metalmania, kterou jsem dělal, byla hotova defacto během dvou měsíců. To bylo v období, kdy jsem měl i ve svém (teď už bývalém) zaměstnání dostatek času a prostoru na její tvorbu. I když z technického hlediska Metalmania fungovala velmi dobře a spolehlivě, sám jsem moc dobře věděl, že některým aspektům jsem příliš pozornosti nevěnoval a ušil je horkou jehlou. Metalopolis, tam už jsem zvolil trošku jiný přístup. V první řadě se bylo potřeba rozhodnout, jak naložit s nečekanou situací spojenou se zánikem Metalmanie. Nabízela se možnost reinkarnace stávajícího systému, ale tu jsem odmítnul a začal jsem budovat systém nový. Nemá cenu popisovat detaily spojené s pipláním doslova každé maličkosti a zoufalým nedostatkem času, který jsem na to měl. Dnes už asi každý ví, že vývoj Metalopole mi zabral cca 3/4 roku, přičemž zhruba 2 měsíce jsem na to jak se říká ani nesáh a byly dokonce i chvíle, kdy jsem se na to už chtěl vykašlat. I když i Metalopolis má své mouchy (mám namysli hlavně webovou prezentaci, která vznikla během jednoho měsíce), jsem s jeho realizací spokojen. O chybách moc dobře vím a na jejich odstraňování se průběžně pracuje.

Hlavní náplní MP je samozřejmě psaní o všem co se kultury a zejména hudby týká. Jak ty ses dostal k té „tvrdší“ hudbě a jaký byl Tvůj posluchačský vývoj?

Pamatuji si, jak mi v mých deseti letech můj tehdy 13-ti letý kamarád pouštěl z kotoučového magnetofonu nahrávky ACCEPT, HELLOWEEN a dalších, tehdy velmi populárních heavy metalových kapel. Moc mě to nebralo a to byl také na dlouhou dobu můj jediný kontakt s metalovou hudbou. Za pár let mi další kamarád cpal nahrávky death metalových kapel z Floridy – DEATH, OBITUARY apod., a to se mi líbilo ještě podstatně míň. Pamatuji si, že jsem metal nesnášel. Uff, když to po sobě čtu, tak mi to připomíná příběhy ze serveru jezis.cz :-) Asi prvním impulzem probouzejícím můj zájem o tvrdou hudbu přišel s poslechem alba od MINISTRY – „Psalm 69“. To bylo někdy v roce 1994. Pak už to vzalo docela rychlé obrátky. Přišli MACHINE HEAD s jejich „Burn My Eyes“, začal se mi líbit i ten nenáviděný death metal a postupem času jsem se zaposlouchal téměř do všech metalových odnoží. Jen ten heavy a speed mi k srdci (anebo uším?) nikdy nepřirost. V dětství, v dobách hluboké normalizace, jsem měl možnost sledovat rakouskou televizi a to jsem si nikdy nenechal ujít jejich hitparádu. Obdivoval jsem tehdejší popové hvězdy, jako jsou PET SHOP BOYS, A-HA, TALK TALK a mnohé, dnes už téměř zapomenuté interprety. Tato náklonnost k popu 80-tých let se mě drží dodnes. Teenagerské období jsem zasvětil kapelám jako PEARL JAM a vůbec celé grungeové scéně, také hlavně THE CURE a později i PINK FLOYD, které jsem jedno období absolutně nekriticky obdivoval. Dá se říct, že i toto mi zůstalo dodnes. Ono se toho na mě během mého dosavadního života hudebně vůbec nalepilo hodně a asi by to zabralo dalších dvacet odstavců, než bych to popsal.

Nějaké nové objevy, nebo favoriti letošního roku?

Z nejžhavější současnosti jsou to rozhodně holandští TEXTURES, kteří byli živě naprosto skvělí a ani jejich deska „Polars“ v tomto ohledu moc nezaostává.

Co ti naopak v hudbě všeobecně vadí?

Zůstanu-li v našem malém českém prdelákově, tak to je rozhodně neustálá medializace profláklých normalizačních hvězdiček, která je okořeňována novými a novými, hudebně snad ještě horšími, „objevy“. Zdráhám se uvěřit, že by většina národa měla takový vkus, jaký se nám snaží nacpat rádia a televize. Smutné je, že tohle se netýká pouze komerčních médií. Ona asi dnešní, uspěchaná a pseudokapitalistická doba pozornému poslechu a pečlivému hledání kvalitní hudby moc nepřeje. Člověk si řekne, že to může ignorovat, ale úplně předtím nikdy neuteče. Když vidím v obchoďáku u pokladny vedle žvýkaček a prezervativů CD Petra Kottwalda a Standy Hložka, říkám si, kam až tohle může zajít?
V zahraničí je to defacto to samé, jen ten prvek v podobě nostalgie po Ein Kessel Buntesech tam pochopitelně chybí.¨
V samotné metalové muzice mi nejvíce vadí pózerství přesahující únosnou mez, zahleděnost do sebe sama, do svého hudebního stylu a přílišná ortodoxnost.

Máš nějakého jiného favorita v této oblasti? Navštěvuješ vůbec ostatní hudební servery?

V oblasti metalových internetových serverů žádného speciálního favorita nemám. Tak obden si udělám kolečku po všech českých a slovenských webech s alespoň občasnou aktualizací a sem tam se podívám i do zahraničí, ale to spíš z důvodu získávání informací během psaní článků. Z českých hudebních serverů se občas podívám na www.musicserver.cz, ale tam je opravdu minimum pro mě zajímavých informací. Mnohem pravidelněji sleduji například www.czechcore.cz, kde nacházím spostu interpretů blízkých mému vkusu. Rád zajdu i na www.freemusic.cz, kde se mi však moc nelíbí design anebo www.musiczone.cz.

Teď trochu z jiného soudku – poslední měsíce jsou všude samé volby – jak u nás, tak za hranicemi. Jaké jsou vlastně Tvé politické názory a co říkáš situaci u  nás a ve světě všeobecně?

Moje politické názory? To je těžké. Kdysi jsem o tuto oblast zajímal mnohem víc. Četl jsem noviny, snažil jsem se sbírat co nejvíc informací, abych se podle toho uměl rozhodnout. V posledních pár letech mě však, asi jako podstatnou část národa, zachvátila skepse a znechucení z politky a už se o politické dění moc nezajímám, ale jakýs takýs přehled si snažím stále udržet. Voleb jsem se aktivně účastnil naposled v roce 1998. Svůj postoj však hodlám změnit při těch nejbližších parlamentních. Jestli ode mne chceš slyšet, zda jsem vpravo anebo vlevo, tak řeknu, že asi spíš vpravo. Nesnáším komunismus a nikdy nepochopím lidi sympatizující s tímto světonázorem. I kdybych na tom byl sociálně velmi bídně, tak mi vždycky bude jasné, že komunismus mě z bahna rozhodně nevytáhne. Pochopitelně, že stejně tak jako ultralevici bych nikdy nevolil ani ultrapravici, která se začíná prosazovat i v bývalém východním Německu, což mi radost rozhodně nedělá. Zastávám názor, že těm slabším by se mělo pomáhat, ale nesmí to být na úkor populistických gest a zadlužování příštích generací, tak, jak se tomu v současné době děje i u nás. Co se týče všeobecné situace ve světě, tak tam je to na mnohem delší debatu. Mám-li to nějak v krátkosti shrnout, tak podle mě se v nejbližších letech nejdůležitější světové dění bude odvíjet od čím dál většího nedostatku černého zlata (ropy) a událostí s tím spojených.

Dovedeš si představit, že by ses někdy stal politikem? Hypoteticky – kdyby ano, co by byl tvůj největší zájem prosadit?

Jo, stát se politikem, to by byl další teplý a rutinní flek, který bych si dovedl na starší kolena představit. Asi možná i lehčí, než být generálním ředitelem. Ne, nechci to zjednodušovat, kolikrát těm lidem opravdu není co závidět. Mluvím o politicích v demokratických státech, kteří se musejí mnohokráte zodpovídat z velmi nepříjemných dotazů a čelit různých tlakům. Popravdě si sebe jako politka moc představit neumím a i kdyby – těžko bych do toho šel s nějakou hlavní velikou ideou, že něco změním. Možná bych se spokojil s konstatováním, že to opravdu myslím úpřimně:-)

Teď trochu odlehčíme a dáme si pár otázeček na tělo:

Máš nějaký sexsymbol, nebo oblíbený typ žen?

Sexsymbol opravdu nemám, ani si nevzpomínám, že bych v adolescentních dobách obdivoval například nějakou herečku apod. Počkej, vlastně už si vzpomínám – vždycky se mi líbila Meg Ryan.
Ale vyhraněný na nějaký konkrétní typ žen nejsem. Když mě některá dokáže zaujmout nejen svým vzhledem, ale i jako osobnost, tak je mi celkem jedno, jestli je blondýna, černovláska anebo jesli má ty vlasy krátké anebo dlouhé. Jediný typ, který je mi už od pohledu protivný, jsou ty přepálené pipky ze solárek, kterých jsou plná nákupní centra. Tady si myslím, že ani nějaké osobnostní kvality moc nehrozí. Hlavně žebříček hodnot těchto „dam“ musí být velmi inspirativní.

Jakým autem jezdíš a co je Tvá vysněná kára?

Uff, Ty mi dáváš :-) Bude tohle vůbec někoho zajímat? Momentálně jezdím citrónem Xantií kombi, kterou jsem si pořídil nedávno. Nebyla ve zrovna lichotivém stavu, ale teď už je na tom mnohem lépe. Jelikož patřím k těm, kteří upřednosťují komfort a pohodlí, jsem teď velmi spokojený. Jedná se o opravdu velice pohodlný vůz jako dělaný na delší jízdy. Po Praze moc nejezdím, maximálně o víkendech a to také jen když musím. Vysněných vozů mám víc a všechny patří do stejné kategorie, jako ten můj současný – takže větší a prostorné combi, přip. sedan (Citroën C5, BMW řady 3 a 5, SAAB 9-5 atd.). Například vůbec nemusím sporťáky a tunning (který mi v mnoha případech přijde hodně gay a buranský), i když na exotický sportovní vůz (Lamborghini, Maserati, Dodge Viper ...) se pochopitelně podívám moc rád. Také sním o tom, že si jednou pořídím nějakého veterána nejlépe americké produkce z období let 1950 – 1980.

Vím, že jsi velkým fotbalovým fanouškem. Mohl bys nám trochu rozvést historii Tvého fanouškovství – a také oblíbeného hráče, oblíbený tým, názory na současný fotbal apod.

Jak to zkrátit a nepopsat další stránku textu? Fotbalem se zabývám už mnoho let. Sám sebe považuji za chodící výsledkovou encyklopedii. Nedělá mi nejmenší problém si vzpomenout na dvacet let staré výsledky našich týmu v evropských pohárech anebo reprezentace na významných turnajích. Vždycky jsem fandil brněnskému týmu a po přestěhování se na jižní Moravu jsem měl konečně možnost se zápasů svého oblíbeného mužstva účastnit jako očitý svědek. To bývalo v dobách, kdy v Brně na fotbal chodily třicetitisícové návštěvy. Současnost brněnského fotbalu mi tedy pochopitelně moc radosti nedělá. Po přestěhování do Prahy jsem na ligové zápasy přestal chodit. Pražské publikum je dost specifické a na zápasy tady nikdy moc lidí nechodilo. Párkrát jsem zašel na Slavii anebo Spartu, ale to spíš na evropské poháry. Moc bych si přál, aby se Slavii konečně podařilo postavit nový stadion, protože podle mě je lokalita Žižkova a Vršovic z hlediska diváckého potenciálu velmi perspektivní a jsem přesvědčen o tom, že do kulturního a slušného prostředí hezkého fotbalového stánku přijde dost lidí. Tímto se dostávám k tomu, co mě na našem ligovém fotbale trápí – od špatných (i když už se to trochu lepší) stadionů plných vypatlaných hovad (jakože diváků), které si fotbal pletou s hospodou páté cenové skupiny až po mnohokráte zoufale neatraktivní hru, kdy hlavním cílem je neikasovat na úkor líbivosti předvedného fotbalu. O současné korupční aféře snad ani nemá cenu hovořit. Moc si teď přeji, aby z fotbalu odešli všichni sponzoři a návštěvy se zastavily na hodnotách ze III.A třídy. Snad by se už možná začalo něco dít. Oblíbené hráče bych hledal hlavně v minulosti – z českých to jsou legendy jako Masopust anebo Ivo Viktor. Z těch zahraničních pak hlavně Michel Platini, Gary Lineker, Marco Van Basten anebo Michael Rummenige. I v současnosti se mi líbí hodně hráčů, ale nějakého extra oblíbence nemám. Spíš mi lezou na nervy věčně podrážděné a zhýčkané primadony typu Franesca Tottiho.

Sleduješ i jiné sporty, provozuješ něco aktivně?

Během významnějších turnajů (MS anebo olympijské hry) sleduji i hokej a na olympiádě se rád podívám i na sporty, o kterých třebas za celé ty 4 roky vůbec neslyším, jako jsou například skoky do vody anebo curling. Občas se mrknu i atletiku a jako malé dítě mě hodně bavila kolová. To bylo v dobách slavných bratří Pospíšilů. Aktivně rekreačně provozuji fotbal.

A ještě zpět k MP. Jsi jedním ze služebně nejstarších redaktorů – se kterými kolegy se znáš nejdéle a ke kterým máš tak nějak nejblíže (hudebně, lidsky)?

Zapátrám-li v paměti, tak úplně nejdéle se znám asi s Marigoldem, ještě z dob působení na serveru Absolute Metalmaniacs. Myslím ale, že jsme se tehdy osobně ani po mailu ještě neznali. Prvním člověkem, kterého jsem tehdy z Metalmanie kontaktoval byl Shnoff, s nímž jsem se setkal na nějakém internetovém chatu. Lidsky si tedy asi nejvíce rozumím s tzv. starou gardou, presentovanou lidmi jako Darkmoor, Marigold, Shnoff anebo Immortal. V podstatě můžu říct, že si ze své pozice rozumím s každým členem redakce, což je v podmínkách amatérské tvorby hudebního magazínu asi tím nejpodstatnějším klíčem k úspěchu. Hudebně si pochopitelně nejvíce rozumím s Loužou a Darkmoorem, což ale pozorný čtenář už dávno vypozoroval i sám.

Jak bys hodnotil dosavadní působení MP na kolbišti webzinů (i srovnání s ostatními) a v čem myslíš, že má MP ještě rezervy (pokud tedy nějaké jsou)?

Těžko lze říkat něco jiného, než že v zásadě můžeme být spokojeni. Ten nejzákladnější faktor určující úspěch webu – návštěvnost, hovoří jasnou řečí. Metalopolis si mezi internetovými periodiky zabývajícími se metalovou hudbou získala během své krátké existence výsostné postavení. To vše samozřejmě zásluhou velmi aktivního a dobře fungujícího redakčního týmu, který máme k dispozici. Nemůžeme samozřejmě nevidět ani některé nedostatky, na kterých musíme ještě zapracovat. Jsou tady samozřejmě i jisté rezervy z hlediska obsahu a nabídky poskytovaných informací, ale čtenáři musí pochopit, že děláme vše, co je v našich momentálních silách. Nelze plně uspokojit specifické požadavky každého čtenáře. Postavení našeho serveru nás samozřejmě zavazuje k co nejkomplexnějšímu informačnímu servisu a my bychom rádi v tomto ohledu našim čtenářům vycházeli i nadále vstříc. Za jejich neutuchající důvěru jim pochopitelně velice děkuji a jejich přízně si všichni moc vážíme.