OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nikdy před poslechem tohoto zbrusu nového promo materiálu jsem neměl možnost nějak detailně poznat muziku této středočeské kapely. Snad jen několik kuloárových zvěstí ke mě dolétlo s tím, že kapela hraje metal inklinující ke keltské kultuře a hlásí se přibližně ke stylu, který z velkých kapel reprezentují např. BLIND GUARDIAN. Poslech propagační části nových skladeb (tvořená pouze dvěma songy) je tedy mým prvním kontaktem s CRUEL, což může být na druhou stranu zajímavé, neboť k jejich tvorbě přistupuji nezatížen předchozími zářezy.
První skladbu „Shah mat“, plíživě taženou v středním tempu, rozezní v úvodu moderně drásavý kytarový efekt. Poté co se přidají další nástroje a skladba narůstá k ústřednímu hadímu riffu, který se celou skladbou proplétá, v různých formách mizí a zase vylézá, je píseň ukotvena v převalující se akusticky položené podobě. Výpravný zpěvákův projev dokresluje citlivě vkládaná sólová kytara, která dodává atmosféru napětí, avšak nepřekračuje popisnou čáru rušivosti. Skladba působí spíš atmosféricky, posmutněle a až v závěru plynule přechází k rychlejšímu tempu. Zpěvák umí pracovat s náladou i atmosférou svého hlasu, ale mám z jeho projevu pocit, že je zde ještě stále trochu rezerv, jakoby nevěděl jak ze sebe vše dostat. Druhá píseň „Svízel přítula“ působí o něco pozitivněji, živěji a tak spíš odpovídá mým představám o tvorbě CRUEL (BARBARIAN) před poslechem této nahrávky. Jedná se o jakýsi pohanský tanec na zelenající louce ještě pořád zahalené ranní rosou. V této písni se mimo jiné kytarista dokonale vyřádí. Pro mne však díky své přírodní rozjařenosti kvalit úvodní „Shah mat“ nedosahuje (věc osobního vkusu). Zde mne napadlo srovnání s tvorbou britských SKYCLAD z před 9-ti let. Obě skladby reprezentují tedy opačné strany nálad, což dodává promáči na větší rozmanitosti, přičemž ústředním pojítkem mezi oběma póly je zpěv a sólová kytara. Zvuk je na demonahrávku na dobré úrovni a zejména v úvodní skladbě dosahuje díky práci s kytarovým efektem až alternativně vzrušivé zajímavosti. (Tímto směrem bych radil se vydat).
Co závěrem? Snad jen, že si v brzké době budu muset poslechnout nějakou ze starších nahrávek CRUEL, abych zjistil jestli se kapele daří jít zprávným směrem a jaký je jejich evoluční vývoj od samých počátků. Solidní demo, ne výborné, ale pořád o něco lepší než dobré. Kdyby se jednalo o regulérní CD, dal bych o něco méně.
P.S.: Obě skladby lze bezbolestně stáhnout na stránkách skupiny nebo rovnou TADY a TADY.
Zajímavý a citlivě provedený mix mezi pohanským hard´ n´heavy a lehounce nezávislým rockem, přičemž klasicky hard rockové vlivy převládají. Zvěsti o škatulce lehčího progresu nejsou v případě této nahrávky zas až tak na místě. Demo je přístupnější, než by se dalo předpokládat a tak tvrdím:“klasický hard rock znázorňující obě strany jing jangu.“
7 / 10
Marek Neckář
- zpěv, kytara
Pavel Bauer
- kytary, zpěv
Standa Havel
- basa
Robert Ebel
- bicí
1. Shah mat
2. Svízel přítula
Entelecheia (2018)
Krutá tráva (EP) (2012)
Ekvilibrium (2008)
Promo 2005 (2005)
Promo 2003 (2003)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Samovydání
Stopáž: 9:24
Produkce: Pavel Bauer
Studio: Tahiti studio B + zkušebna
Kontakt: Jan Jeřábek - tel.603457652
Tak si to tedy rozeberme, českobrodští nezmaři:
Shah mat:
00:01 - nástup perfektní, dalo by se říci až atmosférický, obzvláště chválím sympatický samplík v 8. sekundě
00:41 - špatně, ten odporný agro-riff je třeba vyhodit, přepracovat, změnit
01:05 - opět v pořádku, rafinovaný přelom do akustiky tam pěkně pasuje, zajímavé veršíky, obzvláště vyzvedávám „obzorem – fosforem“
02:10 – výraz „mátohy loudavé“ mi tam neštymuje, narušuje dosavadní libozvučnost textu, doporučuji třeba obrat „batohy od mladé“ – trošku to ovšem mění smysl celého textu, takže doporučuji přepracovat celou pasáž.
03:02 – zase ten riff, začínám na něj být alergický, naštěstí postupně dochází k jeho pozvolnému rozmělnění a transformaci v cosi poslouchatleného, ale pořad se vrací
04:41 – výborný přelom do jímavé pasáže, která trvá až do konce, zpívá se o lásce a to mám rád, supr, jenom závěrečný výraz „zakokrháním“ mi připadá na zakončení příliš ostrý, doporučuji tedy „zahalekáním“
Svízel přítula – tady je to celkově poněkud slabší, nemá to takovou atmosféru:
00:01 – rozjezd je trošku nevýrazný, ale nešť
00:28 – špatné, jako ze sólovky Aleše Brichty, přepracovat – doporučuji přidat aspoň trochu akustiky a tu podbarvit varhanním samplem (možno vypreparovat z nějakého Bachova díla)
cca 01:10 – velmi dobrý rozvoj oné kritizované pasáže s postupným zapojením vzpomínané akustiky a procítěným vokálem, požadavek na přepracování tedy beru zpět, i když ty varhany by snad…. Ještě to promyslím
01:57 – perfekt, popěvek nána nananána mám ze všech známých popěvků nejraději
02:40 – veršík „závaží, která nic neváží“ mi nějak nedává smysl, poněvadž z logiky věci vyplývá, že závaží vždycky něco váží, doporučuji přepracovat
02:48 – „jazyk po blínu chutná“ – no fuj, bezpodmínečně vypustit, co naše mládež?
03:33 – ten odporný grindový výkřik každopádně vyhodit…. Moment, aj to už je další kapela, beru tedy zpět. I když trocha grindových prvků by obě skladby výrazně obohatila. Doporučuji popřemýšlet, Marek Neckář na to jednoznačně má.
I když kapela nehraje nic nového, to co hraje, hraje dobře a baví ji to. Už se těším, až je uvidím živě.
Když si tedy shrneme kvality tohoto proma, vyjde nám, že je to důstojný materiál, který by mohl oslovit potenciálního vydavatele, třeba IFA Records. Koukám do manuálu a máme to za
Táborákoví progress metalisté vrací úder! V poslední době to v redakci vypadá jak ve fanklubu Cruel. Možná bych se měl taky přidat, protože to jednu dobu vypadalo, že jsem v kolektivu jediným ortodoxním fanouškem. Bohužel ovšem namám proč. Nemám žádnou konkrétní výtku vůči hudbě, která si drží svůj kvalitativní standard a držím se své výhrady vůči Neckářovu táborákovému zpěvu (Proč sakra nezpívá víc Bauer?) . Nehodnotím vůbec zvuk demáče, protože vím že je prozatimní. Vše je v podstatě na svých místech. Problém je v jediné věci. Ty dvě písničky se mi prostě moc nelíbí. Vzývám tedy i nadále promáč z roku 2003. Kdybych uměl poznat sedmi osminovej takt, dal bych asi víc...
Českobrodští nezmaři jsou po bezmála dvou letech zpátky. Aktuální hudební rozpoložení této, doufejme, že již natrvalo, čtveřice v sobě nese už jen minimum hudební minulosti hlavních postav Pavla Bauera (ex-GUERNICA) a Marka Neckáře (ex-CRUEL BARBARIAN). Základním kamenem sice nadále zůstává progresivní pojetí heavy metalu, ale nové písně "krutých" v sobě obsahují mnohem více sluchových přísad na to, aby se daly vstřebat hned napoprvé a aby se daly jen tak lehce zaškatulkovat. Kompozičně velmi dobře zvládnutá dvojice skladeb je ještě obohacena toliko moderními kytarovými efekty, atmosféru dokreslujícími sóly a v případě "Shah Mat" i silním nábojem v podobě lehce orientálného motivu a postupně gradujícího vnitřního napětí. Zpěv Marka Neckáře, ač v minulosti několikrát považovaný za slabší stránku CRUEL, se zdá, již dokázal dostat do poloh, kde dokáže naplno prodat své přednosti. K dobru si ještě k tomu všemu připočtěte tradičně kvalitní obrazotvorné texty. Je však škoda, že tato pestrá zahrada má jen dva záhony.
Neodpustím si však jedno malé rýpnutí: Doufám pánové, že vaší další nahrávkou nebude dvouskladbové Promo 2007, ačkoliv je mi jasné, že na růžích ustláno nebudete mít ani po tomto počinu.
Další z promo nahrávek tuzemských nezmarů CRUEL prezentuje kapelu ve stádiu čilého rozkvětu, Pokud dva roky staré promo znělo ve své podstatě hodně "guernicovsky" (vliv bývalé kapely Pavla Bauera byl hodně slyšitelný, zatím Neckářovic Krutý barbar přešlapoval za dveřmi), Promo 2005 prezentuje syntézu hudebních vizí obou pánů. A navzdory nedokonalostem ve zvukové složce se jedná o syntézu brilantní, vzrušující a dotaženou. Vnímavému posluchači neunikne, že sedm strun páně Bauera přidalo CRUEL na oplechovanosti a riffy zní správně těžkooděnecky. Deset prstů páně Bauera dodalo perfektní sóla a hudební preference dvou hlavních persón zase vykouzlily progující hříčky s rytmikou. První skladba zní na poměry CRUEL až překvapivě temně a osudově, ale gradace a citlivá melodická výstavba pokračuje v nejlepší tradici... Velice osobní dojem ze skladby posiluje i Markův vokál. "Svízel přítula" je skvěle poskládané kompendium barbariánské minulosti v kultivovaném instrumentálním hábitu současnosti. Dočkáme se jak zpěvného heavy refrénku, tak parádiček ve skočném goticko-renesančním duchu... Pokud se naznačené atributy povede dotáhnout do podoby plnohodnotného alba, vznikne nepochybně výtečné a svojské heavy metalové album, jakých je na české scéně pomálu.
Je to dobre a celkom originalne. Len ten spevakov hlas sa mi nepaci. Takto spieva kazdy treti Cech. Doporucoval by som skupine zmenit spevaka. S dobrym hlasom by som dal kludne o 1-2 body viac.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.