Jako druhý pán na holení, v našem cyklu rozhovorů, se nám představí známý redaktor-myslitel Vítek „Marigold“ Schmarc. Je to další z tzv. rady stařešinů, která má hlavní slovo v otázkách ohledně fungování celé METALOPOLIS, takže jeho volba, jako druhého zpovídaného, má své opodstatnění.

Ahoj Vítku, jak se máš, co právě děláš a jaké jsou Tvé nejbližší plány? Myslím tím samozřejmě horizont +/- 10 dní.

Právě odpovídám na otázky. Pak se naobědvám. Pak půjdu vykonat velkou potřebu. Pak se půjdu učit. Pak vykonám malou potřebu. Pak pojedu na trénink. Pak si půjdu lehnout. A víš, co je nejhorší? Bude se to s malými variacemi opakovat celých 10 dní... Život je pes.

Je zde paní Zima – je to pro Tvé blackmetalové srdíčko radostná událost, nebo máš radši horké léto (a s tím spojené obnažené slečny apod.)?

Slečny v mantlech jsou fajn. Sluší jim to i tak. Zimu mám moc rád, ale nesmí to být ta řídká městská. Mám rád, když mrzne až Vikingům v kostech praští, mám rád, když skřetí osady zapadají sněhem a my s Dalasem vyrážíme na jejich lov, samozřejmě ozbrojeni sekerami a elfími prsteny a za zvuku heavy metalu. To je ta pravá metalová zima. Když prší, není žádný bygbýt. To je popová zima. Tu nesnáším.

Jeden z Tvých největších koníčků je hrad Švihov. Dáváš si teď v zimě pauzu, nebo tam jezdíš stále? Jakou funkci na hradě vlastně vykonáváš? Kastelán, průvodce, šášula, Bílý pán, nebo dokonce (ka)kat?

Už jsem jenom řadový návštěvník, zlatá hradní éra skončila. Sem tam se stavím, pokecám, zavzpomínám na časy, kdy jsem poslouchal šepot hradních zdí a vymýšlel si své romantické povídání o lidech, kteří tam nikdy nebyli, nikdy nežili, ale já jsem si je vysnil. Jo jo, zlatý časy romantismu. Četba Krále Leara při západu slunce, rozervávání se s Máchovými básněmi v gotických sálech... Kde to je? V prdeli.

Jak ses mezi hradní lid vlastně dostal?

Dlouhá historie. Bylo jedno děvče, se kterým jsem chodil a to se znalo s tehdejším kastelánem, protože prováděla někde, kde on se občas objevoval. Pozval ji na návštěvu Švihova a ona mě tam vzala s sebou (to měl ten loudil jistě velkou radost... pozn. Darkmoor). A bylo. Prožil jsem tam to skoro všechno nejhezčí z posledních 4 let, ale i to muselo skončit a skončilo. Nenávidím nevyhnutelnost... 

Pojďme k MP – působíš zde krom jiného i jako korektor – studuješ český jazyk i na VŠ – kdy si v sobě začal pociťovat zájem o tuto oblast? Jak hodláš v tomto směru pokračovat? Jako učitel?

Již co jonák švarný, vlasy kučeravé, když jsem čítával spisy buditelův českých a vědom si byl, kterak plémě německé mateřštinu naši vykořisťuje a v sirobě potupné spočívati ji nechává... Ne ne ne... Bylo to asi na gymplu, kde mi čeština prostě šla a šuškalo se o mně, že mám talent na psaní. No a když jsem se pak rozhodoval, co dělat, čeština pro mě byla jasná volba. Voní hezky. Ale někdy blbě chutná. Spisovatelský talent se nepotvrdil, ale neklesám na mysli. Jak říkává můj dobrý kamarád (a dobrý spisovatel) Tomáš Vučka: v hlavě mám divadelní hru, co za ní dostanu Radokovu cenu. Jen jí napsat. Říká to už 5 let... Tak já ji nemám ani v hlavě, ale předpokládám, že už je na cestě. Rozhodně ji nepůjdu vstříc jako učitel, mám jen jedny nervy a když mi rupne, dopouštím se i násilí. To není dobrý předpoklad. Necítím se vyvolený pro tenhle úděl. Rád bych klidné místo někde ve slušné a dobře pracující redakci (což samozřejmě vylučuje MP)... Nebo někde jinde. Hlavně ne na pracáku nebo pod mostem.

Myslíš si že SMS, chaty a diskuzní fora, kde se na pravopis zrovna nehledí, mohou mít na náš mateřský  jazyk nějaký negativní vliv?

To si piš. Pěkně ho kurví, s odpuštěním. Lidi píší jako stenografové, syntax se zjednodušuje na hranici únosnosti, klesá slovní zásoba, zvyšuje se podíl cizích slov a prasečích přejímek z angličtiny. Pravopis se stává zbytečnou buzerací Yntelektuálů. Nejhorší je, že to člověka pohltí a záhy zjistí, že to, čím pohrdal, píše také. Osobně si myslím, že to češtině hodně ubližuje jako jazyku a zbytečně jí to posouvá někam, kam nikdy nepatřila. Podle někoho je to zákonitý vývoj. Mně se nelíbí, jako ostatně leccos z moderního věku. Ale můžu s tím nesouhlasit, můžu s tím polemizovat, ale dětma stejně nezatopím... (ale jo, jde to, věř mi, jen špatně chytají... pozn. Darkmoor).

Jak jsou na tom dle tvého mínění MP autoři a MP návštěvníci?

To je různé. Liší se to případ od případu. Nebudu jmenovat, výjimečně nechám svou pověstnou aroganci a namyšlenost výt za dveřmi psince... :o))

Patříš mezi nejvytíženější redaktory – mimo zmíněné korektorské práce máš na svědomí (krom recenzí samozřejmě) také zdaleka největší počet článků o filmech. Jak to děláš že tohle všechno stíháš – když se tak zamyslím, tak skloubit práci, školu, činnost pro MP, návštěvy kina, či sledování DVD a k tomu ještě naposlouchávání nových nahrávek a nezbytné tlachání na forech – to vychází asi na 27 hod/denně – nejsi z toho někdy přetažený?

Nestíhám. Nic nedělám pořádně. Ode všeho trochu a není to optimální, protože pak všechno šidím. Ale takový jsem já. Přelétavý a neposedný. A zároveň líný, takže přetažený jsem jen po náročných docvičkách na šermu. Hlavu si rozhodně nezavařím, na to jsem moc opatrný.

Čtenáře budou jistě zajímat tvé začátky na UG (nemá to být AG jako agrozačátky? pozn. Darkmoor) scéně. Jak dnes s odstupem času vidíš starou MM a jak vůbec ses vyvinul po stránce redaktorské i posluchačské?

Marigoldův sonet o upíru
Teskně hučí bory temné
a na skleslé hrudi večera 
plují chmurně tóny jemné 
- to dívka krásná zemřela. 
Vanou prudce vichry žalné 
z přechladného klína hor 
pozdní ráno tuze kalné 
bolné duše pějí chór. 
Z planin táhle vlci vyjí, 
když na bělostné její šíji, 
spatříš krve krůpěje. 
V té chvíli vzduch se zachvěje, 
a nad ní stojí její pán 
zbledlá maska - upír sám..
(z recenze Siebenbürgen)
    
Tohle je, dámy a pánové, železitý orgasmus konce milénia, výtrysk puritanismu, který boří všechno, co mu stojí a stálo v cestě. Věřím jim každé slovo, ztrácím pobavený odstup, který mě věrně provázel na Glory To The Brave a Legacy Of Kings. Smekám rohatou přilbu a z plna plic ryčím FIGHT with your heart and your destined to glory, but FIGHT without soul and you´re gone loose it all… UÁÁÁRRRGHH !!!!!
(z recenze Hammerfall)

Toliko k mým začátkům, to snad mluví za vše, ne? Netrvalo mi tak dlouho pochopit, že psát recenze jako nadšený kazatel ve věci metalu je na hovno, protože to vylučuje kritický odstup. Takže postupem času jsem se odnaučil blackmoonovským frázím (snad) a začal se pokoušet o střízlivější pohled, který řekne něco ví, než „sem metalák, kdo je vÝc?“. To souvisí i s vývojem MM, na který jsi se ptal. Bylo to takové naše hledání hudební kritiky a přijatelného tónu recenzí. Hledáme pořád. K posunům posluchačským můžu říci jen jedno: při čtení některých svých starých fláků nechápu, co jsem to byl za kokota... :o)))

Napsal si tento rok několik desítek článků – co Tě v tom množství asi tak nejvíce zaujalo na hudební (i filmové) scéně – jaké je tvé momentální posluchačské rozpoložení?

Na filmové tradičně spousta věcí. „Svět zítřka“ jako jeden z prvních poslů nového filmu. „Návrat krále“ jako dovršení mojí srdcové série. „Ztraceno v překladu“ jako fantastický kus filmařiny dcery slavného otce. „Samuraj“ od Kitana jako naprosto jedinečný kontrapunkt k debilním filmům QT. „Poslední samuraj“ od Zwicka jako perfektní stylistické cvičení na téma epický velkofilm. A další a další.
A hudebně? Nic zásadního mě nenapadá. Bylo pár dobrých desek, ale žádná vyložená bomba, která by si mě omotala kolem prstu. V současné době si dávám koňské dávky progrese prostřednictvím LIQUID TENSION EXPERIMENT. To mi vystačí.

Jsi jedním ze služebně nejstarších redaktorů – se kterými kolegy se znáš nejdéle a ke kterým máš tak nějak nejblíže (hudebně, lidsky)?

Nejdéle se znám s Markem (Darkmoor), kterého jsem poznal jako jako správného rokéra na koncertě jeho mateřské skupiny. Myslím, že si rozumíme hodně dobře. Já vím, že on je starej čouda, on ví, že já jsem mladej čouda a je to fajn. Pak asi se Shnoffem (9.5/10 – půl bod dolů za svatbu). Pak snad s Mortym (10/10 za avantgardní pojetí). Pak s Dalasem (11/10, za těžké časy se ženskýma)... Pak už to šlo ráz naráz. Myslím, že ke každému, kdo stihl zlatou éru MM, mám docela blízko. To nejde jinak. Ale fór je, že nejdýl ze všech se znám s tebou, že jo. Já tušil chyták. S tebou se znám už od mladších žáků na veslování a něco jsme spolu prožili – fotbálek, táboráky, Leo a další krásy dětství :o)))

Jak vidíš současnou pozici MP v porovnání s ostatními ziny (ani nebudu říkat konkurečními) a kde jsou dle tebe ještě naše rezervy?

Nestojíme si špatně, ale nikdy si nebudeme stát tak dobře, abychom neměli rezervy. Postavení okolních zinů mě nezajímá. Máme dost svojí práce. Ale třeba nový Payo je hezký. A píšou tam o sportu.

Co říkáš na úroveň návštěvníků MP – jak se díváš na občasné projevy netolerance fanoušků určitých směrů?

Není nic jako úroveň, jsou jen individuální projevy. Nad některými zůstává rozum stát, jiné jsou zase velice příjmené a motivující. To je život.

Teď několik mimohudebních otázeček:

Minulý rok proběhly senátní volby – co si myslíš o současné situaci v ČR? Půjdeme do levé, nebo pravé prdele? Jakou budeš volit ty? Měl bys nějaký recept na zlepšení stávajících podmínek?

Nevím a je mi to jedno. Volby jsem vynechal, ztrácím jakoukoli motivaci k nim chodit. Asi půjdu k těm „velkým“, ale koho budu volit, vážně nevím. Z politiky je mi blbě, takže noviny nečtu, zprávy sleduju až od kultury a do debat o stavu politické scény se od jisté doby nepouštím.

Co sport? Věnuješ se ještě něčemu jinému než píchání (do lidí mečem)? Nebo jen nadáváš v hospodě u televize jak to ten Koller zas podělal?

Šerm mi jako metoda zmrzačení vystačí, protože si na něm můžeš odvařit všechno, co v jiných sportech. Je to pohyb, který mě baví, strašně složitý na koordinaci a uvolnění, ale to už je podstata bojových umění. Po sedmi hodinách tréninku týdně se cítím tak akorát využitý a nemám roupy dělat další sporty. Snad ještě ten fotbálek si občas hodím... Ale jinak pro lenocha jako já existují určité hranice.

Jsi lepší fotbalista než já?

Ne, ale jsem lepší kulturista!

A závěrečný bonus - máš nějaký idol – sexsymbol? Prostě která je nej nej nej?

Jasně, Zdeněk Troška. Inteligentní a krásný umělec. Při sledování jeho filmů a při čtení jeho výroků se mi stahuje kaďák blahem. Pak ještě Lucie Borhyová. Vytrénovala mě v rekordně rychlém přepínání kanálů. Kdepak, idol ze mě nevytáhneš, já mám prostě rád hezké ženštiny a vybírat mezi ni TU je na mě moc těžké (ale když jsme u toho, Eva Aichmajerová je fakt moc hezká ženská, že jo? :o)))...

(To jo, hlavně při čůrání jí to sluší – pozn. Red.)