Tuzemští vyznavači odlehčenější formy černého umění měli minulý rok více než dostatek příležitostí seznámit se s italskými pohádkáři GRAVEWORM velmi zblízka, totiž prostřednictvím koncertních pódií. V létě jsme je měli šanci spatřit v plném nasazení v nehostinných prostorách jistého kamenolomu u Konice, v říjnu zase přijeli do Uherského Hradiště jako podpora pomalu rezivějící mlátičky KATAKLYSM. Neuplynulo moc času a sbližování se sympatickou smečkou okolo pěvce Stefana Fioriho začíná psát svoji další kapitolu... bizarní scéna, kde kamenný anděl s nepřítomným výrazem ve tváři dlí uprostřed mořem zatopených křížů a náhrobků bude naší poslechovou overturou.

Přiznám se, že GRAVEWORM jsem měl vždycky velmi rád a jejich vývoj s napětím sleduji od jejich prvních alb. Vždy pro mě představovali neotřesitelnou jistotu atmosférického kovu černé barvy, nikdy nedokázali natočit špatné album, natožpak vyloženě propadnout. Minulé album "Engraved In Black" velmi zdařile navázalo na tradice zatím nejlepšího výtvoru "Scourge Of Malice" (2001) a co je důležité, posunulo skladby GRAVEWORM do vyloženě hitových sfér (jen vzpomeňte na "Legions Unleashed" nebo výtečný cover od R.E.M. "Losing My Religion"). Právě onen talent napsat chytlavé písně s dobře zapamatovatelnými melodiemi se podařilo na "(N)utopia" ještě více rozvinout. Díky sázce na širším masám posluchačstva přístupnou produkci bylo nutno uvolnit důrazný stisk plynového pedálu a zredukovat četnost agresivních pasáží. Tento jev dnes ale výjimečně hodnotím jako pozitivní, neboť se tím výrazně zlepšila čitelnost struktury skladeb, která u GRAVEWORM nebyla ve vysokých rychlostech vždy optimální. Více nahlédnout zvědavým slechům pod povrch neprostupných zvukových stěn zajisté umožnila i dobrá práce protřelého produkčního šéfa Andyho Classena.

Propagační materiály říkají něco v tom (ne)smyslu, že Italové ještě více přitvrdili a dnes tak připomínají syntézu HYPOCRISY s DIMMU BORGIR. Přitvrzení jsme si již jednoznačně škrtli (neb opak je pravdou), zmiňovat Tägtgrenovu smečku hermetiků je pak vysloveně bludem hodným trestního oznámení na autora promo litanií. Vliv inspirační aury norské stálice se naopak dá celkem akceptovat, pouze však v přísném kontextu jejich starší tvorby, reprezentované dejme tomu opusem "Enthrone Darkness Triumphant“.

Mému prohlášení ohledně maximální chytlavosti a citu pro silné refrény dostojí hned první skladba "I-The Machine", atmo-black metalový hit par excellence (předem prozradím, že na albu není zdaleka, ale zdaleka sám). "(N)utopia" naštěstí lacině neodhaluje své ladné křivky hned po první kompozici a hned v následujícím titlesongu překvapí čistě gothenburským nástupem (Italové vůbec nejsou stylově ortodoxní partou, neváhají naservírovat i gotikou nasáklé mezihry nebo dark metalové party ala LIAR OF GOLGOTHA). Z členů pětihlavého komanda si uznalé pokývání hlavou zaslouží především frontman Stefano, a to za zlepšenou obsluhu hlasivek, jak v dimenzích deathového mručení, tak i blackového "škriekania" (jak roztomile praví někteří kolegové zpod Tater). Pochvalu sklízí i rejstříky černovlasé klávesistky Sabine, které aniž by sklouzly k podbízivosti a kýčovitému trylkování, ještě více umocňují podmanivost skladeb.

GRAVEWORM potvrdili svojí pozici na scéně a dle mého mínění natočili zatím nejpřístupnější album své kariéry. Na straně jedné příjemné melodie a za srdce chytající refrény, přiměřená agresivita a black/death metalová dravost na straně druhé. Suma sumárum: pro každého pravověrného atmo-blackera by měla "(N)utopia" být naprostou (N)utností.