OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Mezi kopci cesta je klikatá“ a kľukaté sú cesty osudov kľúčových členov legendárdnych MASTER´S HAMMER. Kým Franta Štorm sa usadil na špičke českej typografie, Tomáš „Necrocock“ Kohout sa okrem hudby rád venuje nie práve najtradičnejším sexuálnym praktikám. CD „Praktiky pohřebních ústavů“ je remake demopásky, nahratej Necrocockom ešte za čias Majstrovho kladiva, kedysi v roku 1990, keď samotný Kohout pracoval ako hrobár...
Po obligátnom intre „Smrt je teprve začátek“ sa rozkrútia kolesá pomalého čierneho kovu, postaveného na gitarových linkách a klasicky blackmetalových riffoch, s doprovodom pomerne umelo pôsobiaceho automatu a štipky kláves. „Spev“, teda prevažne efektom prehnaná deklamácia a šepot, vďaka výhradnému použitiu češtiny prispieva k tomu, že ako celok album trochu pripomína Necrocockove prvé a najslávnejšie pôsobisko. Bohužiaľ sa píše rok 2005 a úspech dosiek ako „Rituál“ od MASTER´S HAMMER či „Zjevení“ od ROOT bol daný do veľkej miery dobou vzniku. Album, nahrávaný v domácom štúdiu, ako celok však pôsobí dojmom lepšieho dema, v niektorých momentoch pripomína (tempom aj zvukom) „Casio roky“ Varga Vikernesa – ktorému sa vďaka kultovému statusu tiež čo-to prepáči. „Praktiky pohřebních ústavů“ síce prinášajú nemálo dobrých nápadov („Tlecí doba“ s automatovou „klepačkou“ je slušný hit, o skladbe „Porucha mechanismu pecí“ sa dá povedať to isté), je vidno, že Necrocock na gitaru stále „umí“, ale pre predchádzajúcou Kohoutovou tvorbou (okrem MASTER´S HAMMER aj KAVIAR KAVALIER) nepoznamenaných poslucháčov neprináša nič nové – snáď okrem textového obsahu.
Bohužiaľ, texty, akokoľvek sa snažia vyvolávať atmosféru a pôsobiť v rámci funebráckeho konceptu archaicky a temne, pôsobia skôr smiešne. Ťažko povedať, do akej miery myslel Necrocock verše typu „Brána se otvírá další várka/Tlející zápach/Je řádne rozložena./Tak rychle odnášejte/Jednu rakev za druhou/Ať deviace je řádně ukojena“ ako ad absurdum dovedenú recesiu. Vďaka ich polopatickej popisnosti a neohrabanosti pôsobia ako autentické zápisky narušeného patológa – ja len dúfam, že to tak malo byť.
A tak netuším, čo si mám o „Praktikách pohřebních ústavů“ myslieť. V zásade ide o vcelku počúvateľnú porciu pomalého blackmetalu staršej školy, šmrncnutého elektronikou. Ak toto CD malo ambície pobaviť svojou absurdnosťou a amatérskou naivitou, tak sa to snáď podarilo, aj keď moja šálka kávy chutí trochu inak. V prípade, že sa pod tentokrát nie príliš podareným obalom z dielne Chymusa skrýva dielo myslené smrteľne vážne, tak ide skôr o čaro nechceného vtipu. Každopádne keby Necrocock nebol gitaristom MASTER´S HAMMER, tak po jeho muzike, plnej úchyliek a patologických porúch, ani neštekne pes.
P.S.: CD obsahuje kvalitne spracovanú multimediálnu stopu s klipmi k bonusovým (a do súčasnosti datovaným) skladbám „Prázdniny“ a „Oligofrenní dívka“ a dokumentárnym materiálom.
Vcelku počúvateľná porcia pomalého blackmetalu staršej školy, šmrncnutého elektronikou. Ak toto CD malo ambície pobaviť svojou absurdnosťou a amatérskou naivitou, tak sa to snáď podarilo, aj keď moja šálka kávy chutí trochu inak. V prípade, že sa pod tentokrát nie príliš podareným obalom z dielne Chymusa skrýva dielo myslené smrteľne vážne, tak ide skôr o čaro nechceného vtipu.
5 / 10
1. Smrt je teprve začátek
2. Orgány se spalují
3. Tlecí doba
4. Černý mramor
5. Procházka urnovým hájem
6. Porucha mechanismu pecí
7. Rozptylová louka
8. Noční provoz
9. Řecké ohně
10. Prázdniny (bonus)
11. Oligofrenní dívka (bonus)
roztomila uchylarna
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.