OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rakušané FORCEDOWN se probudili k životu v létě roku 2002, stvořili CD demo „Meaningless“, trochu si zakoncertovali, prošli personálními změnami a v prosinci loňského roku zalezli do studia aby tam připravili CD „Immortality of Words“. To co držím v rukou je však prozatím pouhopouhé demo. A nutno dodat velmi neprofesionálně vyvedené demo. Čtyři skladby na CD-R bez bookletu s přihozeným promo letáčkem nesvědčí o tom, že by si s tím skupina dala velkou práci. Nad tímhle bych však klidně mávnul rukou, jenže totéž bohužel platí i o hudebním obsahu nevábného nosiče.
Skupina sama sebe řadí hned do několika stylů, přičemž hardcore jim jsem ochoten spolknout, s metalcorem už je to na vážkách, a zmiňovaný severský melodický metal? No ten jsem hledal marně, pokud tím ovšem nebylo myšleno občasné triviální rádoby melodické skučení v refrénech, které ale mnohem víc evokují neo-punkové halekání. Výsledek tedy působí jako nepodařená mixtura hardcoru se skejťáckou kýčovitostí. Jenže i tomuhle modelu chybí vlezlost a veselost amerických top partiček. No, prostě to podle mě neosloví ani náctileté jelimany, ti by potřebovali alespoň trochu slušnější zvuk nahrávky a příjemnější celkové vyznění. Nenápadité kytary totiž kolovrátkově rolují nad jednoduše jednotvárnou rytmikou, a když bicman jaksi „zasóluje“, jen tím plně odkopává prázdnost a nedůraznou omšelost svého projevu, čemuž nijak nepomáhá ani popelnicový zvuk. Nechce se mi to už dál pitvat, hořká pachuť, která mi zůstala v ústech po více jak dvouhodinovém poslechu tohoto kotoučku mě nutí být krutý. Nemohu však jinak, jen oplácím krutost zase krutostí. Vylézt na svět s takto „odfláknutou“ prací totiž nepovažuji za nic jiného. Že by skupina nebyla ničeho lepšího schopna? Ale vlastně o co jde, vždyť si tihle hoši dali jako moto: „Dělat hudbu a bavit se“. No, když se baví alespoň oni, já si dám každopádně řádný pozor, aby už se mi vícekrát tahle zábava nepřipletla do cesty.
Prázdnota, to je asi ten vše vyjadřující pojem, který mě napadá, pokud bych měl stručně charakterizovat tohle demo. Skoro se bojím vyslovit, že FORCEDOWN hrají hardcore, protože by se to mohlo chápat i jako urážka tohohle stylu.
2 / 10
Andre Schönauer
- bicí
Bernhard Schwarz
- kytara, vokál
Jürgen Miksche
- basová kytara
Peter Neunteufel
- kytara, vokál
1. The Immotrality Of Words
2. Settlement
3. Fist Fuck
4. The Scars in me
The Immortality Of Words (demo) (2005)
Meaningless (demo) (2003)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.