PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Již je tomu dobrých deset let, co AGONY brázdí tuzemská pódia a nedávno vydali své již třetí album „My Turn To Die“. Jak už to bývá, začínali jako thrashová kapela, ale postupem času se umírnili a usadili v krajině doom metalu. To se mělo změnit s aktuálním albem. Bylo na čase se dát opět do pochodu, možná i do klusu.
Na stránkách kapely se můžete dočíst reklamní teze o melodickém death metalu, který boří hranice stylů. V jistém slova smyslu by se o boření stylů dalo mluvit, ale to autor reklamního textu asi neměl na mysli. Album otvírá skladba „Whatever Shall I Do“, kde je jasně patrná doom metalová minulost kapely, přesto razance riffů a rychlejší tempo je známkou nového stylového směřování této formace. Dovedu si představit, že naživo tato hudba přináší přesně to, co si vlasatý, hrozící a mírně přiopilý dav žádá pro své mozek destruující pohybové kreace, nicméně jako poslechovou hudbu toto album moc nedoporučuji. Problém je totiž v tom, že páni kytaristi značně šetří na nápaditosti své hry a to až pod únosnou mez, navíc to své minimum válí stále tím samým rytmem. A přesně v tom duchu, který „Whatever Shall I Do“ předznamenává, se nese celý zbytek alba. Hutný, průrazný rytmus se stává nudným, celé album působí velmi ploše a nenápaditě, a to i přes dobrý zvuk. Je zde ale několik okamžiků, kdy klimbající posluchač na chvíli zbystří a panenky se mu rozšíří překvapením. Jde o ten vzácný moment, kdy se k mikrofonu dostává klávesistka Petra. Jedná se o opravdu ojedinělý zážitek. Tak příšerný zpěv se jen tak neslyší, je-li to vůbec zpěv. V kontextu čtyřiceti minut jde možná jen o detail, ale z detailů se skládá celek. Těžko tvrdit, že by Mrcyho chrapot byl zpěv, ale na chrapotu se alespoň nedá nic zkazit.
AGONY hrají již deset let a po takové době by se dalo očekávat více instrumentálního umu i více zkušeností pro realizaci vlastních nápadů. Jenže toho se na „My Turn To Die“ nedočkáte. Strategie AGONY je totiž umořit posluchače monotónní hudbou a zbořit mu jeho představy dobré muziky.
„My Turn To Die“ je zosobnění nudy a nenápaditosti metalového bušení. Pozitivní recenzi si budete muset přečíst jinde.
3,5 / 10
1. Whatever Shall I Do
2. ...Alone
3. The Mirror Of The Night
4. Sometimes
5. Endless Remorses
6. Stronger Than You
7. Welcome To My Empire
8. My Turn To Die
9. Black Rose
10. Outro
My Turn To Die (2004)
Call The Rain (2003)
Ashes To Ashes, Dust To Dust (1999)
...From Red Heaven (MCD ) (1997)
Black Velvet (EP) (1997)
The Abandonment (MC) (1996)
Face Of Death (MC) (1995)
Vydáno: 2004
Vydavatel: I.F.A. records
Stopáž: 39:44
Produkce: František Musel & Mrcy
Studio: Studio Hacienda
Docela dobra nahravka jen ten zpev Petry je fakt trochu divny. Ale kluci jste dobri!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.