OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
PRIMORDIAL, to sú veteráni a zároveň snáď najväčšie hviezdy írskej metalovej scény. Ich počiatky siahajú až do roku 1987, hoci tento údaj treba brať so značnou rezervou, keďže vtedy išlo iba násťročných faganov hrajúcich deathmetalové covery.
Akí sú v roku 2005? Silní ako nikdy predtým, povedal mi v rozhovore pre Metalopolis spevák Alan Nemtheanga. Vyspelí, zrelí, zohraní, skvelí, dodávam ja. Pod krásnym obalom zobrazujúcim kŕdeľ vrán letiacich nad krajinou ponorenou v hmle a šere sa skrýva 7 skladieb. Sedem opusov plných temných emócií, melanchólie, smútku, miestami až beznádeje.
Základom tvorby PRIMORDIAL je nesporne láska k severským kapelám. Vplyvy BATHORY z obdobia “Hammerheart” sú neprepočuteľné. Nie nadarmo označil spomínaný A. A. Nemtheanga najlepšiu skladbu na novom albume, hymnickú “The Song Of The Tomb” za jeho osobnú poctu Quorthonovi. Podobne príjemným vikingským syndrómom trpia aj ostatné skladby, snáď najviac rezko odsýpajúca “Tragedy´s Birth”.
PRIMORDIAL sú majstri v tvorbe pochmúrnych nálad, tu pridajú trochu keltského folklóru, tam zasa štipku anathemovskej zasnenosti. Tou povestnou lahodnou penou na horkom pollitri Guinnessa je potom samotný Nemtheanga so svojím nezameniteľným vokálnym prejavom.
Nielen fanúšikovia spolkov typu BATHORY, ENSLAVED, EINHERJER či FALKENBACH si teda prídu na svoje pri počúvaní „The Gathering Wilderness“. Zárukou výrazovej pestrosti a zaujímavých nápadov je určite aj vychýrený Billy Anderson, ktorého prsty zanechali odtlačky na doskách od SLEEP, NEUROSIS, MELVINS, FANTOMAS alebo BRUTAL TRUTH.
Zájdite si do Írska na chutné čierne pivo. PRIMORDIAL vás nesklame, je to vskutku dobrá značka!
Vikingské metalové hymny s nádychom keltského smútku a melanchólie.
Vydarené dielko kapely, ktorá si už čo-to odskákala a aj po takmer dvadsiatich rokoch na scéne pôsobí čerstvým dojmom.
7,5 / 10
A. A. Nemtheanga
- spev
Ciaran MacUiliam
- gitara
Michael O'Floinn
- gitara
Paul MacAmlaigh
- basgitara
Simon O'Laoghaire
- bicie
1. The Golden Spiral
2. The Gathering Wilderness
3. The Song Of The Tomb
4. End Of All Times (Martyrs Fire)
5. The Coffin Ships
6. Tragedy's Birth
7. Cities Carved In Stone
Exile Amongst The Ruins (2018)
Where Greater Men Have Fallen (2014)
Redemption At The Puritan's Hand (2011)
To The Nameless Dead (2007)
The Gathering Wilderness (2005)
Dark Romanticism (2004)
Storm Before The Calm (2002)
Spirit The Earth Aflame (2000)
The Burning Season (MCD) (1999)
Journeys End (1998)
Imrama (1995)
Dark Romanticism (demo) (1993)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Metal Blade Records
Stopáž: 59:34
Produkce: Billy Anderson
Studio: Academy Studios
Vydarene dielo. Ta temna atmosfera sa mi paci. Kvalita
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.