PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nórsko, Tromsø, mesto za polárnym kruhom, krajina polnočného slnka a celodennej tmy, október 1995. Geir Jenssen (BIOSPHERE) a Bobby Bird (HIGHER INTELLIGENCE AGENCY) nakladajú svoju elektronickú výbavičku do lanovky, aby na jej konečnej stanici, v chate na hore nad mestom, odohrali trojicu unikátnych a výnimočných vystúpení.
Zadanie organizátorov každoročného Polar Festivalu kázalo „využiť zvuky získané na mieste“ a spomínaná dvojica sa s ním popasovala dychberúcim spôsobom. Elitní predstavitelia „tanečnej vetvy“ ambientu sa pohrali so zvukmi topiaceho sa ľadu, vŕzganím lanovky, šumením vetra či rozhovormi návštevníkov, a v reálnom čase z nich vystavali nesmierne dynamické, doslova dýchajúce a pulzujúce dielo, dokonale zachytávajúce genia loci onoho magického miesta, symbolicky, lanami kabínovej dráhy, prepájajúceho modernú civilizáciu s nedotknutou prírodou. Ťažko uveriť, že vyše deväť minút zvukov crčania a kvapkania vody v záverečnej „Meltwater“ môže nenudiť, ba naopak, pôsobiť tak silno. Ambient je často degradovaný a mylne považovaný za triviálnu a prázdnu hudbu, či za účelovú zvukovú kulisu pre výťahy a letiskové haly. Avšak v kritických miestach, kde sa ukazuje, či je hudba (ako taká) kvalitná, doska „Polar Sequences“ exceluje. Rafinovanosť postupov, ktoré postupným vrstvením, menením hlasitosti, pridávaním tónov a prácou so slučkami zvukov rozvíjajú jeden, často prírodný, nasamplovaný motív je evidentná. Jenssen a Bird mimoriadne atraktívnym spôsobom poodkryli širšiemu publiku nový rozmer elektronickej muziky, rozmer, ktorý ukazuje, že napriek jej zdanlivej „umelosti“ a odľudšteniu stále ide o plnohodnotný hudobný smer, nezadajúci si po kompozičnej stránke ani s „vyšším umením“.
„Polar Sequences“ je výtvor na pomedzí intímnej hudby na domáce počúvanie, performing artu či plnohodnotného live záznamu. Jediná vec, čo ma mrzí, je fakt, že som nemohol byť priamo na mieste...
P.S.: Pre tých, ktorí tento výlet do končín na míle metalu vzdialených vydržali absolovovať celý, dodám záverečnú informáciu – v roku 1997 si hudobníci pozvánky vymenili, a po sete odohratom v Jenssenovom rodisku sa podobný projekt odohral v Birminghame, mieste narodenia Bobbyho Birda, tentokrát v mestskom štýle.
Výtvor na pomedzí intímnej hudby na domáce počúvanie, performing artu či plnohodnotného live záznamu. Jediná vec, čo ma mrzí je fakt, že som nemohol byť priamo na mieste..
1. Cimmerian Shaft
2. Snapshot Survey
3. White Lightning
4. Countdown To Darkness
5. Corona
6. Meltwater
Birmingham Frequencies (2000)
Polar Sequences (1996)
Vydáno: 2003
Vydavatel: Headphone (pôvodné vydanie z 1996 Beyond records)
Stopáž: 57:23
Tak tohle je opravdu podařený výlet do hypnotické krajiny studených zvukových vibrací, chladivé elektronické zvuky nepostrádající oduševnělost skutečné zimní atmosféry, nádherný soundtrack spojující v sobě relaxační neokázalost i znervózňující absenci harmonií. Velmi vtíravé a přitom nenásilné.
K väčšine ambient záležitostí bývam skeptický, no vždy som rád, keď sa ku mne z času na čas dostane niečo naozaj výnimočné. "Polar Sequences" je unikát, na míle vzdialený ambientným pokusom "votrelcov" z iných scén ako elektronickej (a narážam najmä na tú metalovú)..
Hudba na tomto albume neznie ako počítačová hra s vypnutou obrazovkou, je naopak veľmi vizuálna, podnetná a mnohorozmerná. Zážitok.
Miluju Biosphere a tohle je velmi příjemné spestření Jenssenovy bohaté diskografie.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.