Řekl bych, že Clint Eastwood je „Nesmiřitelný drsný Harry“ i na stará kolena. Psychologická dramata mívají většinou ten charakter, že svou myšlenku sdělují divákovi pozvolna, někdy až natolik, aby ji člověk nejprve sám pocítil, než mu bude řečena. Eastwood vše sděluje po svém. Ve svém vypravěčském stylu se vrací do role svých pistolníků. Podívej se zpříma do očí a pak udeř. Chceš-li něco říci, řekni to zpříma jako chlap. Pomalu se mi ani nechce věřit, že tento způsob pojetí může být vhodný, jenže on je a je až zatraceně působivý. „MILLION DOLLAR BABY“ byl po dlouhé době film, po jehož skončení bych dokázal sedět v pohodlném křesle ještě mnoho chvil a přemýšlet o smyslu slov, o smyslu obrazů. Rozehrává se zde několik témat, ale jen jedno zůstane tím ústředním. Možná proto se na tento film rád podívám znovu, abych se více soustředil na jeho další myšlenky. Dokážu si představit, že ten samý příběh by jiný režisér natočil zcela odlišně. Zde jako by šlo o dva zcela rozdílné filmy zařazené za sebou. Jeden zpracovává klasické téma: „Když máš skutečnou vůli něco dokázat, tak to dokážeš!“. Avšak právě v této části spatřuji hlavní negativum filmu, neboť se až příliš okatě drží zaběhnutých pravidel o mladém žákovi a starém učiteli. Druhý je mnohem hlubší sondou do lidského nitra a je mnohem tvrdší než dobře mířený pravý hák. Dokážu si představit strukturu snímku jako poslepované obrazy člověka, který vzpomíná. Ale to by nesměl být Eastwood…

Zapomeňte na to, že „MILLION DOLLAR BABY“ je Rocky v sukni. Jeho poslání je někde úplně jinde, nicméně pokud chcete pár dobrých rad pro boxování, tak navštivte jen první půli a budete spokojeni. Ano, skutečně je to o osobě, která nemá nic a chtěla by se dotknout slávy a je pro to ochotna udělat cokoliv. Jenže to tu slouží jen jako pomocný motiv pro jiná sdělení. Boxerský žebříček posloužil jako schody do mysli člověka. „Miliónové děvče“ je komorní drama před zraky anonymních pozorovatelů. Zcela těží z herectví pouhých tří lidí: Clint Eastwood jako starý trenér, kterému všichni talenti odejdou za lákavým voláním slávy, Morgan Freeman, jeho starý přítel, kdysi žák, nyní již jen uklízeč v jeho tělocvičně a Hilary Swank jako talentovaná boxerka Maggie. Jsou zde i další, ale ti nejsou vidět, oni jen hýbou kulisami. Zprvu jsem nechápal, proč do hlavní role obsadil ženu-boxera, navíc když téma zda je box sport pro ženy, je zde jen okrajově nastíněno. Přeci jenom dvě slečny rozbíjející si obličej asi nejsou pro většinu diváků příliš přitažlivý pohled. Že by snad chtěl ukázat vypracované, svalnaté tělo Hilary Swank? Možná, ale postupem času si divák začne uvědomovat, že „Šéf“, jak Eastwooda Maggie neustále oslovuje, začne ke své svěřenkyni získávat otcovský vztah. Morgan Freeman je zde současně i v roli vypravěče a v jistých momentech i hybatelem děje.

Stejně tak drsně upřímným (nebo upřímně drsným?) způsobem, jakým nám režisér řekne, že cesta ke slávě vždy vavříny končit nemusí, zde nastoluje i jiné otázky. Doslova jako rána mezi oči je zde ukázána prázdnota kněžských slov. Člověk, který jen lacině cituje fráze z Knihy, vlastně ani jiným poradit nedokáže, protože život viděl jen skrze okna zdobená mozaikou. Nedokáže se vcítit do problému jiného člověka, protože k lidem má příliš daleko a jeho slova se ztrácí jako bezduché blábolení, která nejsou ani radou, ani pohrdáním, jen vlastním alibismem ze strachu vzít na svá bedra něčí volbu. Nicméně Eastwood neodsuzuje víru nebo organizaci, ale jen jednoho konkrétního člověka a tím to paradoxně má mnohem obecnější vyznění. Nebo setkání Maggie se svou rodinou, které má k dojemnému rodinnému smíření dál než na vrchol boxerského žebříčku, je rychlou, avšak trefnou sondou do omezeného myšlení mnohých lidí. Přesto jedno téma zde ústředním zůstane a už kvůli tomu bych tento film doporučil jako povinnost pro všechny moralisty, kteří se stejně jako onen kněz schovávají za něčí slova, a kteří si navíc přivlastňují moc rozhodovat.

Nedokážu říci, zda si „MILLION DOLLAR BABY“ zaslouží titul nejlepšího filmu roku, protože jsem všechny ostatní neviděl, ale rozhodně jde o dílo, které stojí za shlédnutí a které by nemělo být rychle zapomenuto. Sice zpracovává aktuální téma, ale jisté hodnoty se s časem nemění. Ocenění hlavních aktérů je však zcela zasloužené, především již druhý Oscar pro Hilary Swank. A za režii? Už jenom za tu drzost být v psychologickém dramatu tak nechutně upřímný, ano.