Teprve nedávno se mi k uším dokutálela podle všeho úplně poslední placatina plzeňsko-pražských neometalových bohatýrů JADE WAH’OO a materiálem na tomto kotouči jsem byl příjemně překvapený. Po poměrně nepovedených demosnímcích z roku 2002 skupina předkládá nový a čerstvý materiál, který zaujme nejen svoji živočišnou živelností, ale pro tentokrát i lehkým exotickým folklóričnem.

Hned první skladba „Pumper Nickel“ se po melodicky příjemném a nenásilném úvodu zvrhává v kytarovou řezničinu, nad níž se klenou dva vokály velmi dynamicky měnící polohy. Od prskání hladových kočkovitých šelem, přes táhlé hrdelní vytí, uhekané houpavé rapování, výbuchy hysterického smíchu, až k melodicky vrstveným zpěvům. Hlavně rytmika a dynamika celé skladby ji pasuje na energicky velmi vydatnou záležitost. Při dvojce, jež nese jméno „Apokalypsa“, jsem si velmi citelně vzpomněl na SYSTEM OF A DOWN. Hlavní pilíř skladby je tvořen především melodickou zpěvnou linkou a nahuštěnými kytarami –  škoda jen, že se ve skupině nenajdou hlasivky tankainovského formátu, ale o tom až později. U třetí „Gin“ se melancholicky rozjíždějící začátek mění v rapmetalovou kaskádu, kde se střídají fragmenty melodické s houpavými sekanými štěky, vše lehce dokořeněné balkánskou kytarovou školou (jako bych slyšel lehký závan skupin typu ARTERY). Další „One Minute“ je minutová energetická nálož se strojovou rytmikou, mající tendenci vás rozžvíkat na cucky, následovaná písničkovatou „Francouzkou“, s citlivým akustickým výlevem akordeonu a velmi francouzským feelingem. Nejsem schopen posoudit jazyk, asi to tak uplně čistá francouzština nebude, nicméně ten odér nádherných pařížských odrhovaček s puncem artovní dekadence více než cítit. Co nesedí jsou vrstvené zpěvy, které jsou velmi často mimo zákryt, ale možná právě to byl účel. Poslední „Dream“ je opět energickou bombou, tentokráte melodičtějšího tvaru.

Celé promo kolem vás prosviští rychlostí všeničícího uragánu a aniž byste si toho všimli, je pryč. Citelnější vadou na kráse, která vás zaskočí při prvním i dvacátém poslechu, jsou celkem dlouhé pauzy mezi písničkami, zvuk je na promo-materiál a domácí studio nadprůměrný, busterované kytary krásně řezavé, rytmika nápaditá. S vokály se pěkně pracuje, často se překrývají a oba páni řvouno-rapo-zpěváci vystavují svůj hlas v mnoha různých polohách. Jen v čistých partech vám nejednou nějaká ta nota zaškube ouškem. Nedokážu jednoznačně ztotožnit hlasy se jmény, nicméně první je trochu falešnější, více to „tahá“, druhý je jakoby potažený zdrsnělým sametem a má rozhodně charismatičtější a zajímavější příchuť. Co je nejdůležitější – nahrávka má kouzlo živých JADE WAH’OO, tedy energii, neurvalou sílu a nespoutanou živelnost. Místy mi v tomto směru připomněli trash-corové taškařice stylu DO OR DIE. Vzhledem k tomu, že J2HOO před nějakou dobou ukončili svoji činnost, jsem zvědav na další směřování jejích členů. Krom toho, že baskytarista Doktor se již plně věnuje skupině DIVE, se proslýchá, že bratrské duo zakladatelů již pilně zkouší s novou sestavou a stejně tak i druhý kytarista Steave.

Celý recenzovaný materiál si můžete stáhnout na: http://www.jadewahoo.com/mp3s/j2hoo_KIDS.zip