PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Od 13. prosince 2001 je již "SMRT" minulostí, ale i jako zombie provádí svůj rituál. Tohoto dne ztratil kultovní metalový styl svého vůdce, zakladatele jež byl jediným skutečným členem legendy, která pomohla definovat hudební styl, jemuž propůjčila i své jméno. Hudební svět opustil génius, který se vždy dokázal obklopit výbornými instrumentalisty, s nimiž později natočil výborná alba. Muzikanti se kolem Chucka střídali jak na běžícím pásu, ale DEATH nikdy neztratili vlastní tvář.
Od "Scream Bloody Gore" a principu střídavé intenzity palby (který měl vliv i na následující "Leprosy") se Chuck dokázal propracovat až k virtuózním dílům "Symbolic" a "Sounds of Perserverance".Jestliže na sebe jednotlivá alba vždy navazovala, potom přechod z "Individual thought patterns" k "Symbolic" byl velkým skokem do neznáma, bleskem z čistého nebe, který ze SMRTI udělal pojem nesmrtelný. "Symbolic" již není klasickým death-metalovým albem (vlastně už má k death-metalu poměrně daleko). Najdete zde vlivy všeho druhu, od občasných heavy-metalových riffů, po místy až psychadelicky znějící pasáže. Již první skladba, titulní "Symbolic", přestože dává vzpomenout na časy minulé, nenechává nikoho na pochybách, jedná se o největší pokrok v kariéře DEATH. Po vyslechnutí "Zero tolerance" již každému dojde, že death-metalová škatulka přestala zužovat prsty Chucka i jeho kolegů. I klasické "vyřvávačky" jako "Empty words" nebo "Misanthrope" jsou zbaveny průhledného pojetí a jsou příjemným zpestřením alba. "Sacred Serenity" už ovšem rozvíjí novou tvář DEATH-bez toho, aby ubrala něco z její původní razance a rychlosti, tvoří také společně s "1000 Eyes" a oddechovou "Crystal Mountain" trojici skladeb, při jejichž poslechu nedokážu vyvíjet žádnou další aktivitu. Právě Crystal Mountain" je asi nejpomalejší (zato výborně technicky zvládnutou) kompozicí na albu, uspávačka, na jejímž konci se na chvíli ozve i akustická španělka. Poslední "Perennial Quest" ve svém úplném závěru ukrývá psychadelický minutový kytarový prvek tvořící výbornou tečku za albem, které ještě dlouho nebude zapomenuto.
DEATH už žádné další album nikdy nenatočí. Jejich název dnes zní až jízlivě. Každý život někdy skončí, dříve či později, Chuck se v něm zasadil o to, že jeho hudba bude přežívat dál.
Chuck Schuldiner
- zpěv, kytary
Bobby Koelble
- kytara
Gene Hoglan
- bicí
Kelly Conlon
- basa
1. Symbolic
2. Zero Tolerance
3. Empty Words
4. Sacred Serenity
5. 1000 Eyes
6. Without Judgement
7. Crystal Mountain
8. Misanthrope
9. Perennial Quest
Live In Cottbus 1998 (2005)
Live In Eindhoven (2001)
Live In L.A. (Death & Raw) (2001)
The Sound of Perseverance (1998)
Symbolic (1995)
Individual Thought Patterns (1993)
Fate - The Best Of (1992)
Human (1991)
Spiritual Healing (1990)
Leprosy (1988)
Scream Bloody Gore (1987)
Datum vydání: Úterý, 21. března 1995
Vydavatel: Roadrunner Records
Produkce: Jim Morris Studio: Morrisound
Řečeno slovy mírně zasvěceného laika, album „Symbolic“, to je „death (nebo vlastně DEATH) metal s lidskou tváří“. Rychlý a tvrdý, ale ne zas tolik, aby to bylo na škodu důkladnému prozkoumání jeho nejskrytějších komůrek, technický a progresivní, ovšem pouze tak, aby byl stále čitelný a přehledný, a především plný spousty překrásných melodií, místy dokonce dokonale srdcervoucích (příklad vezměme u sól v „Zero Tolerance“ a „Without Judgement“ nebo v kompletní největší pecce alba „Crystal Mountain“). A tím pádem je nejen logickým milníkem, který završil zřejmě nejspletitější hudební období Smrtky (a který také uvodil něco ještě o fousek senzačnějšího než je on sám), ale také milníkem, který především grandiózním způsobem symboli(c)zuje sebe sama. Čili ona desítka je pro mě o zmíněný fousek menší než desítka pro „The Sound Of Perseverance“, ale to samozřejmě nic nemění na její skutečné a velmi stabilní hodnotě.
-bez slovního hodnocení-
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.