OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak Relapse nám stále pokračujú vo vyprázdňovaní zaprášených archívov a nejednému dnešnému tridsiatnikovi ušetria nemalé peniaze a hlavne čas pri zháňaní už prakticky nezohnateľných raritných 7" vinylov. Predchádzajúce vydania priniesli exkluzívne vykopávky od i dnes známych mien ako blasfemický kult INCANTATION, GENERAL SURGERY v ktorých pôsobil aj istý pán Johnsson (dnes tvoriaci symfonický hevík v THERION) alebo MONSTROSITY (odtiaľ bol do CANNIBAL CORPSE vypľutý Corpsegrinder Fisher ako náhrada za odídeného Chrisa Barnesa).
Na úvod kompilácie dostali priestor povestní vyhulení retardi EXIT 13 s ich už vtedy bizarnou nádielkou v štýle noise grind core obohatenom o rockové až rock ‘n’ rollové elementy, zachytenou na EP „Spare The Wrench... Surrender The Earth“. Svojský zmysel pre humor a na svoju dobu celkom odvážne nápady robia aj po rokoch tieto štyri skladby pomerne počúvateľnými. Nedá mi zároveň nespomenúť aj spotvorenie obalu zásadného albumu VENOM „Black Metal“ (obal ako taký zostal nezmenený až na logo a to, že ten pán na obale má v ústach jointa) na „Just A Few More Hits“ a kolekciu barových songov v štýle muziky 30. rokov „Smoking Songs“.
Grindová legenda PHOBIA sa na mini CD „All That Remains“ prezentuje skôr riadne archaickým a priamočiarym death metalom. Klasický growling, ani stopa po melódiách či technickej hre v štyroch skladbách, ktoré sú len dokumentom doby a vtedajšieho podzemia. Nedávno im mimochodom vyšiel album u tuzemských Obscene Productions a recenzia na tento materiál sa povaľuje niekde na tejto stránke...
Zhruba to isté možno povedať o mne absolútne neznámych GOREAPHOBIA, akurát zvuk postráda hutnosť materiálu PHOBIA, od ktorých ich odlišujú početné pomalšie tempá a melodické vyhrávky. Ich materiál však našťastie tvoria len dve skladby, takže ten bzukot je rýchlo preč.
Najväčším pojmom na kompilácii a zároveň interpretom, ktorého tvorba prešla najvýraznejším vývojom i komerčným úspechom je fínsky AMORPHIS. Rovnomenné EP prináša dvojicu skladieb, ktoré si neskôr našli cestu na dlhohrajúci debut „The Karelian Isthmus“ – „Misery Path“ a „Vulgar Necrolatry“ (objavila sa ako bonus na neskoršom licencovanom vydaní u Nuclear Blast). Obe skladby však žiaľ patria do obdobia, kedy boli AMORPHIS ešte násťroční chalani, jedna z mnohých death metalových kapiel v severskej oblasti, bezo stopy po charakteristických melódiách, či ľudových vplyvoch. To, čo je teda hodné vašich peňazí je až neskoršia éra započatá zlomovým počinom „Tales From The Thousand Lakes“.
Kompilácia ako táto má len veľmi úzky záber a cieľovú skupinu poslucháčov – dnešní tridsiatnici a starší páni s väčším obvodom brucha, dnes už často vzorní oteckovia rodiny a neraz počúvajúci už celkom odlišnú muziku. A skôr práve preto vychádzajú tieto rarity v obmedzenom náklade, než by to bolo ich samotnou exkluzívnosťou. V rámci všeobecného prehľadu však tieto veci neuškodia ani mladším ročníkom, ktoré sa môžu pridať k oteckom spomínajúcim na éru, kedy obtiahnuté rifle, vybíjaná riflová bunda, tenisky s odstávajúcim jazykom a tričko s patrične nechutným obalom boli zdrojom osobnej pýchy a hrdosti.
CD k recenzi poskytli Day After records
Kompilácia pre pamätníkov death metalového praveku. Nič viac.
1. EXIT 13 - Spare The Wrench Surrender The Earth
2. EXIT 13 - My Mind's Mine
3. EXIT 13 - Societally Provoked Genocidal Contemplation
4. EXIT 13 - Only Hypocrisy Prohibits Legality
5. PHOBIA - Intro/Emptyness
6. PHOBIA - All That Remains
7. PHOBIA - Chemical Fear
8. PHOBIA - Internal Rot
9. GOREAPHOBIA - Demented Omen Of Macochism
10. GOREAPHOBIA - Morbidious Pathology
11. AMORPHIS - Vulgar Necrolatry
12. AMORPHIS - Misery Path
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.