Stylovější počasí si vystoupivší norský dvojblok ani nemohl přát. Cesta vlakem do klánovických lesů situovaných na okraji Prahy byla lemována neustále přibývajícím nánosem sněhu, čili ta nejlepší atmosféra pro konzumaci produktů norské (black?) metalové školy. Více než hodinové zdržení je však záhy vysvětleno zkouškou zvukové aparatury a jak se časem ukázalo na kvalitě zvuku, budiž protentokrát pořadatelům po zásluze odpuštěno.

Díky zpoždění jsme tak ukráceni o set jihočeských AVENGER. Jako první tedy nastupují pohrobci WINDIR, slyšící nyní na jméno VREID. Nejsem zrovna znalcem tvorby WINDIR, ale to, co produkovala tato čtveřice mi k srdci zrovna nepřirostlo. Pravda, začátek v podobě melodické skladby nesoucí se plně v intencích klasického tzv. „old school“ black metalu, která obsahovala i pár zdařilých sypaček, byl více než slibný. Bohužel časem však hudba VREID upadla do čím dál nudnějšího stereotypu. Většinou střednětempé skladby balancující někde na pomezí death, black a částečně snad i heavy metalu, nepřinesly nic, co by mě dokázalo upoutat. V některých momentech mi VREID dokonce připomněli i takové AMON AMARTH, což však neberte jako lichotku, spíše naopak. Situaci nezachránilo ani čím dál častější „hej … hej … hej“ hecování publika, patřící dle mého názoru spíše někam na stadion. Shrnu-li to: celkem nuda a v podstatě zbytečná kapela. Ovšem pivečko jim chutnalo náramně, to se musí nechat.

Prohlásit však to samé o jejich krajanech ENSLAVED by se dalo považovat za naprosté rouhání. Tato kapela mi vždycky přišla jako nedoceněná, o čemž dostatečně vypovídaly i ne zrovna narvané prostory malého klánovického klubu (to GORGOROTH jsou jiné kafé, neníliž pravda?). Je velmi zajímavé sledovat hudební metamorfózy této norské pětice od ryze černěkovových začátků, přes vikingské období až do dnešní podoby mající s původní ortodoxní black metalovou ideou společnou snad jen barvu vokálu. Jestli existuje něco jako progresivní black metal, tak ho hrají právě ENSLAVED.

Z novinkové desky „Isa“ zaznívá hned první skladba, aby pak celé vystoupení tvořilo průřez bohatou hudební historií této pozoruhodné kapely. Výborné nazvučení nám hned od začátku dopřává plně si vychutnat zvuk všech nástrojů, takže moje obavy, že ze strukturovaných a propracovaných skladeb ENSLAVED zbude jen hluková koule, naštěstí záhy mizí. Málo naplat, takhle kapela patří k těm instrumentálně vyspělejším a své show nemusí pojímat ani jako přehlídku bavičů s warpaintem, ani ve stylu „hrábneme do strun, pořádně zasypeme, všechno to zabalíme do příšerného zvuku a oni nám to sežerou“. Jak již bylo řečeno, téměř hodinový set se sestával téměř z celé diskografie ENSLAVED, „Frost“ počínaje, „Eld“ a „Monumension“ pokračujíce a u „Below The Lights“ a „Isa“ konče. Pózy a komunikace s publikem jsou redukovány na nejnutnější minimum a ze strany kapely je vše podřízeno hlavně co nejlepšímu posluchačskému zážitku. Zvláštní pochvalu bych rád věnoval nenápadným, avšak o to zajímavějším klávesovým linkám a vedlejším vokálním partům klávesisty Ivara, které fungovaly jako spolehlivý tvořič atmosféry jednotlivých skladeb. Škoda jen malého pódia, resp. zdi za ním, díky kterému nám není dopřáno shlédnout podstatná část zajímavých videoprojekcí.

O kvalitě tvorby ENSLAVED dostatečně vypovídá i fakt, že staré přímočaré skladby mají ohromnou sílu i dnes a tvoří dokonalý kontrast k současným náročnějším kompozicím. Své publikum si kapela i přes ne zrovna lehkou žánrovou zařaditelnost najde. Pozitivní reakce na nové písně budiž toho důkazem. V podstatě nemám nic, co bych tomuto vystoupení vytknul. Myslím, že jsme byli svědky vskutku výtečného metalového představení, jakých se u nás moc nevidí a zároveň jsme dostali další důkaz, že ne každé pojetí černého kovu musí vzbuzovat úsměv na tváři. Právě naopak, pojetí ve stylu ENSLAVED vzbuzuje jen a jen úctu a obdiv a s tímto poznatkem jsem i klánovický Black pes opouštěl.