OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dementoři jsou zpět, v nové sestavě a s novou energií. Deska Enslave the Weak byla ovšem nahraná ještě v sestavě z The Art Of Blasphemy. To však nic nemění na tom, že je skvělá a Osmose jistě tím, že vzali DEMENTOR pod svá křídla, neudělali chybu. Super muzika se skvělým zvukem, přičemž DEMENTOR neuhnuli ani o píď z cesty, kterou si vytyčili.
Enslave The Weak je ovšem zase dál. Má lepší zvuk, songy jsou kompaktnější a lépe šlapou. Jsou také o hodně barevnější, než The Art... A tak je nová deska jak přístupnější na poslech, tak také mnohem víc, jak se říká, “user friendly”! Prostě Enslave The Weak je to nejlepší, co doteď DEMENTOR udělali, o tom není pochyb.
Obal je tradičně poměrně přímočarý, tématicky ortodoxní a mírně “simple”, ale lepší, než The Art... O to víc pak člověka překvapí ta muzika. Enslave The Weak nese jeden typický rys, který ještě na The Art... nebyl tak zřejmý. Tím rysem je zřetelný vliv MORBID ANGEL a hlášení se k jejich odkazu. Je jen málo deathových kapel, na které Morbidi neměli, vliv, byť i jen minimální. Ale jen někteří mohou s klidem prohlásit, že jejich odkaz otevřeně přijímají a nemusejí se přitom za své “pojetí” stydět. Mezi ty druhé patří i DEMENTOR. Vliv desky Domination je nejzřetelnější ve druhé skladě Feeding The Fire. DEMENTOR nemají zapotřebí kopírovat, ale když řeknu, že bych klidně věřil, že tu skladbu hrají samotní MORBID ANGEL, myslím, že je to dosti výmluvné...
Deska je to tom, jak René nemá rád církev - koneckonců o čem jiném by mohla deska DEMENTOR být, že? A to, že je to super, to už jsem myslím říkal... Death jako řemen! Nic víc kecat netřeba...
9 / 10
René Blahušiak
- kytara, zpěv
Roman Calpaš
- kytara
Miro Kucej
- basa
Miloš Horňák
- bicí
1. Enslave The Weak
2. Feeding The Fire
3. Rewrite The Past
4. Death Is Coming
5. Inverted Darkness
6. Reborn Again
7. Killing Christians
8. Foolish Believers
9. Opposites Beyond Eternity
God Defamer (2004)
Enslave The Weak (2001)
The Art Of Blasphemy (1999)
Kill The Thoughts On Christ (1997)
The Church Dies (demo) (1994)
Morbid Infection (demo) (1993)
Extinction Of Christianity (demo) (1992)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Osmose Production
Produkce: DEMENTOR a Miloš Rojko
Studio: Pro Art
Tuhle kapelu jsem hudebně (ani jinak) nikdy moc nepochopil.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.