Strážci soumraku... naštěstí jsou tak slušní, že si to klišé nacpou už do názvu. Od pohledu se jedná o typický finský jev - melodický heavy / speed, oslnivé blond máni protagonistů s tvářemi - náctiletých. Inu, Finsko je líheň talentů, ale v případě Twilight Guardians bych byl opatrný. Instrumentální talent mají slušný, prsty i nožky bouřlivě rychlé, ale očička šilhavá. Neustálé koketování s monumenty evropské metalové scény je velmi nevybíravé a místy až nepietní. Duch Rhapsody a Hammerfall prodchl Příběhy statečných téměř nehorázně a každý ví, že příliš mnoho libých vůni dá dohromady smrad. A taky jo...

Nechci topit tuhle sebranku v exkrementech, jejich kompozice jsou melodické, dynamické, ortodoxně železné atd., ale ten kousek, který dělí kovaříčka od kováře jim dost markantně schází. Formule na dobrý hevík je možná jednoduchá, ale zdaleka ne tak, jak Strážci prezentují. Skladby jsou sympatickou směsicí hutné kytary, dusavých kopáků, nepříliš chutných kláves a dosti jednotvárných vokálních linek. Vážně se chlapci co se invence týče příliš nevytáhli, jejich ručka šmátralka vyrabovala šuplíčky s opusy mistrů sice nadšeně, ale to na celé věci moc nemění... To, co dělá Hammerfall Hammerfall je právě schopnost kouzlit klišé po svém, znovutvořit už vytvořené...

Twilight Guardians jedou podle známé partitury - monumentální bachovské dunění v klávesovém intru, mocný dusot úvodní skladby, jednoduchý rif a nezáludná stavba skladby s nepříliš výrazným refrénem. Při poslechu Tales of the Brave stanete kdesi na půl cesty mezi megalomanií a úsporností, leč na půli cesty, kde je ustavičná slota a hlad. Člověk by chtěl uhryznout z té hudby pořádné sousto, ale zjistí, že to, co vypadalo jako flák masa, byla ve skutečnosti kost a kůže. Je to tak a nejinak - ó to věčné dilema kdy dát hvězdiček víc a kdy míň, kdy je klišé fajn a kdy ne...

Jsem zklamán... Od Finska jsem čekal trochu víc, než pořád tutéž kostní moučku, tisíckrát semletou, pozřenou a vyloučenou. Je sice hezké sledovat ten strašný zápal a přesvědčení, se kterým svůj výtvor tito mladiství kovotepci předhazují lvům, ale palec jde tentokrát dolů. A nepomůžou ani docela kvalitní texty a povedený zvuk, nepomůžou ani kytarové etudy a obal jako z (metalového) žurnálu. Holt, ne každej den je žranice... Dokonce i v zemi věčných depresí...