Říkají vám něco jména Hanka Vaňková a Radim Chrobok? Pokud se k vašim uším v posledních letech dostala alba skupin LOVE HISTORY, FORGOTTEN SILENCE, DEMIMONDE a dalších, pak věřím, že určitě ano. Ani klávesy Hanky, natož bicí nádobíčko Radima na nich totiž rozhodně nepřeslechnete. A právě tahle dvě jména oživila na jaře roku dvoutisícíhoprvního QUARTERSTORM, skupinu přesahující klišé nabubřelých ploch a nikdy nekončících art rockových sól, přesto z tohoto stylu evidentně vycházející i čerpající. Inspirační zdroj se však nerovná plagiátu, zvláště pak pokud jej ve svých rukou mateřsky hýčkají tak zkušení hráči. Nepochybujte, že v případě „Prezentace 2004“ nejde o samoúčelné „umění pro umění“ a svazování jedinou, byť poměrně širokou, škatulkou by bylo při rozpětí křídel kreativity Pražanů hodně krátkozraké.

Abychom faktografickým údajům učinili zadost, zmiňme přítomnost zpěvačky Táni Dbalé (naposledy snad v INNER FEAR) na jednopísňovém promo snímku „Dead Man“, kde taktéž debutovaly pro skupinu nadále klíčové postavy - baskytarista Viktor Čermák a v té době ještě pouze hostující saxofonista Kuba Doležal. Následuje příchod kytaristy Tomáše Nykla, změna divy za mikrofonem - namísto Táni nastupuje Lada Soukupová (ke slyšení kupříkladu na desce LOVE HISTORY - „Anasazi“) a to už jsme v současnosti.

Máme před sebou čtyři kousky s optimální stopáží kolem pěti minut. Dost na to, aby skladby stačily nabrat potřebný směr a gradaci, na druhou stranu se tak nestihnou utopit v přemíře kudrlinek. Je skvělé, že přes pochopitelné instrumentální čarování nahrávka nesklouzává k laciným sólovým výstřelkům. Nikdo netrčí, každý má své přidělené místečko, které bezezbytku obhospodařuje a zaplňuje. Nedočkáme se zbytečného natahování meziher, byť přítomností saxofonu kouzelných, naopak spousta prostoru je svěřena příjemnému hlasu Lady a s ním ruku v ruce nastupují i výtečné melodie. Osobně se mi nejvíce pozdává orientální dvojka „The Smile“ s textem Williama Blakea. Kdo by snad v hudbě QUARTERSTORM, s ohledem na metalovou minulost některých členů, hledal zkreslené kytary, bude navýsost zklamán. Jestli se letmo mihnou v několika okamžicích, pak jen jako doplněk a posluchač to vlastně ani příliš nezaregistruje. To však nahrávce dává mnohem větší prostor pro dýchání. Je tak čistá, že by jí tváří v tvář musela Dobrá voda změnit reklamní slogan, přesto není vyumělkovaná, má potřebnou vzrušivost i charisma. A když se závěrečnou „Černou“ proplétají podobná slova v různých melodických formulkách, „nakvákanou“ sloku střídá orient, aby po další předávce vystoupala na vrchol opětovně vzkříšená prvotní nálada podpořená kytarovým sólem, nemohu říci nic jiného - takhle nahrávka je prostě parádní!

A závěrečné upozornění: všechny skladby jsou k dispozici volně ke stažení na stránkách skupiny a pokud mne informační zdroje neklamou, pak diváci koncertů si mohou recenzovanou nahrávku i s barevným obalem vyžádat přímo od skupiny. Obdrží ji promptně  a hlavně zadarmo, což je jistě chvályhodná snaha o vlastní propagaci.