Ještě než se začnu pouštět do delších polemik, chci říci, že tento kotouček obsahuje vše, co bych od dobré české punk-rockové skupiny očekával. Rozjařenou atmosféru, pěkně jedoucí a přímočarou rytmiku, silnou melodiku, která se vám rychle prožere do mozku a nechce se jí ven, nadhled v textech a navíc jako bonus se tu nabízí i saxofon, jenž v celkovém vyznění skupině dodává na zajímavosti a svéhlavosti.
Nebudu zastírat, že když jsem viděl jméno skupiny, název CD a velmi nevzhlednou grafickou úpravu coveru, se kterým si někdo zjevně dal příliš málo práce, přistupoval jsem k této placce s lehkým despektem. O to větší bylo překvapení, když kolem mě kotouček plný odlehčeného punkrocku Mňágovsko-Znouzího střihu po prvním poslechu příjemně prosvištěl a já si ho celkem rád pustil i podruhé. Hned zpočátku mě svoji velmi živou atmosférou posadil na měkký prosluněný trávník letního festivalu, dal mi pivko do ruky a vykouzlil spokojenou a pohodovou atmosféru. Úplně jsem cítil, jak mi líný větřík čechrá vlasy a vyčaroval touhu si VOLANT v dohledné době na nějakém letním festivalu poslechnout. „Točte se pankáčové“ obsahuje jedenáct punk-rockových pecek, které provzdušňuje výrazný saxofon. Při pozornějším poslechu vás zaujme baskytara, jež je zvukově vypíchnuta nad elektrickou kytaru a nese většinu melodických linek. Jestli na něco VOLANTi talent mají, tak je to právě celkem jednoduchá chytlavá melodika, která vás strhne a zapíše se vám do podvědomí už při prvním poslechu. Jedním dechem se asi sluší říci, že jestli na něco skupina talent nemá, pak je to zpěv. O melodické čistotě se může zpěvákům leda zdát, na druhé straně mi to v tomto žánru nikterak nevadí a asi to i k punku patří. Texty jsou mixturou životních patálií, hospodského lamentování, v omezené míře i sociální kritikou s „žánrovým nadhledem“.
Svoje kvality VOLANTi předkládají hlavně ve třetí věcičce, jež nese název „Balada o ruských vlašťovkách“, disponující výmluvným textem a povedenou linkou saxofonu. Následuje věcička s velmi mňágovským závanem na začátku „Vole, vše je stejný“. Asi nejsilnější skladbou celého „Točte se pankáčové“ jest pětka „Sváťa Šváb je anarchista“ – zde bych asi viděl těžiště celého alba. Na druhou stranu zde nenarazíte na výrazně slabší skladbu, všechny vládnou určitou vlezlou punkovou hitovostí a to nemyslím nikterak ve špatném smyslu. Saxofon dodává skladbám na hravosti a vzletnosti, bez něj by VOLANTi ztratili svoji největší devizu a sklouzli do lehkého nadprůměru podobných skupin, kterých je poměrně požehnaně. Abych nezapomněl, na CD najdete i videoklip ke skladbě „Když už nezahynu“, proudící přesně ve volanťáckém duchu, tedy většina se odehrává na festíku, lidi paří, svítíčko sluní, štípy mouchaj… no vždyť to taky znáte.