OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak tu máme ďalší album coverov, tentokrát od mexických HC/rock/metal/hip-hopových pištoľníkov. Dosky zložené z prevzatých skladieb sú vždy ošemetným materiálom a zriedkakedy patria k vrcholom tvorby ich „nových“ interpretov. Kým za „Strange Little Girls“ od Tori Amos cítiť snahu o koncepčné spracovanie a iný pohľad na cudziu tvorbu, „Kicking Against The Pricks“ Nicka Cavea, „Through The Looking Glass“ SIOUXSIE AND THE BANSHEES či „Dreamland“ Roberta Planta sú osobitými poctami tým, čo ovplyvnili preberajúcich a „eMotive“ od A PERFECT CIRCLE je svojským pokusom o politický manifest, „Con Todo Respeto“ je zo všetkého najviac akousi srandičkou či recesiou.
Imaginárne „Radio Molotov“ prevedie poslucháča od „Rock Me Amadeus“ od Falca (skladby, ktorá kapele poslúžila aj pri tvorbe imidžu v celom booklete), cez „Girls“ z dielne BEASTIE BOYS či „I Turned Into A Martian“ Danzigových THE MISFITS až po legendárny úlet „Da Da Da“, vytiahnutý z hlbín rokov osemdesiatych. Najvýraznejšou pridanou hodnotou je prespievanie skladieb do španielčiny; „Con Todo Respeto“ tak skutočne znie ako program akéhosi vidieckeho latinskoamerického rádia. Aranže sú decentné, MOLOTOV zriedkakde pritlačia na pílu, napriek sterilnej amadeovskej štylizácii tak pripomínajú miestnu zábavovú kapelu, neoholených, špinavých, ale „pohodových“ snedých maníkov so sombrerami.
„Con Todo Respecto“ je evidentne výplňovou doskou, ktorá však vďaka rafinovanej dramaturgii nespoliehajúcej na prehrávanie hitov najväčšej kategórie menej znalému poslucháčovi znie ako ďalšia radovka MOLOTOV (sám nepoznám pôvodnú verziu pri viac ako polovici skladieb, a tam, kde originál poznám, je cover príjemne na polceste medzi pietnym spracovaním a premletím na nepoznanie). Mexičania touto nahrávkou pravdepodobne neútočia na získavanie nových fanúšikov a tých starých rovnako pravdepodobne neurazia, skôr potešia. Diskusie o zmysle takéhoto CD tak postrádajú zmysel; obe strany mince majú svoje legitímne „pre“ aj „proti“. A keďže sa cédéčko počúva dobre a ľahko, bolo by jeho ďalšie rozpitvávanie nosením sov do Atén.
Mexičania týmto CD pravdepodobne neútočia na získavanie nových fanúšikov a tých starých rovnako pravdepodobne neurazia, skôr potešia. A keďže sa cédéčko počúva dobre a ľahko, bolo by jeho ďalšie rozpitvávanie nosením sov do Atén.
6,5 / 10
1. Amateur (Rock Me Amadeus)
2. Diseño Rolas (Designer Music)
3. Marciano (I Turned Into A Martian)
4. The Revolution Will Not Be Televised (La Revo)
5. La Boa A Go-Go (La Boa)
6. Chavas (Girls)
7. Mamar (Mamá)
8. Quen Pon-Ponk (Quen Pompo)
9. DA DA DA (DADADA)
10. Perro Negro Granjero (Perro Negro y Callejero & La Grange)
11. Agüela (Mi Abuela & The Magnificent Seven & Bust A Move)
12. Mi Agüita Amarilla
Con Todo Respeto (2004)
Dance And Dense Denso (2003)
Apocalypshit (1999)
¿Donde jugarán las niñas? (1997)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Surco / Universal
Stopáž: 44:32
Produkce: Robert Carranza a MOLOTOV
Studio: Barbaperro estudios
Srandičky, srandičky ... Ty hlavně dominují novince mexických MOLOTOV. Tohle je přesně ten typ odlehčené hudby, kterou bych si doma pouštěl jen sotva, ovšem situace se radikálně mění, když podobná kapelka nastoupí své večerní vystoupení na nějakém velmi veselém letním festiválku, kde nálada a promile v krvi stoupají vzhůru úměrně s přibývajícími hodinami a vy chcete jen jediné - výborně se bavit.
Já tyhle magory prostě rád:))
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.