Putovní minifestival kapel patřících do péče již zavedeného vydavatelství Redblack zavítal po ostravské štaci v půli dubna i do našeho hlavního města, kde se nám v průběhu dvou dnů předvedla osmička vystupujících.

Pátek - 22. dubna - den první:
Ještě v hodinu oficiálního začátku produkce zely útroby Rock Café vcelku prázdnotou a obavy z malé návštěvnosti byly namístě. Tyto se však naštěstí nepotvrdily a nakonec si cestu na Národní třidu našlo poměrně slušné množství fanoušků, kteří dali o sobě vědět hlavně během setu moravských SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY.

Tuto kulisu jim však SAD HARMONY mohli jen závidět, neboť jim připadla nevděčná(?) úloha těch prvních v pořadí. Skupina své vystoupení pojala jako představení skladeb z připravované desky, která by se měla zanedlouho objevit. Tyto byly frontmanem Skunnym (nepřipomíná vám herce Seana Beana?) uváděny jakožto ještě ne úplně k dokonalosti dopilované, avšak zcela zřejmě ukázaly novou tvář moravských, jejíž hlavním rysem je přímočarost. Skutečně, nové písně těží hlavně z jednoduchých rytmů a úderných riffů a ponejvíce mi připomínají podobu švédských KATATONIA z desky „Discouraged Ones“ (1998) ovšem s ne tolik melancholickou atmosférou. SAD HARMONY prostě hrají řízný bigbít a nikterak to ani neskrývají. Kromě několika nechtěných zpětných vazeb (ach ten zvuk) zaznívají i starší skladby, jejichž kontrast k těm novým slouží jako dokonalá ukázka hudebního vývoje této kapely.

Zanedlouho se však sálem nesl opar z výfukových plynů, což neznamenalo nic jiného, než že na pódium nastupují FLOOD. Tato čtveřice pro mě představuje ideální kompromis mezi klasickým motorkářským hardrockem a moderně znějícím špinavým rockem (anebo použijme oficiální škatulku stoner rock-u) podaným s upřímnou přesvědčivostí a kvalitní instrumentací. U této kapely prostě beru i ty kytarové pózy a vůbec všechny projevy rockerského chlapáctví. V poslední době si však už poněkolikáté musím opět postěžovat na kvalitu nazvučení, protože přebuzený zvuk opět nedovoloval si plně vychutnat hutné a těžkotonážní riffy skladeb FLOOD, kteréžto se v několika málo momentech slévaly v jednolitý a poměrně nečitelný celek. Jinak byl však výkon FLOOD po všech stránkách kvalitní a kromě již uvedené zkušené instrumentace nelze nepochválit ani pěvecký výkon Tomáše Rakvicy, jehož chřaplák vykazoval stejnou kvalitativní úroveň, jako na studiové nahrávce.

Nové nářízení, které ukládá klubu Rock Café ukončit veškerou hudební produkci do dvacáté druhé hodiny je neúprosné. Své by o tom mohli vyprávět hlavně SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, kteří bohužel nakonec hráli kratší dobu, než celý svůj orchestr zvučili. Ačkoliv jejich playlist byl velmi bohatý, bylo jim dovoleno odehrát maximálně pět až šest skladeb včetně coveru „Cantara" od australských DEAD CAN DANCE. Oproti svému nedávnému vystoupení na témže místě, kde předskakovali SKYCLAD, na mě soubor působil živějším a poněkud uvolněnějším dojmem. Nepochybně se na tom podepsaly i nadšené ovace zaplněného klubu, které překvapily i samotné členy SILENT-ů. Ti zahráli takřka totožné skladby jako před měsícem, aby, jak již bylo řečeno, museli za půlhodinku přenechat místo dalším vystupujícím a to i přesto, že publikum dosti hlasitě žádalo o přídavek.

Rocková diskoška, jak sami s troškou nadsázky svou tvorbu DARK GAMBALLE charakterizují, v podání této vyškovské kapely je pro mě pokaždé příjemným soustem. "Pavučinovo-obvazová" image a řízné skladby plné tvrdých riffů a tanečních rytmů jsou už typickými poznávacími znaky vyškovských. K tomu si připočtěme devízy v podobě suverénního pódiového projevu a myslím, že nebudu zas tolik přehánět, když prohlásím, že v tomhle žánru náleží DARK GAMBALLE mezi tuzemské špičky. Sálem se nesou písně z aktuální desky „Superstar“ (2004) a nezapomíná se ani na předešlou „Merizo Nanen“ (2002), ačkoliv mě osobně chyběla osvědčená „Tatadada Tada Datada“. Současný hitový potenciál kapely je velmi silný, což skladby jako „Běh na dlouhou trať“ anebo „Oni“ jen a jen dokazují a je veliká škoda, že jejich hudbu nejsou média ochotná vzít na milost. Svižné vystoupení končí přesně ve stanovenou dobu a tím pádem i první dějství pražské části červeno-černých dnů.

Sobota - 23. dubna - den druhý:
V tento nádherný prosluněný jarní den na nás čekala další čtveřice kapel a aby se předešlo časovým nedostatkům z předchozího dne, začalo se hezky rychle a bez jakýchkoliv průtahů.

Takže hned v 18:00 na pódium nastupují MEMORIA s tóny úvodní skladby prozatím poslední desky „Timelessness“ (2003). Jestliže ve mě jejich loňské vystoupení v Matrixu vzbuzovalo spíše rozpaky, tak tentokráte bylo vše přesně naopak. Na pódiu totiž stála velmi sebejistá kapela s uceleným hudebním projevem. MEMORIA jsou momentálně bez klávesáka, jehož party obstaraly nasamplované smyčky, což však samozřejmě nikterak neubíralo na kvalitě setu této šestice. Jejich energické a maximálně hitové skladby, někde na pomezí rocku a doom metalu, se můžou opřít hlavně o velmi dobrý vokál Andrei Baslové, ze které se stává i výrazná vůdčí osobnost, čehož důkazem je nenásilná komunikace se zpočátku poněkud chladným publikem, které tímto dokázala vyburcovat k mnohem větší aktivitě. Závěr pak obstarala ukázka z nové tvorby, která se dle slyšeného dá charakterizovat jako sice méně chytlavá na první poslech, ale o to více kompozičně a posluchačsky náročnější.

ANIMÉ. Viděl jsem je před týdnem v Abatonu, kde předskakovali ANATHEMĚ a svá slovu mohu jen a jen zopakovat. V podstatě se nic nezměnilo. Oproti pátku znatelně zlepšený zvuk dával vyniknout příjemným skladbám brněnských, jejichž nová tvorba, kterou zde v hojné míře prezentovali, slibuje velmi kvalitní zážitek. Obzvláště instrumentální skladba, se kterou se už podruhé předvedli, zněla mým uším nadmíru lahodně. Pohodová, melancholickým optimismem (co jsem to zas vymyslel?) nabitá tvorba ANIMÉ zanechala jen ty nejpříznivější dojmy a popisovat dále kvalitní instrumentaci a sympatické vystupování této kapely je jen dalším nošením dříví do lesa.

Kvalitní zážitek však slibují pokaždé i ostravští ENDLESS. Zažil jsem je mockrát a přesto mě vždy dokáží překvapit. Energie sálající z pódia směrem k publiku by se dala doslova krájet, přičemž prim v tomto směru hrá Libor Bartusek, jehož nasazení se dá charakterizovat jako nespoutaný živel. (hekto)Litry potu, které z něj tekly jsou toho jasným důkazem. ENDLESS si už dávno vytvořili svůj originální hudební projev mísící v sobě několik různých vlivů. Energické a našlapané skladby fungují v živém provedení maximálně účelně a těžkotonážní klipovka „365 Days“ dokonale rozhýbala snad všechny přítomné. Sehrávání s novým kytaristou Vláďou Míčou (rozhovor s ním najdete zde) probíhá na výbornou a dá se říct, že tohle kolečko se v soukolí ENDLESS rozhodně nezastaví. Prim pochopitelně hrají písně z poslední řadovky „Perfect Message“ (2003), ale nezahrát hit jménem „Sundown“ z desky „Vital #1“ (2001) by samozřejmě bylo neodpustitelné. Po všech stránkách výborné a maximálně vyčerpávájící vystoupení.

FORGOTTEN SILENCE - nová sestava a nové skladby. Dle referencí z ostravské zastávky Redblack days se mělo jednat o nevšední zážitek. Reference skutečně nelhaly. Už zvuková zkouška hammodkových zvuků kláves mi evokovala jméno jistého slovenského legendárního seskupení a jakmile FORGOTTEN SILENCE spustili svůj extatický hudební kolotoč, měl jsem jasno! Ano, COLLEGIUM MUSICUM - model 2005, pochopitelně v poněkud tvrdším a našlapanějším podání, ale ta podobnost je zcela zřejmá. Tohle však samozřejmě netvrdím jako výtku, nýbrž jako maximální poklonu! Kdo zná tvorbu FORGOTTEN SILENCE, jistě moc dobře ví, že může čekat cokoliv. Tohle však zjevně nepřekvapilo jen mě. Největší nepřítel se nakonec ukázal být neúprosný čas, protože kapele dovolil odehrát pouze dvě předlouhé kompozice plné pestrobarevných hudebních motivů a nálad. Nechybí zvolňující pasáže ani mohutné kytarové nájezdy s poutavými klávesovými vyhrávkami. Obě skladby kromě uvedeného spojoval i prvek v podobě postupné gradace, která ve finále vyvrcholila v absolutní posluchačskou nirvánu. Tohle přesně spadá do mojí představy progresivního rocku/metalu(?). Náročné kompozice, které však ani na moment nesklouznou do bohapusté instrumentální onanie. Ba právě naopak - každý hudební motiv, každé kytarové sólo či basová vyhrávka zde mají své opodstatnění. Škoda jen, že nedošlo na cover britských PORCUPINE TREE, který měl s kapelou na španělku odehrát Jiří Kučerovský z ANIMÉ. Zajímavé věci se určitě ještě začnou dít, když FORGOTTEN SILENCE seženou do svých skladeb i odpovídající vokál. Každopádně i v pouze instrumentálním provedení není předvedenému co vytknout. Nádherná tečka vydařeného sobotního večera.

Další ročník Redblack days, resp. jeho pražskou zastávku, lze tedy, i přes několik kaněk v podobě ne zrovna povedeného pátečního zvuku a useknutého vystoupení SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, nakonec hodnotit velmi pozitivně. Kromě výkonů všech vystoupivších se na tom podepsal hlavně velmi solidní počet diváků (můj odhad 150 - 200), příjemná atmosféra a prostředí Rock Café a v sobotu i velmi dobrý zvuk. Myslím, že spokojenost může panovat na všech frontách.