Nová britská senzace KASABIAN, která vyletěla se svým loňským debutem do čela všemožných anket a hudebních žebříčků, se dostává na naše stránky až v těchto jarních dnech. Není tomu z důvodu vyčkávání, jak zareaguje na tuto nadějnou formaci veřejnost, ale prostě díky tomu, že se mi celé první album dostalo do rukou až nyní. Znaje všechny jejich dosavadní singly, jsem si od této alternativně rockové kapely, která ve své tvorbě míchá odlehčený manchesterský kytarový zvuk s barvitými stěnami syntezátorů a elektro podkladů, hodně sliboval.

Ze známých britpopových kapel minulé dekády jsou k leicesterským KASABIAN nejblíže THE VERVE, jejichž občasné choutky po symfoniích na ně poukazují jako na stylové předchůdce dnešních KASABIAN. Avšak narozdíl od THE VERVE jsou KASABIAN přímočařejší a dravější se špinavějším vyzněním. Jakoby se do klasické ostrovní kytarové scény přidalo trochu rtuťi a špíny z posledního alba PRIMAL SCREAM, ale zároveň se skladby omezily jen na krátké a jasně čitelné sloky a nekomplikovaný a snadno zapamatovatelný refrén, opakující se v tranzu až do zblbnutí. Většina skladeb tančí na elektro-kytarových základech. Musím přiznat barvu, že mne celé album oproti singlům tak trochu zklamalo, jelikož rebelantské hity „Processed Beats“ a „L.S.F.(Lost Souls Forever)“ jsem od podzimu již znal, stejně tak jako úvodní drsnou vypalovačku (a zároveň třetí singl) „Club Foot“. Konkrétně úvodní „Club Foot“ je mým favoritem – sloganové frázování navozuje atmosféru blížícího se nebezpečí, které sálá z hlukových stěn syntezátorů a chladných až mrazivých kytar. Tyto s předstihem zveřejněné singly patří na debutové desce KASABIAN k největším trumfům. Kromě nich je zde dobře šlapající garáž rock´n´roll ve stylu BLACK REBEL MOTORCYCLE CLUB „Reason Is Treason“, který se bude znamenitě hodit pro živá vystoupení. Povedené jsou i na automatech postavené skladby „I.D.“ a „Running Battle“ s lehkými etno názvuky, které obsahují potřebnou dávku tajemné atmosféry. Naopak nepříliš přesvědčivě a nastavovaně působí závěr nahrávky, jmenovitě pak elektronické a díky tomu také příliš sterilní „Butcher Blues“, které postrádá emoce některých skladeb z počátku alba. Celou kolekci zakončuje skladba „U Boat“, která je varhaní tryznou bez potřebné naléhavosti (a právě ta THE VERVE nechyběla).

Kapelu KASABIAN tvoří čtyři mladíci (z nichž právě kytaristé, programátoři Sergio Pizzorno a Chris Karloff jsou hlavními skladateli a tahouny), kteří sice bezezbytku dodržují pravidla současných vizuálních rockových trendů viz image THE STROKES a dalších kytarových rebelů, ale samotná hudba je vzhledem k její úspěšnosti jak doma v Británii, tak ve Státech přeci jen lehce nadhodnocená. KASABIAN sice nejsou nikterak přehnaně nafouklou lacinou bublinou, ale jen mírně přehuštěným balonkem. I tak je zde pořád více formy než obsahu. Album to není špatné (moderní, zvukově dotažené, tu a tam hit), ale přece jen taková senzace, jaká se z nich v poslední době dělá, to zase není. Hodnotím zde jak citlivou práci s elektronikou, tak švih kytarovějších skladeb, ale pachuť obyčejnosti potažené atraktivním zevnějškem u KASABIAN zatím přetrvává. Čas ukáže jak se kapele zadaří v blízké budoucnosti. Faktem zůstává, že letos v létě mají na všech velkých festivalech místa na hlavní scéně zamluvená.