Na punkových skupinách oceňuji hlavně to, že dokáží udělat z tříakordové záležitosti pěkně jedoucí a dobře poslouchatelnou skladbu, u které se nenudíte. Nutno však hnedle podotknouti, že to není případ skupiny PRIMITIV PLEBS. Písničky sice ukázkově um-ca, um-ca, um-cacají přesně dle žánrové šablony, basa svižně bručí, kytary sem tam i zasólují, ale chybí tomu právě ta punková esence, která pasuje tříakordovku na něco šťavnatého a záživného.

Po několikanásobném poslechu jsem se stále (krom snad dvou čestných výjimek) nedokázal identifikovat s jednotlivými skladbami, ba co víc - CD mě nudilo čím dál tím více. Taktéž zvuk (ale dost možná to dělají i aranže) s poněkud garážoidním charakterem zařazuje nahrávku jednoznačně mimo první ligu naší punkrockové scény. Co je na PRIMITIV PLEBS specifické je cynický a poněkud zvrácený humor v textech, který dodává nahrávce na určité pošmournosti, ale řekněme i originality, otázkou zůstává, zda je to v tomto případě výhra, nebo prohra. Krom toho zde najdete samozřejmě také celou plejádu hospodských stěžovánek a pivní lamentace. Většina humoru však u mě dopadá  na neúrodnou půdu, a to ne že bych neměl perverzní a sarkastický humor rád, ba právě naopak, třebas taková INSANIA patří mezi mé neoblíbenější tuzemské bandy hlavně díky textům. Tady se však o vtipu příliš hovořit nedá, texty jsou z velké části o ničem a ze všeho nejkřiklavěji kazí dojem této fošny. Zpěv balancuje kdesi mezi falešnou melodikou, prostým odříkáváním a křikem, to vše s vydatně vychlastanou příchutí, ale i to bych dokázal u tohoto žánru přejít. Hlavně tomu celému chybí dobré nápady - melodie mě v žádné skladbě nechytly, není zde nic, co bych si chtěl zabroukat, co by mě nutilo si tuto nahrávku, poté co jsem se jí prozíval do konce, pustit znovu. Možná na živo to má ty správné koule a sílu, ale „O mrtvých jen dobře“ mě rozhodně nemotivuje k tomu, živé vystoupení PRIMITIV PLEBS kdekoliv vyhledávat. Zdaleka nejzábavnější na CD jsou totiž tři rozhlasová intra a jedno outro.