OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Člověk se někdy nestačí divit, jak je ten svět relativní a jak moc modulární je pro nás zdánlivě nemanipulovatelný čas. Zdánlivě. Existuje totiž několik fyzikálních teorií jak dokázat časové dilatace i různé plynutí času vzhledem k inerciálním soustavám. Ponechme ale fyziku vědcům a vypracujme si teorii vlastní. Teorii metalovou.
Právě hudba, v našem případě jmenovitě metal exaktně dokazuje relativitu času i bez Einsteinových krkolomných odvození. Stačí si jen poslechnout zbrusu novou desku „The Continuum Hypothesis“ (pozn. překladatele - hypotéza kontinua, vypadá to že tentokrát se prostě odborné fyzikální stránce nevyhneme) od amíků EPOCH OF UNLIGHT. Vydavatel na promo listě desku doporučuje fanouškům KREATOR, CARCASS a raných období IN FLAMES s DARK TRANQUILLITY, což jsou tradičně zcestné plky. Jediné přirovnání se tváří reálně v podobě AT THE GATES (pozn. překladatele – V BILLOVI). A tady je náš časový paradox. Vyjít tahle deska dejme tomu před deseti, patnácti lety, psala by zcela jistě dějiny. Stejně tak jako raná alba AT THE GATES. Dnes vystačí sotva na průměr. Nechybí tu „legendární“ severské zabarvení kytar po vzoru melodického deathu made in Fredman 95’. Jinými slovy první Frederikovy pokusy za mixážním pultem, kdy chlapec sice zmršil, co mohl, ale laická veřejnost to kupodivu přijala vyhlásila za nový zvukový trend a světe div se, našli se i tací, co se odvážili tu hrůzu kopírovat. Nemám sice hudebně rád MESSUGAH, ale zvukovou revoluci jim rozhodně neupírám - TAKHLE má vypadat Zvuk, ne to, co vytvářel Fredman v těch divokých letech. V případě EPOCH OF UNLIGHT nepřijdeme ani o vokál made in DARK TRANQUILLITY z hrdla B. J. Cooka. Kapela dokonce obšlehla i onu klasickou disharmonii znějící „jakoby“ melodicky tolik patrnou právě a jen na albech Billových ctitelů. Čili naprostá a takřka ad absurdum dotažená kopírka. Problém je ovšem v tom, že se nepíše letopočet 1990, ale 2005 a upřímně, přijít někdo s podobným materiálem dnes a říct mi, že jde o nové AT THE GATES, zaklepal bych si asi na čelo. Dnes se přece hraje už úplně jinak a i ty nejstupidnější švédské odrhovačky raději ze slušnosti zanikly, nebo se vyvinuly do modernějších podob, než by zůstaly stát na místě. Na tomhle místě. To bohužel Amkům za mořem asi ještě nedošlo.
Dost dobře tedy nechápu,pro koho by mohlo být tohle album přínosem. Já sám jsem si kdysi objevil druhé album IN FLAMES a dlouhou dobu poslouchal a stále poslouchám je i jim podobné, přesto ve mně tvorba EPOCH OF UNLIGHT nenechává ani zbla nějakého pocitu. A to i přesto, že z hlediska kompozičního a technického se jedná určitě alespoň o průměrnou desku.
Další z nekonečné řady klonů. Tentokrát se extrahovalo z DNA AT THE GATES.
5 / 10
B.J.Cook
- Zpěv
Jason Smith
- Kytary
Joe Totty
- Basa
Tino Losicco
- Bicí
1. Continuum Hypothesis
2. Under Starside Skies
3. The Nobility of Night
4. Cardinality
5. Highgate
6. The End of All
7. Broken Pendulum
8. Abberant Shadows
9. Denubrum
10. Quicksilver to Ash
11. The Scarlet Thread
The Continuum Hypothesis (2005)
Corruption in Increments (2003)
Caught In The Unlight (2000)
What Will Be Has Been (1997)
Vydáno: 2005
Vydavatel: The End Records
Stopáž: 53:14
Produkce: Erin Farley
Studio: Big Blue Meenie Studio
Louza nepochopil a mozno stale nechape, ze niektori ludia dokazu pocuvat furt ten isty death metal z 90-tych rokov aj o 10/20/30 rokov neskor a cokolvek nove, modernejsie je pre nich nezaujimave. Pre nich tato kapela ma nejaky vyznam, ono to neni zle a podla mna sa ani nesnazili o nejaky prelom na poli death metalu, hudba tvorena pre ohranicene publikum. Naj. skladba: Broken Pendulum
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.