OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když jsem se při recenzování promo CD bučovických x-core matadorů FORREST JUMP s humorem sobě vlastním vyjadřoval o regulérním albu, neměl jsem ani tušení, že je na cestě. Firma Élysion si však vykutálenou (dnes) pětici vzala pod svá křídla a výsledkem je tedy konečně fošna z řady těch dlouhohrajících, otitulovaná hravě „Killusion“.
Na první pohled by se zdálo, že tolik místa na překvapení zase Džampíci nemají, vždyť z jedenácti songů je pět známých z proma „Afforestation“ a jedna remixovaná předělávka z prvního dema „Nobility“ . Pravda, žádných obrovských šoků se znalci tvorby FORREST JUMP nedočkají a tak to take ma byt, soudruzi, tak je to správne! Kostra v podobě materiálu z promáče je dostatečně pevná a v podstatě zaručuje řadovce slušnou kvalitu, nicméně svalstvo v podobě nových songů je dostatečně silné, aby si posluchače chytlo do kravaty a udrželo ho celých těch 40 minut, co „Killusion“ zdárně hnětá k cíli.
Čiliže, opakování je možná matka moudrosti, ale kdybych se tu znovu rozepisoval, co že to ti FORREST JUMP produkují za muziku, bylo by moudrých až moc. Pojďme tedy rovnou k věci. Známý materiál je doředěn velice dovedně o zpěvnější kousky „Final Countdown“ a „Frozen Fire“, ve kterých lépe vyniká melodický a rytmicky hravý naturel jinak hodně hopsavých chlapíků a silový řev Pepy Michálka dostane chvilku času na relax v čistých pasážích. Příjemný doplněk. Zpočátku mě trochu mrazilo při spatření českých názvů písní v bookletu a ještě víc mě mrazilo, když jsem při prvním poslechu zjistil, že se v nich bučovičtí vydávají na stezku, na které vládnou wypracované muskulatury a lounsko-pražští gangsteři – čili na stezku českého nu-metalu. Ale ani tady FORREST JUMP k mému nemalému překvapení nekolísají – zůstává sympaticky členitá coreová rytmika, úderné a podlazené riffy neurazí, Pepův vokál vyloženě potěší a texty si udržují rozumný odstup od mačovských póz a připitomělých „nekomprisních postojů“ ke všemu možnému, nesmrtelnost chrousta nevyjímaje. Adresně „Prö-Test“ a „Hanopis“ jsou opravdu výborné (ve druhém příjemně překvapí povedený melodický refrén!), „Přetvoření“ trochu slabší, ale přesto vkusné. Jako pozitivum nahrávky nutno započíst i závěrečný self-remake „Lost Again Again“, kde integrované samply a zjednodušené riffy znějí přesně tak, jak znít mají. Moderně, úderně.
Pokud pro příští album neztratí FORREST JUMP cit pro přímočaré, chytlavé a skočné songy a pokud ještě vylepší zvuk (jediný nedostatek, který z alba dokážu vypreparovat), je se na co těšit. Ačkoli tahle kapela zřejmě nikdy nezpůsobí na tuzemské hard´n´heavy scéně zemětřas, na její příjemnou hudbu už jsem si zvykl a album „Killusion“ mě jen utvrdilo v přesvědčení, že svou práci dělají FORREST JUMP s neobyčejným gustem a dovedností.
Nemá cenu se opakovat, o regulérním CD FORREST JUMP platí to samé, co jsem psal o demech předchozích – sympaticky přímočaré, chytlavé, dobře zahrané... Pokusy o český nu-metal také vyšly velice zdárně, čili máme co do činění s deskou z kategorie velmi dobrých.
8 / 10
Pepa Michálek
- vokály
Sára Müllerová
- bicí
Vlasta Kos
- basa
Ivko Vrána
- kytara
Mirek Kosa
- kytara
1. My Might
2. Kill My Memories
3. Prö-Test
4. Red Wishes
5. Frozen Fire
6. Final Countdown
7. My Private Race
8. Přetvoření
9. Under Fire
10. Hanopis
11. Lost Again Again
Orgasmix (2008)
Killusion (2005)
Aforrestation (Demo CD) (2004)
Nobility (Demo CD) (2002)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Élysion
Stopáž: 38:10
Produkce: Forrest Jump + Pickard
Studio: Šopa, Lipov (CZ)
Kontakt: +420 608 478 008
Pro první album v podstatě platí totéž co pro obě předchozí dema: Výborná muzika
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.