Americká vydavatelská firmička Victory Records zaměřená zejména na mladé soft coreové formace se stává pomalu atraktivní chovnou farmou (pro manažery major labelů) a zdrojem zajímavé a velmi současné muziky (pro hudební příznivce). Vzpomeňme například jména jako A PERFECT MURDER, loni velmi úspěšné a o poznání metalovější ATREYU nebo stylové příbuzné právě recenzovaných SPITALFIELD, jako jsou THE BLACK MARIA nebo SILVERSTEIN. To všechno jsou žhavá jména, která v uplynulém období úspěšně reprezentovala svoji značku na poli melodického soft core. Tento styl se ve Spojených státech stal již velmi žádaným. Tak tedy přejděme k SPITALFIELD, jejichž druhé album „Stop Doing Bad Things“ právě vychází.

Novinka od SPITALFIELD splňuje všechny předpoklady na to stát se úspěšným albem. Je velmi melodická, avšak obsahuje i ostré kytarové pasáže, které se střídají s jemně procítěnými. Soft core SPITALFIELD občas lehounce přechází na vratké lávce přes poměrně neortodoxní plačtivé emo řečiště a sem tam mu sklouzne noha. Album je, co se týče skladeb, velmi vyrovnané a není na něm jediná, která by se ucelenému kompletu vymykala jak přehnanou hitovostí, tak stylovou různorodostí. Líbí se mi zejména jeho nabušená první půlka, kde jou emotivní jízdy „So I Heard You Joined a Convent“, „What Were You Thinking?“ a „Texas With Dollar Sign“ prostřídávány s rockerskými, konkrétněji vystavěnými hitůvkami „Gold Dust vs. State Of Illinois“ a „Tampa Bum Blues“. Asi největším želízkem v ohni je šestá „Restraining Order Blues“ protkaná citlivě vkládanými klavírními motivy. Co se textů týče, ty se zabývají „US klasikou“ - a sice banálními či závažnějšími situacemi z běžného života. Vadu celého alba však vidím v tom, že druhá polovina již neobsahuje tolik zajímavých motivů a deska tak sklouzává do monotónnosti.

Nejsem si jistý jak dalece se SPITALFIELD stanou úspěšnou kapelou, ale jisté je, že jejich druhé album „Stop Doing Bad Things“ nabízí několik silných a neotřelých momentů. Určitě se jedná o to lepší z americké soft coreové scény. Oproti krajanům HAWTHORNE HEIGHTS více písničkové přirozenosti na úkor vylhaného nu-metalového drsňáctví a stížností na nevydařené rodiče.

CD k recenzi poskytli Day After records