OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Daniel Landa vyhlásil v devětadevadesátém roce "KONEC" své hudební kariéry. Čím dál více se věnoval závodění, na hudbu zřejmě nezbývalo času, možná v tom svoji úlohu sehrála i únava a jisté znechucení z neustálého osočování vlastní osoby. Vydavatelská firma samozřejmě briskně přispěchala s výběrem největších hitů a tím to mělo hasnout. Jenže jak vidět z recenze na novinku, nehaslo.
Návrat k živým nástrojům je hned od počátku jasnou výhrou. Přece jenom klávesové smyčce nemohou mít nikdy tu správnou sílu, nikdy z nich nepůjde „maso“ souznění dřeva a žíní. Také opětovné angažmá Marka Žežulky za bicí soupravu nahrávku slušně nakoplo. Kam se hrabe automat. Klasikou jsou ostré kytary kurtyzánského Tomáše Varteckého, tady zjevně podladěné, takže výsledná kytarová hradba, zaburácí-li, dává sílu slušně nakopnutého náklaďáku a černobílé klapky nejstálejšího hosta Karla Maříka, který ovšem tentokrát úplně vynechal garmošku a věnuje se pouze klimpru. Doprovodný ženský zpěv táhne samotinká Athina Langoska, tradiční Lída Finková z neznámého důvodu absentuje, ve výsledku změna ale příliš znát není.
Z materiálu si vybere snad každý. Máte rádi Landu jako historicky zasněného romantika? Jak je libo, poslužte si "Obsidiánem" kouzelníka z říše elfů, potemnělým "Tajemstvím" nebo římským "Jménem ve skále". Radši byste něco víc od podlahy? Není problém, k mání je textově hodně ujeté "Kdyby" či mandolínou vyšperkovaný "Sen". A něco nového, neslýchaného, netradičního? Španělsky roztančená "Quantum tarantulí" nebo kavárensky ležérní singlovka "Šance" by měla uspokojit váš apetit. Ždibec textových plivanců? Doporučuji "Vltavu" a hodně povedené "Stvůry" s až metalickým riffem (schválně porovnejte s RAGE a jejich "From The Cradle To The Grave" - paráda!). Nejstrašnější skladba? Určitě "Láska (Prase)". Něco tak blbého opravdu dlouho neuslyšíte. Zbytečný, minutu a půl trvající, alkeholický bumčvacht. Cože, že nemáte rádi Landu vůbec? Tak proč to potom čtete…?
Dočkáme-li se někdy realizace avizované Landovy rockové operety "Zabte sršně", myslím, že výsledek může stát za to. Alespoň všechny tři obsažené ukázky patří na albu k tomu nejzajímavějšímu. Návrat který nebyl marný, to je závěrečné shrnutí a hlavní poselství této recenze.
P.S. Neodpustím si ještě jedno VELKÉ rýpnutí. Vydat v dnešní době takhle krátkou desku, navíc ještě „zajištěnou“ ochranou, když si řádný majitel originálního CD toto nemůže přehrát ani ve svém počítači, natož spálit (všechno samozřejmě jde, když se chce a umí…) a prodávat ji za 500,-Kč je neuvěřitelná zlodějina! Za tu stopáž tedy půl bodu dolů. Že kopírování zabíjí hudbu? Kdepak kopírování Monitore, kdepak kopírování…
Daniel Landa v tom, v čem je nejsilnější, bohužel se dvěma tradičními songy na odstřel.
7 / 10
Tomáš Vartecký
- kytary
Honza Alán
- basa a housle
Karel Mařík
- piána, varhany a káva
Marek Žežulka
- bicí
Vladan Malinjak
- housle
Matěj Kroupa
- viola
Roman Petrov
- violoncello
Vratislav Bartoš
- trubka
Jirka Vopava
- mandolína
Athina Langoska
- zpěv a sbory
1. Quantum tarantulí
2. Kdyby
3. Obsidián
4. Sen
5. Tajemství
6. Stvůry
7. Jméno ve skále
8. Láska (Prase)
9. Vltava
10. Šance
Nigredo (2009)
Bouře (Live koncert) (2006)
Tajemství (2005)
Neofolk (2004)
Best of Landa 2 (2004)
Vltava Tour (2003)
9mm argumentů (2002)
Krysař - Kult se vrací (2001)
Best Of: Landa (2000)
Konec (1999)
Smrtihlav (1998)
Pozdrav z fronty (1997)
Krysař (1996)
Chcíply dobrý víly (1995)
Valčík (1993)
Vydáno: 2002
Vydavatel: EMI/Monitor
Stopáž: 37:32
Produkce: 2 LANDA s. r. o.
Studio: Káji Maříka
Není to nejlepší album, ale je velmi kvalitní.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.