PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vydavatelství Élysion jsem měl vždy spojené s poněkud jinými žánry než je HC, takže mě vydání kotouče ostřílených pěšáků LIKE FOOL hrdě nesoucích již deset let nad hlavou zástavu hard-coru poměrně překvapil. Na novince s názvem „Pusťte nás dál“ skupina slibuje porce našlapané energické hudby, která není ani oldschool, ani se nesnaží stavět na momentální popularitě nu-metalových trendů.
Hned na začátku mě navnadilo poněkud etnické intro, po němž jsem předpokládal nějaké zajímavé genetické experimenty s tvrdým kytarovým fondem a world music. Ničeho takového jsem se však nedočkal. První písnička kolem vás příjemně a svěže prosviští, kytarové masivy rozsekávají úderné bicí se stejnou bravurou jako nejostřejší sekáček teleshopingového vévody Horsta libové maso. Již při druhé se však začíná dostavovat určitý pocit stereotypu, který narůstá až do doby, kdy vás ne příliš humorný hudební vtípek s názvem „Sojka Dvojka“ vytrhne z letargie. Poněkud nudné aranže vás velmi rychle ukolébají a otupí vaše vnímání, takže po krátké chvilce vám myšlenky odlétnou do dáli a hudbu vnímáte pouze jako hlukovou kulisu. Na celém „Pusťte nás dál“ v podstatě neexistují místa, která by signalizovala, že se ve skladbě děje něco důležitého. Nic co byste si neměli nechat ujít. Čestnou výjimkou je devátý track jenž nese jméno „D.M.O“ a poslední věc „Vzpomínky“. Ale i zde si musím odmýšlet atribut, který u hodonínských LIKE FOOL funguje jako obrovský balvan táhnoucí jejich loďku směrem ke dnu. Tím je zpěv. Nemastný, neslaný, unylý a velmi plochý výkon pana zpěváka Jara Němečka postrádá zajímavou barvu, v melodických pasážích působí velmi neuměle a z velké části se skládá z pouhého naléhavého odříkávání hraničícího s křikem. Se zpěvem úzce souvisí i texty, které mi v ledačems připomínají poetiku kapely ŠKWOR. Skupině by rozhodně prospěla výměna na postu zpěváka, mnohokrát jsem si říkal, že kdyby nástroje byly trochu propracovanější a vokál absentoval zcela, vůbec by to nevadilo a výsledný dojem by byl o několik tříd výš. S tak unylým a sterilním arsenálem v hrdle zpěváka mají LIKE FOOL ve svých řadách brzdu, která je o mnoho dále nespustí a je to škoda, neboť instrumentálně se u nich zárodky zajímavých nápadů rozhodně najdou.
V „Pusťte nás dál“ tedy můžete najít hard-core jemně poprášený metalickým prachem a solidními instrumentálními výkony, nicméně na zahraniční matadory metal-core scény tento materiál ani zdaleka nemá. Jak energičností, úderností, tak hlavně rozpačitým a poněkud oldschoolovým vokálem, který strhává skupinu do podprůměru. Velké plus celého kotouče je zvuk, pocházející ze studia Šopa v Lipově, který se vskutku vydařil. Vlastně musím konstatovat, že z této nahrávací manufaktury jsem se ještě nesetkal s žádným zvukovým zmetkem, naproti tomu booklet „Pusťte nás dál“ vykazuje známky uspěchanosti a rozhodně na něm příliš profesionality nenajdete.
Zvukově velmi dobře ošetřené, instrumentálně ne nezajímavé české hardcorové album metalického charakteru, které bohužel zazdívá výkon vokalisty.
4 / 10
Jara Fly Němeček
- zpěv
Hynek Hill Hubalík
- bicí
Mirek Sel Šenfeldr
- kytara
Jiřina Jiřina Gertner
- kytara
Lukášek Kulas Michálek
- basa
1. Tam
2. Deprese Irma
3. Okolo nás
4. Je to jejich věc
5. Pusťte nás dál
6. Sojka dvojka
7. Óhill
8. D.M.O
9. My dva (já a já)
10. Vzpomínky
Pusťte nás dál (2004)
Nekontrolujem sebe, ni tvé já (demo CD) (2002)
Kibernetyk Folck (demo CD) (2000)
Prepare For All (demo MC) (1997)
Everybody's Like Fool (demo MC) (1996)
Tento typ hc/metalu ma nudi a ten spev hodnotenie naozaj taha dolu. Naj. skladba: Deprese Irma
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.