OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Při příležitosti rozboru předcházejícího dema (později pak regulérního MCD) "Wishing The Renaissance" jsem zde kapele OBLOMOV prorokoval, že cesta k vydání regulérní nahrávky bude ještě hodně trnitá. Věštba se však naštěstí ukázala jako lichá a slánská trojice se po dvou letech presentuje novým materiálem, mimo jiné podporovaným i labelem Deepsend Records (sublabel Century Media).
"Mighty Cosmic Dances" ve srovnání s předešlým MCD poněkud ustupuje z doomových poloh a ještě více se přiklání k agresivnímu pojetí black/death metalu hlavně melodické severské provenience. "Wishing The Renaissance" hodně čerpalo z ranné tvorby gothenburských kapel, v případě kosmických tanců tomu není jinak, avšak inspirační zdroje již nepůsobí tolik okatě. Ano, v klidnějších pasážích s vytaženou basou se často do mysli vkrádá myšlenka na nezapomenutelné "The Gallery" od jistých DARK TRANQUILLITY, v těch rychlejších zase občas problesknou pohřbení THE EVERDAWN a zkrátka nezůstane ani debutový kotouč "Stormchoirs" z dílny švédských experimentátorů SKYMNING. Jak jsem však již uvedl, pramen inspirace je tentokrát zakryt důmyslněji. OBLOMOV především pokračují ve využívání pro black/death netypické nástrojové skladby - bonga a didgeridoo jsou minulostí, tentokrát se o slovo hlásí saxofon (v některých pasážích se mi však zdá naroubován příliš násilně) a jiné extravagantní nasamplované instrumenty (ve čtvrté "Lost Between Emotions" to šacuji na hoboj). Jiným oživením jsou oproti "Wishing The Renaissance" poněkud potemnělé klávesy, plně korespondující s textovou složkou, která se opírá hlavně o sci-fi tématiku (viz název alba) a díla průkopníků žánru, jako je Isaac Asimov nebo Robert Silverberg (zcela náhodou jsem si pár knížeček od zmíněných pánů nedávno přečetl, takže můžu souhlasně pokývat hlavou nejen z titulu čtenáře promoletáku). Chladná "space" atmosféra alba pak zčásti pomáhá akceptovat i věc, která je mi u většiny kapel krajně nesympatická - totiž bicí programming.
OBLOMOV na "Mighty Cosmic Dances" jednoduše vyrostli v ambiciózní kapelu. Pokud vydrží tvůrčí nadšení a spolupráce s Deepsend Records se dočká rozsáhlejší odezvy, zcela jistě se od slánských mladíků dočkáme velkých věcí. "Tance kosmické" představují zdařilou nahrávku, na kterou můžeme bez výraznějších obav aplikovat i celosvětová kvalitativní měřítka. Je tak dál a na konci roku 2006, kdy je plánována další nahrávka, zase naslyšenou!
OBLOMOV na "Mighty Cosmic Dances" jednoduše vyrostli v ambiciózní kapelu. Pokud vydrží tvůrčí nadšení a spolupráce s Deepsend Records se dočká rozsáhlejší odezvy, zcela jistě se od slánských mladíků dočkáme velkých věcí. "Tance kosmické" představují zdařilou nahrávku, na kterou můžeme bez výraznějších obav aplikovat i celosvětová kvalitativní měřítka.
7,5 / 10
Martin Hora
- baskytara, saxofon, klávesy, programming
Pavel Dlabaja
- kytara
Jan Vaněk
- zpěv, kytara, bicí programming
1. INTo The R.O.
2. Mentality Failure
3. Redefination Of The Past
4. Lost Between Emotions
5. Starsend
6. 1 Of The 4
7. Nostalgic Idealization
8. Dreamworks
9. OUT Of The R.O.
Vydáno: 2005
Vydavatel: Deepsend Records, IFA Records, Radiation Noise Pro
Stopáž: 39:01
Kontakt: Jan Vaněk, Na dolíkách 504, 274 01 Slaný, mobil: 603 96 39 24
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.