PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Všichni dobře víme, že tomuto zasloužilému švédskému kostlivci není příliš cizí nejrůznější převlékání kabátců. Jestliže minule (na výborném počinu „Decadence - Prophecies Of Cosmic Chaos“) na sebe navlékl slušivou thrash/deathovou sutanu, navíc částečně střiženou přesně podle proporcí „Slaughter Of The Soul“ (1995) od jistých AT THE GATES, tak tentokrát sáhl do své obskurní skříně pro pořádně otrhaný a časem velmi dobře prověřený mundůr. Inu, je to tak, CENTINEX se na „World Declension“ vrací ke svým kořenům, do dob, kdy klasický skandinávský sound prožíval své bouřlivé zrození.
Pravda, z oněch dob toho již moc nezbylo, opravdu nadějných nováčků je poskrovnu a poslední přežívající průkopníci chrastivého zvuku už mají to nejlepší za sebou. Snad jedině CENTINEX, a to zvláště v souvislosti s poslední dvojicí alb, vykazovali ve svém požehnaném věku rostoucí výkonnost. Zdálo se, že staří dinosauři rozhodně nejsou na odpis, ba co víc, dokonce se mocnými tempy blížili k samotnému vrcholu své patnáctileté kariéry. Cesta směrem k detailně vypilované a vysoce energické fúzi death a thrash metalu je však znenadání přerušena příchodem „World Declension“ - ve všech směrech totálně old schoolové konzervy. Přiznám se, že po úvodním poslechu jsem radostí zrovna nepřekypoval, to až další chvilky ve společnosti stockholmských dřevorubců dokázaly ostří prvotního „zklamání“ výrazněji otupit. Po týdnu intenzivní terapie jsem se vším srozuměn a ponořen hluboko do devadesátých let minulého století si spolu s kapelou užívám tu nezapomenutelnou dobovou atmosféru. CENTINEX dneska zní a hrají velmi podobně (obzvláště ve střednětempých houpačkách) jako DISMEMBER v dobách své renesance - tím mám na mysli především album „Hate Campaign“ (2000), ale klidně si na jeho místo dosaďte kteroukoli jinou švédskou klasiku. V momentech, kdy rytmická sekce zařadí nejvyšší rychlostní stupeň, mi na mysli okamžitě vytane jiná, daleko obhroublejší obluda - VOMITORY (ti však disponují ještě mnohem monstróznějším soundem). Charakteristické chrastivé kytary působí sice sympaticky, leč v bridgích a refrénech občas dokonale pohřbívají zdařilé melodie, které jsou odedávna jasným poznávacím znamením CENTINEX.
Ano, můžete celkem s úspěchem namítnout, že dnes je úplně jiná doba, že takto konzervativní disk si CENTINEX mohli dovolit vydat akorát tak někdy před deseti, dvanácti lety. Inu, starého psa novým kouskům nenaučíš. Já osobně jsem za to rád, jsem rád za kapely, které v trendových poryvech stojí rovně, nikdy neohýbají svá záda a se sveřepým výrazem si jsou svou vlastní cestou. Pokud jste ze stejného těsta a rádi si s nostalgií zavzpomínáte na čem jste kdysi vyrostli, je pro vás „World Declension“ tou pravou pozvánkou k poslechu.
Inu, starého psa novým kouskům nenaučíš. Já osobně jsem za to rád, jsem rád za kapely, které v trendových poryvech stojí rovně, nikdy neohýbají svá záda a se sveřepým výrazem si jsou svou vlastní cestou. Pokud jste ze stejného těsta a rádi si s nostalgií zavzpomínáte na čem jste kdysi vyrostli, je pro vás „World Declension“ tou pravou pozvánkou k poslechu.
7 / 10
Johan Jansson
- vokál
Jonas Kjellgren
- kytara
Johan Ahlberg
- kytara
Martin Schulman
- baskytara
Ronnie Bergerstål
- bicí
1. Victorious Dawn Rising
2. Purgatorial Overdrive
3. The Destroyer
4. As Legions Come
5. Sworn
6. Synthetic Sin Zero
7. Flesh Is Fragile
8. Wretched Cut
9. Deconstruction Macabre
Redeeming Filth (2014)
Teutonische Invasion (EP) (2013)
World Declension (2005)
Decadence: Prophecies Of Cosmic Chaos (2004)
Deathlike Recollections (single) (2003)
Hail Germania (split) (2003)
Diabolical Desolation (2002)
Hellbrigade (2000)
Apocalyptic Armageddon (EP) (2000)
Bloodhunt (EP) (1999)
Reborn Through Flames (1998)
Shadowland (EP) (1998)
Reflections (1997)
Malleus Maleficarum (1996)
Sorrow Of The Burning Wasteland / Diabolical Ceremonies (split - CENTINEX vs. INVERTED) (1996)
Transcend The Dark Chaos (demo) (1994)
Under The Blackened Sky (demo) (1993)
Subconscious Lobotomy (1992)
End Of Life (demo) (1991)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Cold/Regain Records
Stopáž: 38:48
Produkce: CENTINEX
Studio: Black Lounge Studios
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.