Předchozí album „Unbroken“ kanadských hácéčkářů A PERFECT MURDER bylo vcelku příjemně poslouchatelným holdem klasikům NYHC, našla se také občasná oživení, i lehce se nesoucí zklidnění a metalem silně ovlivněná kytarová sóla. Vše působilo přirozeně a celistvě. Novinková deska „Strength Through Vengeance“ se částečně drží toho samého vzorce, opět jde především o hardcore vycházející ze základních stavebních kamenů New Yorské školy, stejně jako na minulém počinu i zde je hlavně díky častému Anselmovsky přidušenému řevu cítit značný vliv drtičů PANTERA, avšak o něco více přibylo metalových vlivů, což bohužel v kombinaci s jaksi nedůraznou produkcí představuje materiál tak trochu bezcílně se převalující vpřed.

Přestože se album rozjíždí v invencích houpavého hardcoru míchaného s melodičtější, metalem smrdící kytarou a sóly připomínajícími až skandinávskou školu, brzy se začne prosazovat jakési nenápadité dusání bez energie, kterému nesvědčí ani občasné zpomalení, spíše než v náladovosti totiž utápí skladby v unylosti. Našlapaně odsýpávající pasáže jsou pak nepochopitelně „ozvláštňovány“ zvláštními pokusy o oživení, které však končí v kontraproduktivní rušivosti. Nepřesvědčivě vyznívají i melodické výkřiky ve skladbě „Wake Up And Die“ a klidný akustický začátek „Path Of Resistance“ neladí s pozdějším ostřejším nástupem. Zcela nedotaženě a nevyzpívaně pak působí hodně smutný pokus o melodický vokál v „Rotten I“. Občas jako by se mihla snaha o zachycení americké vlny „nového“ metalu, avšak veselé pasáže, propadající se až kamsi ke stylu kapel jako H2O, se v kombinaci s tvrdými riffy vzor PANTERA poslouchají divně. Nepřesvědčivé provedení svědčí buď o neupřímnosti, s jakou jsou tato místa prezentována, nebo o nedostatečném čase, který byl věnován přípravě a nazkoušení materiálu. Jak jinak si vysvětlit často násilně působící přechody stylově různorodých pasáží a nepřirozeně se vyvíjející melodie? A tak i nadějná klidná předehra skladby „Time Changes Nothing“ končí utopena a zacyklena sama v sobě a výsledkem je dost nezáživná instrumentálka, při které člověk během neustálých rozjezdů marně čeká, kdy se náznaky zajímavých motivů konečně rozjedou. Vše ale jakoby končilo ani ne v půli cesty. Pro někoho to snad může mít kouzlo jisté neotřelosti, avšak pokud se nad mnohými pasážemi v údivu pozastavuji, není to z důvodu upoutávající zajímavosti, ale pro mě nepochopitelné neladnosti.

Přes veškeré výtky umí chlapci z A PERFECT MURDER stále nasypat i dost slušného hardcorového materiálu, posun celkového vyznění však bohužel nepůsobí zcela přesvědčivě. Pokud za snahou tvořit barevnější a stylově různorodější hudbu mělo být zachytit současný trend nové vlny amerického heavy metalu, pak konstatuji, že se to nepovedlo. Výsledek je totiž zcela průměrná metalcorová směska. Dříve, když byli ještě skupinou stavějící hlavně na tradicích NYHC, se mi A PERFECT MURDER líbili více.

CD k recenzi poskytli Day After records