OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jako kdysi slavné vozové hradby chrabrého zemana Jan Žižky z Trocnova, si českou zemí razí cestu táborská stálice F.O.B.. V roce 2003 konečně vydala svoji prvotinu „Follow The Instructions“, další rok urvala rovnou třetí místo ve více než dvousethlavém zástupu kapel na soutěži Česká rocková liga a nedávno, opět u I.F.A. Records, vydala své druhé album, stroze nazvané „Default“.
F.O.B. mohli v pohodě vydat desku, která by jen pokračovala ve stopách předchůdce „Follow The Instructions“ a rozvíjela jeho nejsilnější momenty. I tak bych byl spokojen a slůvko „stagnace“ bych si nechal v zásobě pro nějakou jinou nahrávku. Jenže experimentální trojici je jakákoli sázka na jistotu evidentně cizí, raději briskně mění kabát a spolu s „Default“ se pouští jiným, zatím neprobádaným směrem. Aktuální materiál sází oproti „Follow The Instructions“ více na technický death metal a trochu potlačuje dříve v hojné míře přítomné thrashové a hardcoreové elementy. Produkce F.O.B. ovšem díky tomu na zajímavosti neutrpěla, ba naopak se mi zdá, že orientace na instrumentálně náročné pojetí kovu smrti sedí táborským zdaleka nejvíce. S povděkem kvituji i větší tah na branku v podání rytmické sekce, která se už tolik nevyžívá v pomalých až středních pasážích, ale často řádně práskne do opratí („Just Another Day“, „Imagination On The Sea“ nebo „Timeseller“, i když poslední jmenovaná je pouze předělávka vlastní skladby z prvního dema „Only Dead Can Survive“). Stejně jako při příležitosti minulého rozboru, musím i dnes vyzvednout zvukovou stránku alba (u bicí soupravy jen škoda těch utopených kopáků). Sound sice není na deathovou kapelu bůhvíjak průrazný, avšak jeho čistota umožňuje perfektně vychutnat do puntíku dotažené sólové výjezdy, zajímavě pokroucené rytmy a celou řadu jiných technických kudrlinek.
Ne, F.O.B. rozhodně nepřipravili desku, která se řadí do kategorie těch lehce stravitelných, naopak, k cestě do nitra „Default“ budete potřebovat nemálo velmi soustředěných poslechů. Je na vás, zda zainvestujete svůj čas do jedné z nejzajímavějších českých kapel nebo raději sáhnete po nějaké jednodušší zahraniční sypačce, která má šanci ohřát se v přehrávači rozumného člověka maximálně tak na jeden planý, nic neřešící večer.
F.O.B. rozhodně nepřipravili desku, která se řadí do kategorie těch lehce stravitelných, naopak, k cestě do nitra „Default“ budete potřebovat nemálo velmi soustředěných poslechů. Je na vás, zda zainvestujete svůj čas do jedné z nejzajímavějších českých kapel nebo raději sáhnete po nějaké jednodušší zahraniční sypačce, která má šanci ohřát se v přehrávači rozumného člověka maximálně tak na jeden planý, nic neřešící večer.
8 / 10
1. When Knife Cuts Glass
2. Awakening To Dream
3. The Need
4. Lonely Man
5. Just Another Day
6. Land Of Markets
7. Imagination On The Sea
8. God Is Technology
9. Eternal Pain
10. Timeseller
11. Restore Default Settings
The Dice (2008)
Default (2005)
Follow The Instructions (2003)
Blame? (MC demo) (2000)
Fobia (MC demo) (1997)
Only Dead Can Survive (MC demo) (1996)
Vydáno: 2005
Vydavatel: I.F.A. Records
Stopáž: 38:57
Produkce: I.F.A. Records and F.O.B.
Studio: Kocis Sound
Kontakt: Jiří Volný, Petra z Ústí 1733, Tábor, 390 02
Tohle mě na prdel posadilo,o třídu vejš než báječný Follow the instructions!
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.