Typičtí představitelé amerického sporty punku pro teenagery přichází již s osmou řadovkou, která obsahuje stejně jako alba předcházející pořádnou dávku optimistické melodičnosti. Kalifornští NO USE FOR A NAME jsou již legendární formací reprezentující tento provařený středoškolský styl, který v jejich podání nabírá až transparentní karikaturistické podoby. Člověku se z té melodičnosti udělá až nevolno, nebo že by to bylo tím kalifornským sluníčkem? Bude lepší se proti němu více chránit a na chvíli se schovat na střídačku školního hřiště, odkud se vám toto album pokusím okomentovat.

Celou kolekci zahájí „Part Two“, pateticky melodická věcička uhánějící vpřed jako spolužák Brian po razantním odpalu v páté směně včerejšího baseballového duelu s konkurenční školou z Malibu. Prestižní duel právě tento moment rozhodl. Nabušená „There Will Be Revenge“ by mohla doprovázet pořízky ze školního fotbalového týmu k odvetnému duelu s mazánky z Beverly Hills. Půl roku trénovali, jsou zdravě naštvaní a pěkně do rytmu vyklusávají do středového kruhu. Nepochybuji o tom, že jejich silové tažení skončí vítězstvím. Při letmém pohledu na nadšeně poskakující roztleskávačky by našla své uplatnění „For Fiona“. Snažím se však nerozptylovat, protože mám při tomto duelu i své povinnosti. Jakožto sedící na střídačce vybíhám občas s lékařskou brašnou „Black Box“ jako právě teď ke zraněnému Brandonovi v doprovodu „Check For A Pulse“. Jako v každé kalifornské střední škole dochází i v té naší k pošťuchování a hecování se u skříněk s osobními věcmi. Zejména pak s hispánskou menšinou není jednoduché rozumně vyjít. A tak zatímco na školním hřišti vrcholí fotbalový duel, dva frustrovaní týpci vystříleli zásobník „Bullets“ do náhodou kolemjdoucího profesora biologie, který se je snažil slovně napomenout. Tato tragická událost „It´s Tragic“ nás všechny velmi zasáhla a znepříjemnila nám konec školního roku, kdy jsme se už všichni viděli surfovat na mořských vlnách nebo v plážových klubech. Namísto nadšení z brzkého začátku prázdnin tak smutně bloudíme školní budovou a přemýšlíme nad tím, jak se něco takového mohlo stát zrovna u nás - „Slowly Fading Fast“.

NO USE FOR A NAME jsou prostě ničím neředěný ryzí sporty punk, tedy styl mající přesně dané hranice. Kolovrátkové popěvky plynule navazují jeden na druhý. V Kalifornii jsou možná posluchači, kteří toto nějakým způsobem docení, pro toho evropského a zvlášť někoho, kdo se nezaměřuje výhradně na punk, je však průměrné hodnocení maximem, co může takovéto kapele dát. Osobitost je to, co chybí nejen NO USE FOR A NAME, ale vlastně i většině ostatních souborů hrajících tuto hudbu.

CD k recenzi poskytli Day After records