Prebudenie do druhého festivalového dňa bolo nasledované netypicky chutnými raňajkami: set SCENERY si aj napriek doobedňajšiemu času našiel dosť fanúšikov. Ich technický death metal odohraný s neskrytým obdivom k Chuckovi Schuldinerovi bol lepší, ako som si pamätal z minula – aj vďaka dobrému zvuku. SCENERY zahrali z oboch predošlých dosiek i z pripravovanej trojky, ktorá snáď bude konečne vybavená obalom a spracovaním na úrovni. Zaslúžia si to. Banskobystrickí HECATE pre zmenu sklamali; pred dvoma rokmi ma na Brutal Assaulte ich „opethovský“ death/doom potešil, ich transformácia na gothic/doomové teleso však znamenala kvalitatívny krok späť. S falošným spevom a nenápaditou, jednoduchou štruktúrou skladieb sa ťažko pohnúť z miesta – čo je škoda, lebo HECATE sa zdali byť dostatočne ambiciózni a cieľavedomí.

Jestliže čtvrtek představoval program rozdělený na úvodní blok slabých kapel s následnou velmi silnou a hezky poskládanou večerní sestavou, pátek byl spíše ve znamení obrovských výkyvů. Po zajímavém vystoupení vždy následovala nějaká ta slabší chvilka a byl tak prostor alespoň na chvíli trochu polevit v pozornosti a odpočinout napnutým nervům. Za příklad mohou sloužit již zmíněné první dvě skupiny. Zatímco jak se zdá nedocenění SCENERY předvedli hezkou ukázku techničtějšího deathu, který je bohužel pódiově trochu nevděčným stylem, následní HECATE představovali čirou nevýraznost. V jejich gotikou načichlé údernosti bylo jen málo citu pro harmonie, což u takto laděné hudby považuji za velkou slabinu.

HECATE boli naozaj strašní. Títo sympatickí mladí ľudia sa určite môžu uplatniť v mnohých oblastiach kultúrneho a spoločenského života, no hudba to rozhodne nebude. Aspoň nie v tej podobe, akú som mal možnosť vidieť na tohtoročnom BRUTAL ASSAULTE. Keď ma na základnej škole učiteľka hudobnej výchovy po zúfalom pokuse vydať zo seba nejaký ten počúvateľný tón ohodnotila diplomatickým „nevyspievaný“, usmial som sa a išiel som hrať futbal. Spevák z HECATE zrejme to šťastie nemal. Takže, chlapče, za všetky učiteľky v Banskej Bystrici, ktoré ti to nikdy nepovedali – nevieš spievať, nechaj to tak. Po tomto slovenskom utrpení som si musel napraviť náladu obedom s mojimi milými českými redakčnými kolegami v blízkej zámockej reštaurácii, kde festivalovo-uniformnou čiernou farbou utrápené oči pookriali pri pohľade na dve nevesty (snáď nešlo o MY DYING BRIDES – pozn. Thorn) – v tej chvíli sa tam totiž konali hneď dve svadby. Po návrate do areálu som sa tešil na DISFIGURED CORPSE. Čítam o nich už dlhé roky samú chválu, no nikdy som nemal tú česť niečo počuť či dokonca vidieť naživo. Ešte teraz som zhrozený z toho, čo títo veteráni predviedli. Nezáživné kopírovanie celej kariéry NAPALM DEATH s minimom zaujímavých nápadov, priemerné inštrumentálne výkony, podpriemerný a nudný vokálny prejav Vláďu Třískalu. Jedno z najväčších sklamaní festivalu. SHAARK boli o trochu zaujímavejší. Ale naozaj iba o trochu. Zopár dobrých riffov a kvalitne nadupaných skladieb; škoda, že solídny prejav kapely zhadzoval dosť slabý spevák. Keby som aj po dlhoročnej kariére a niekoľkých desiatkach koncertov rozhýbal fanúšikov až záverečným coverom „War Ensamble“ od SLAYER, asi by som začal premýšľať o zmysle toho, čo robím.

Z mého pohledu se pátek tak trochu proměnil v dlouhé čekání na FORGOTTEN SILENCE, na které jsem i díky jejich chaboučké koncertní aktivitě byl hodně zvědavý. Den totiž kromě slušné hudby obsahoval i prostor vyplněný hodně průměrnými kapelami. Poněkud zklamali dokonce i Maďaři CASKETGARDEN, jejichž seversky melodický death je z jejich desky mnohem chutnější, než trochu stereotypně vyznívající živá prezentace.

Pražskí grinderi AHUMADO GRANUJO zaujali stánkom s mimoriadne vydarenými tričkami, ktoré zdobili deň po dni viac chrbtov a hrudí návštevníkov a návštevníčok. Ich hudobná tvorba býva často hodená do koša ako „normálny grind s techno vsuvkami“. Presne tak, ja v tom však vidím devízu. Na bezvýraznými menami zaplavenej scéne je každá odlišnosť vítaná a AHUMADO skrátka odlišní sú. Bavil som sa dobre.

Týmto by som chcel pozdraviť Lepru a dať mu malý tip pre tvorbu jeho ABORTION. Chcelo by to zopár debilných techno-dance-tuc-tuc úvodov pred tú vašu veselú tancovačku a hneď máte o príval ďalších mladých fanúšikov postarané. Skvelá odozva publika na produkciu AHUMADO GRANUJO bola pre mňa naozaj veľkou záhadou.

Piatkový „svetový blok“ odštartovali Nemci z DISILLUSION. Ich živelný thrash s náladotvornými prímesami ma prekvapil. Dve gitary a absencia basy sa podpísali pod zaujímavý zvuk, (aj) vďaka nemu pôsobili DISILLUSION (z)dravo agresívne. Nepopísaný posluchom CD som tak ostal vcelku potešený, aj keď kapelu predchádzali chýry sľubujúce ešte silnejší zážitok. Redakčné jablko sváru NEGURA BUNGET sa z Rumunska dovalila na rozbitej dodávke. Vydávaní prestížnymi Code666, ale stále sympaticky „nehviezdni“ Transylvánci odohrali vcelku štandardný blackmetalový set, okorenený dreveným xylofónom a akýmsi dychovým ľudovým nástrojom. Nové EP „Inarborat Kosmos“ je sľubným prísľubom pred pripravovanou radovkou „Om“, skladby z ktorej mali premiéru práve na tohtoročnom Brutal Assaulte. NEGURA ma síce nenadchla, ale ani nesklamala – údel čierneho kovu na open-air festivale je hlavne za bieleho dňa nevďačný...

Pokud se omezím na skupiny, které mě zaujaly ještě před večerem, pak to byl svébytný pohled na doomovou hudbu v podání SIX DEGREES OF SEPARATION. Podivný fenomén (alespoň z mého pohledu) jsem zaznamenal začátkem večera, když velmi slušný ohlas sklidili nijak originální (pomineme-li image) ISACAARUM a naopak dost chabý zájem vyvolali němečtí progresí načichlí DISILLUSION, kteří i bez basáka předvedli velmi podařený set. Jako z desky to sice nebylo a chyběla jejich asi nejlepší kompozice „... And The Mirror Cracked“ z loňského alba „Back To Times Of Splendor“, ale tak nevýrazné posluchačské ocenění si skupina rozhodně nezasloužila. O to udivující byl zájem o Rumuny NEGURA BUNGET, kteří představili svůj „transylvanien black metal“. Při jejich hodnocení se s Thornem neshodneme. Jejich letošní EP sice nezní až tak špatně, živá prezentace mě však děsila rádoby avantgardně pojatým přístupem působícím ve výsledku jako pouhé nelogické poskládání tónů. Vibrující zvuky jsem nedokázal pochopit a na výsledném dojmu nic nezmění ani fakt, že jim „něchýbala ona povestná trůba“. Co tahle skupina dělala v prestižních večerních hodinách opravdu nevím.

Súhlasím s Noisym. NEGURA BUNGET boli jednoznačne najväčším prieserom celého festivalu. Netalentované rumunské upírčatá nezakryjú svoju umeleckú impotenciu ani týraním netradičných inštrumentov. Ich nehudba pôsobila vyslovene rušivým dojmom – pri trápnosti takých GREEDY INVALID som sa aspoň dobre zabával, no toto ma vyslovene hnevalo.

DEPRESY ako zrejme najväčšia slovenská metalová kapela dlhodobo stagnujú. Od vydania „Psychomantium Phenomenon“ som ich videl snáď sedemkrát, a až v Svojšiciach obohatili repertoár novou skladbou. Inak ide stále o to isté, síce kvalitné, ale trochu statické death/blackové vystúpenie s minimálnymi variáciami. U kapely s podobným potenciálom trochu škoda – aj keď férovo uznávam, že za tento fakt do veľkej miery môže ľahká dostupnosť koncertov Trenčanov. Rakúšania BELPHEGOR odohrali už za tmy nasypaný mix deathu a blacku, energický, ale fádny. Oproti (trochu predbehnem) nudným, preceňovaným Nemcom AGATHODAIMON išlo aspoň o poriadnu jazdu, (snáď) jediná „se vším všudy“ svetová česká metalová kapela ROOT ich však hravo preskočila. Invenčne nasvietené pódium sa otriasalo tradične inštrumentálne precíznym výkonom – o nude nemohlo byť tentokrát ani reči. Dynamická show vygradovaná tradične trojblokom „Píseň pro Satana“, „Sedm černých jezdců“ a „matematickým blackmetalom“ „666“ neobsahovala hluché miesta, aspoň nie pre tých, ktorí netrpia osýpkami už pri vyslovení mena Veľkého šéfa, ktorý si obdivuhodne dlho udržuje skvelú hlasovú formu.

Hlavní část večera byla skutečně především ve znamení hudebních vytrvalců ROOT, kteří rozhodně nezklamali i díky v závěru působivému zařazení trojice starých fláků. Úsměvné texty je samozřejmě nutné přehlédnout. Před monumentálněji pojatým black metalem v podání AGATHODAIMON se však neztratili ani stylově oživující CALLENISH CIRCLE, Holanďané se skutečným citem pro seversky znějící thrash/death plný rychlých riffových úprků, ostrých sól i melodických vyhrávek.

Chlapcom z CALLENISH CIRCLE to „hnětalo“ fantastickým spôsobom. Veľmi ma v tej chvíli zamrzela absencia kolegu Reapera, z tohto koncertu by bol určite nadšený. Nechýbali skvelé thrashové kúsky z predchádzajúcich dvoch albumov „Flesh_Power_Dominion“ a „My Passion//Your Pain“, ani ukážka z chystanej dosky, ktorá má vyjsť v novembri tohto roku. Teším sa ňu!

Vrcholom večera a pre mňa celého festivalu však boli FORGOTTEN SILENCE. Snáď jediná konštantne a systematicky sa vyvíjajúca metalová skupina na československom teritóriu doplávala od thrashových koreňov cez doom/death a ambientné plochy až do artrockových teritórií a reminiscencií na sedemdesiate roky. Štvorica Krusty, Medvěd, Čepa (ADOR DORATH) a Márty zahrala inštrumentálne absolútne precízny, ale napriek tomu ľudský, melodický a chytľavý set. Dvom rozsiahlym kompozíciám bez spevu a návratu na desať rokov starý(!!!) debut „Thots“ sa nedala vytknúť snáď ani nota. FORGOTTEN SILENCE, aj keď nikdy nedocenení, sa v dobách najväčšieho tvorivého rozmachu vyrovnali techno-thrashovým kapelám svetového kalibru. V roku 2005 však stále majú čo povedať, a práve toto zistenie bolo jedným z najsvetlejších bodov programu. Aj keď v hodnotení FS nie som úplne nezaujatý, ohlas väčšiny divákov len potvrdzuje, že nešlo o prelud. Keď k tomu pridám skromnosť FORGOTTENOV (aký to kontrast s lokálnymi kapelami, čo neznesú ani náznak kritiky), chtiac nechtiac musím sňať pomyselný klobúk.

A tak DISSOLVING OF PRODIGY, ďalšia z českmoravských legend deväťdesiatych rokov, oproti FORGOTTEN pôsobili hlavne spočiatku vystúpenia ako nezohratí amatéri. Pre mňa sa večer skončil...

Stejně tak pro mě přišlo to nejlepší až hluboko po půlnoci v podobě FORGOTTEN SILENCE. Současný materiál plující ve vodách art a progress rocku byl až šokující svojí precizností ale i přirozenou plynulostí, skvělá kombinace kudrdlinkovaté náladovosti i ostrých výpadů nedala chvilku vydechnout. V té chvíli jsem úplně zapomněl na celodenní únavu, zato s ukončením produkce FORGOTTEN SILENCE odešla i moje schopnost vnímat a tak mi unavené tělo upadlo nejen na zem, ale i do touženého spánku.

I přes nadšení z posledně jmenovaných musím v celkovém bilancování konstatovat, že pátek byl asi nejslabším dnem festivalu.

Text: Thorn, Rudi, Noisy
Foto: Thorn