Už dlouho mě nestálo absolvování tak krátké poslechové seance tolik psychických sil. O jejich rapidní úbytek se nepostaral nikdo jiný, než choré trio SCREAMIN´ DAEMON a jejich první nahrávka „The Decline Of The English Murder“, nad jejímiž kvalitami zůstává veškerý rozum stát.
Naši debutanti zasvětili své mozkovny zcela triviální formě černého kovu a tuto již samo o sobě velmi chatrnou konstrukci ještě navíc zatížili rádoby vtipnou lyrikou opírající se o činy slavných masových vrahů anglické historie. Některé z říkanek sice mají potenciál vykouzlit alespoň náznak úsměvu, leč pokud se budu chtít pobavit nad veselými texty podobného ražení, raději sáhnu do poličky po chicagských „slohových mistrech“ MACABRE, kteří jsou v psaní úsměvných veršů o masových vrazích již dávno korunovanými králi. Z hlediska hudebního není „The Decline Of The English Murder“ ničím jiným než kolekcí 13ti kolovrátkových položek postavených na neškodném brutálně-blackovém základě s nulovým citem pro oživující, neřku-li snad originální myšlenky. Skladby se odvíjí s ubíjející schematičností přesně podle vzorce sloka/refrén sloka/refrén (někdy dokonce i sloka/sloka/refrén – to jen abych pro tu pestrost nezapomněl) a i přes kratičkou stopáž (většinou jen o chlup přesahující hranici 2 minut) působí tak nudně až je to skoro dojemné. Jedinou zajímavostí, kterou na SCEAMIN´ DAEMON shledávám je zpěvák s květnatým pseudonymem The Reverend Trudgill, který svoje textíky ječí do mikrofonu s kadencí věrnou světoznámé hračce AK-47, o které se tak vehementně zpívá v „Michael Ryan Caused Much Dying“.
Co mě však na počínání SCREAMIN´ DAEMON irituje suverénně nejvíce je neodbytný pocit, že kapela byla založena čistě a jen pro zábavu členů samotných a několika málo individuí motajících se v jejich ideovém dosahu. Tím samozřejmě netvrdím, že jediným správným receptem je brát se smrtelně vážně… ovšem každá zábava má své hranice. O tom, že Angličané je překročili mílovými kroky svědčí mimo jiné devítka „What Shall We Do With The Evil Doctor“, která není ničím jiným než variací na zoufalou odrhovačku „What Shall We Do With A Drunken Sailor“, kterou dozajista všichni známe ze školních lavic, když jsme první lekcí začínali pronikat do tajů jazyka anglického. Snad jen dodám, že zcela v souladu s filosofií SCREAMIN´ DAEMON se zde nezpívá o nějakém opilém námořníkovi, ale o neblaze proslulém Haroldu Shipmanovi, který vstoupil do historie pod přízviskem „Doktor Smrt“. No, asi jsem se měl udusit smíchem, leč nepovedlo se. Nevadí, na závěr zapíši slušné 3 body a tohle otravné CD navždy odložím do té nejzapadlejší poličky, kterou mám ostatně pro podobné cum-projekty už hodně dlouho vyhrazenou. Na závěr tedy logické doporučení - nedotýkat se!