Když v roce 1997, po vydání veřejností kladně přijatého alba „Soul Searching Sun“, opustil zcela nenadále Keith Caputo řady LIFE OF AGONY, bylo to s touhle kapelou jako na houpačce. Nejprve se zdálo, že další fungování skupiny bez charakteristického Caputova hlasu je nemyslitelné, avšak překvapivě zdatná vokální náhrada v podobě Whitfielda Cranea z UGLY KID JOE a především slušné ohlasy na koncerty, které proběhly v novém složení, to vše se zdálo jako nadějný odrazový můstek do nové etapy „života v agónii“. Nakonec však přešla skutečná agónie v trvalý stav a LIFE OF AGONY v roce 1999 definitivně odumřeli. I díky kompilaci „1989-1990“ a  desce „Unplugged At Lowlands Festival ´97“ vydané až v roce 2000 se sice na skupinu zcela nezapomnělo, ale naděje na obnovení činnosti a na nové album si dělal jen málokdo. Ale jak už bývá v poslední době zcela běžné, je tu návrat v původní sestavě a tedy i se samotným Keithem za mikrofonem, což fanoušky starých dobrých LIFE OF AGONY jistě potěšilo už při reunionových koncertech a z nich vydaného živého CD a DVD „River Runs Again“.

Ta hlavní prověrka životaschopnosti obnovené skupiny však přišla až s novým albem „Broken Valley“, které vyšlo pod záštitou vydavatelského gigantu Sony/BMG. Co tedy očekávat od tohoto návratu? Samozřejmě jistotu, ale také se to dá označit jako „hra na jistotu“. LIFE OF AGONY zkrátka navázali na svoji minulost a pokračují plynule ve svém vývoji nevývoji. Všichni milovníci starých desek těchto rockerů proto mohou spokojeně usednout ke hodokvasu a vychutnat si typickou melodiku a specifický vokální výraz, který udělal z LIFE OF AGONY v minulosti značně uznávanou a obdivovanou skupinu. Odmyslíme-li si však fakt, že část nadšení z nové desky pramení především z dlouhého půstu, který svým fanouškům skupina dopřála, a položíme současný materiál těsně vedle časem pouze zdánlivě omšelých starých desek, najednou zjistíme, že konkurovat předrozpadovým LIFE OF AGONY se s albem „Broken Valley“ dá hodně těžko. Ne že by skladby postrádaly hitové ambice, hned úvodní „Love To Let You Down“ je velmi našlápnutá a snadno zapamatovatelná pecka, ale vše jakoby zůstávalo tak nějak na povrchu, hloubku propracovaných skladeb minulosti prostě nenalézám a byť jsou skladby velmi příjemné na poslech, skličující a emotivní podtón, který byl tak důležitým aspektem třeba na desce „Soul Searching Sun“ je cítit jen ve velmi omezené míře. Caputův hlas má sice stále tu nezaměnitelnou barvu a výraz, avšak jeho sténání a bolestiplné frázování se mi jeví trochu méně uvěřitelné. Celkově to však nic nemění na skutečnosti, že se skupině podařilo vrátit a že jsou to znovu typičtí a nenapodobitelní LIFE OF AGONY. Možná není reunionová forma ještě zcela optimální, ale rozhodně jsem zvědav, co přijde dál.