Horkokrevní členové thrashového kartelu CRIMINAL se v sychravé Anglii evidentně cítí jako ryby ve vodě. V řadách tohoto interesantního seskupení původem z Chile se totiž objevuje už třetí člen prapůvodní sestavy, jenž začala pustošit pampy v okolí Santiaga již na samém počátku devadesátých let (v kolonce rok založení se dle oficiálních materiálů skví letopočet 1991).

Sbohem své rodné zemi dal tentokrát Juan „Kato“ Cueto, do batohu přibalil čtyřstrunnou milenku a vyrazil ke svým soukmenovcům do země zaslíbené. Ze sestavy, která nahrávala předchozí chuťovku „No Gods No Masters“ tak odolal chilské invazi pouze jeden jediný post a tím je bubenická stolička podsaditého Angličana Zaca O´Neila. Právě jeho náčiní zní díky práci neomylného Andyho Classena mnohem méně křiklavě než posledně (Zac je člen grindové skvadry EXTREME NOISE TERROR a stylově nazvučené bicí působily v thrashové konstrukci poněkud výstředním dojmem).

„Sicario“ je španělský výraz pro úkladného vraha, rozšířený v Jižní Americe a to hlavně v prostředí nechvalně známých kartelů a drogových mafií. Ofenzivní název desky nachází oporu v drsné lyrice (kapela si snad ani nemohla zvolit výstižnější jméno) a samozřejmě i v hudební produkci samotné. Divocí Chilané pro tentokrát rezignovali na jakákoliv klávesová změkčovadla a všechny svoje síly vsadili na pořádně přímočarou čistě thrash/death metalovou kartu. V úvodu desky CRIMINAL opravdu nesleví a nesleví, snad jen melodické mezihry v trojce „Walking Dead“ mají potenciál alespoň na chvíli ulevit přetíženým sluchovým kůstkám. Až čtyřka „The Root Of All Evil“ přináší kýžené zklidnění a navrch i skvělé Contrerasovo sólo. Ovšem následující direkt „Shot In The Face“ se do vás opět zakousne stejně tak spolehlivě jako čelisti hladové pirani do nebohého lýtka turistova někde ve slepém rameni jihoamerického veletoku. Pokud mám uvést slabší stránku desky, musím chtě nechtě jmenovat refrény. Jedná se sice o výhradu méně podstatnou, leč jednodušší refrény, kde se opakuje pouze a jen název skladby plus mínus nějaká ta holá věta k tomu, mě nedokážou plně uspokojit (ovšem na celkovém vysoce pozitivním pocitu z poslechu „Sicario“ to nic nemění).

Více než tři čtvrtě hodiny dlouhý hrací čas je na extrémní thrash/death metalový záznam obyčejně tak na hranici únosnosti. Čtveřice obhroublých kriminálníků však dokázala s přehledem udržet moji pozornost v pohotovosti od první do poslední minuty. Svůj podíl na tom dozajista má již jednou zmiňovaný Andy Classen, který se opravdu překonal a ve Stage One Studios dokázal vykouzlit skutečně fantastický zvukový kabát. Takto křišťálově čistý, průrazný a přitom maximálně čitelný sound jsem už zatraceně dlouho nezaznamenal. Celkový sumář dnes po vzoru kriminálnických refrénů omezím pouze na dvě slova: skvělá deska!