Miluji nečekaně příjemná překvapení (taky kdo ne?). Obzvláště z pohledu recenzenta bombardovaného tunami promonahrávek v mnoha případech sotva průměrné kvality jsou takovéto kousky velmi vítaným zpestřením. Recenzentskou deformací vybudovaný prozíravý přístup ke každé nahrávce pocházející z dílny pro mě neznámé kapely se německým DEADLOCK podařilo rozmetat velice rychle a dnes, po mnohonásobném absolvování jejich „revolty“ neztrácím ani kousek ze své spokojenosti.

Čím se mě tak získali? No hlavně velmi neortodoxním, citlivým a naprosto přirozeným mícháním různých metalových žánrů. Kapela svou filozofií a přístupem náleží k hc scéně, ale v její hudbě se však nachází úplně jiné prvky, než nabízí hardcoreová zuřivost. Hlavními a překvapujícími stavebními kameny jsou hlavně atmo blackové nálady a silné melodie, které nezapřou svou inspiraci v severské scéně. Už začátek první „Demonic (Tonus Diabolus)“ evokuje tvorbu například takových DIMMU BORGIR, ale v tomto případě se naštěstí v jejím dalším průběhu nekoná žádná nakažlivá epidemie směšného pseudozla. Právě naopak, DEADLOCK si z klávesově pojatého black metalu berou jen to, co nezbytně potřebují k dokončení své architektonicky bohaté stavby. To se projevuje hlavně v rychlých pasážích podpořených klávesovým spodkem a ve vokálné složce, kterou povětšinu tvoří havraní skřehot Johannese Prema. Poměrně klasickým, avšak v tomto případě opět velmi osvěžujícím a na první poslech i poměrně překvapujícím prvkem je ženský vokál použitý ve třech skladbách, který se svým výrazem zaplaťpánbůh nesnaží o křečovité navozování pocitů temnoty a strachu, ale drží se v přirozených polohách a dodává tak inkriminovaným písním na ještě větší autenticitě.

DEADLOCK naštěstí nezůstávají jen u blackové inspirace, ale jak už bylo řečeno, libují si v severské melodice a to jim jde náramně. Skladby jsou tak doslova prosycené velmi příjemnými a v mnoha případech až heavy metalovými melodiemi a sóly. Všechny tyhle hudební postupy má kapela v krvi a jejich vzájemný propletenec působí velmi přirozeně a nenásilně. Ve své podstatě se nejedná o žádnou revoluci, nýbrž jen o důmyslné a velmi umné promíchání již mockrát použitých postupů, ve kterém je však stále co objevovat a které je radost poslouchat. Překvapí i mírné koketování s gotickým rockem v titulní „Earth.Revolt“ s jednoduchou a příjemnou klavírní nosnou linkou. Neméně důležitou složkou tvorby těchto Němců je však i lyrika. „Earth.Revolt“ je koncepčním dílem rozvíjející vizi o ekologické apokalypse, která by měla postihnout naši planetu. Věřme, že se tak nestane a že si ještě dlouho budeme užívat výborná alba, mezi které lze zařadit i toto dílo.

Rejpal by na mém místě určitě našel i nějaké to negativum a podrobil jej kritice. Já se však nebudu toporně snažit o vyvážení svých slov chvály jen proto, abych nevypadal jako bezmezný nadšenec. DEADLOCK mě totiž velmi potěšili a to tím, jak si dokáží z několika metalových stylů velice citlivě pobrat to potřebné a na tomto posléze postavit svou vlastní svébytnou tvorbu. K tomu připočteme povedenou produkci a v neposlední řadě i velmi dobrou instrumentalitu. Nelze jinak, než „Earth.Revolt“ vřele doporučit i vám.

PS: Předmětem naší recenze byla vinylová verze alba, která vyšla v počtu 500 kusů u slovenských Deadbutcher Records. CD verzi seženete v katalogu Lifeforce Records.