OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
O české grindcoreové scéně se dá vcelku s jistotou prohlásit, že nabízí několik zajímavých kapel schopných stvořit kvalitní alba. Mezi letité stálice lze zařadit i severomoravské DISFIGURED CORPSE s menšími přestávkami okupující koncertní pódia již přes 10 let. Právě hlavně prostřednictvím živých vystoupení jsem se doposud seznamoval s tvorbou této kapely a nyní nastala doba zakusit i plody její studiové práce.
Označit DISFIGURED CORPSE za čistě grindovou kapelu by bylo poněkud zavádějící, protože ač většina písní sype v pěkně vysoké rychlosti, nezřídka se kapela uchýlí i k jiným, než klasickým drtícím rytmům. Ke štěstí nahrávky se tak děje velice často, a tak nejsme ušetřeni mnoha rytmických změn a nemá asi cenu dodávat, že „Mankind Collapse“ je tím nesporně zajímavější. Takže chvíli je ke slyšení našlápnuté hardcore, poté punková vypalovačka (hlavně v „Gotta Go“ projev kapely velmi připomene americké kohouty THE CASUALTIES), zpomalující pasáž a pak zase hups zpátky do grindových otáček. Nahrávka tak plyne skutečně rychle a její poslech se tak stává vším možným, jen ne jednotvárnou nudou. Zaujme i několik podařených vtípků v podobě country vypalovačky „Texas Cowboy“ anebo záměrně agrární hymny „Budweisss“.
Vláďa Třískala, jinak známý redaktor rockového magazínu Spark, předvádí své hrdlo v plné parádě a mám-li jeho řev k někomu přirovnat, tak mě nemůže napadnout nikdy jiný, než Barney z NAPALM DEATH. Příměr s britskou legendou by se dal aplikovat v podstatě na všechny aspekty tvorby DISFIGURED CORPSE. Ke spokojenosti pomáhá i kvalitní produkce a velmi slušivý booklet obsahující seznam skladeb a jejich texty ve formě novinových článků. Dobrý nápad.
Ač DISFIGURED CORPSE budou stěží ohromovat originalitou a novátorským přístupem, své slovo alespoň v rámci domácí scény rozhodně mají a troufám si tvrdit, že tímto albem získalo na ještě větší váze. Jelikož mám v oblibě inteligentní a nápaditou formu extrémního metalu, tak nemohu být nespokojen. Myslím, že spokojeni budete i vy.
Kvalitní extrémní nářez, ve kterém se mísí hned několik stylů. Slušná produkce, našlapané skladby a dobré nápady. Rozhodně česká špička.
7,5 / 10
1. Deadcoldworldvirus
2. The Poisoning
3. Until Our Heart Stops
4. Spineless Worms
5. Demanding Attention
6. A Fortress
7. Piggy Bank
8. Last Laugh
9. As We Fall Down
10. Texas Cowboy
11. Piece Of Shit
12. Shit Star
13. Two Fathers
14. Gotta Go
15. Budweisss
16. Chilli Con Carne
Mankind Collapse (2005)
United He666and (2002)
Mega Ultra Intergalactic Core 2000 (2000)
Flash Of Pain (1998)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.