PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Před deseti lety bych považoval návrat thrash metalových pionýrů ze Saarbruckenu za věc prakticky nemožnou, neboť styl, kterým tato pozoruhodná německá kapela vešla ve známost v 80. letech, prožíval své nejkrizovější období. Dnes, v roce 2005, kdy vychází jejich již čtvrtá post comebacková deska, nazvaná typicky „Inventor Of Evil“, se však situace znovu úplně obrátila. Klasickým metalovým souborům se daří, každou chvíli dochází k novým, někdy úspěšným, někdy méně povedeným reunionům již dávno zesnulých kapel. Do toho chrlí své výtvory na trh stovky nových. Metalová hudba prožívá svůj druhý velký boom, který tak jako před patnácti lety skončí za pár let naprostým přesycením.
Je jasné, že se řezníci na scéně nejenom znovu udomácnili, ale že jejich nové období patří k nejúspěšnějším metalovým návratům. DESTRUCTION jsou sice skupinou sázející pravidelně na osvědčenou kartu, jsou kapelou, která přichází pravidelně se svým typickým thrash metalem, prostým větších experimentů, ale co se jim nedá upřít, je vysoká úroveň, přirozenost a opravdovost každého z alb. Tak tedy přejděme k novince, která je ze všech dosavadních alb „germánské hydry“ tím nejprogresivnějším. Pochopitelně nepočítáme-li sice neúspěšný, ale znamenitý techno-thrashový opus bez Schmiera - album „Cracked Brain“ z devadesátého.
První skladba „Soul Collector“ startuje ostře řezaným thrashovým riffováním ve středním tempu, které se po minutě zlomí v typický nesmlouvavý nátěr. Zvuk je oproti několika předchůdcům excelentní. S druhou „Defiance Will Remain“, která jakoby vypadla z alba „Release From Agony“, se ujišťuji o faktu, že současní DESTRUCTION nesází tak, jako tomu bylo před 4-5 lety, na přímočarost inspirovanou pradávným albem „Infernal Overkill“, ale spíš na techničtější tvorbu z období „Eternal Devastation/Mad Butcher/Release From Agony“. Což je pro mne zjištění velmi pozitivní. Třetí „Alliance Of Hellhoundz“, kterou vedle Schmiera nazpívali mnozí přední metaloví zpěváci jako např. Messiah Marcolin, Shagrath, Paul Di Anno, Doro Pesch, je skladba na jednu stranu nejhitovější, chytlavá a zároveň velmi pestrá, s vysokým stupněm dynamiky a vnitřní gradace. Jde o skutečný majestátní hymnus. Při následujících písních – ostré riffopalbě „No Mans Land“ a atmosferičtější horrorové „Calm Before The Storm“ mi duní v uších záhadný hlas, oznamující mi – „Právě posloucháš nejlepší album DESTRUCTION.“ Tato skutečnost se však postupem času bohužel nepotvrdí. První polovina alba je skutečně vynikající, na jednu stranu jsou zde umístěné skladby osobité a nápadité, na druhou stranu tyto utvářejí silný a velmi pevný celek Kdyby bylo album „Inventor Of Evil“ takto nabité i ve své druhé polovině, neváhal bych dát hodnocení nejvyšší. Bohužel však materiál z druhé poloviny, kde nad zbytek ční „jen“ dvě skladby a sice „Under Surveillance“ a „Killing Machine“, o něco zaostává za neuvěřitelným úvodem. Budu tedy hodnotit o něco střízlivěji.
„Inventor Of Evil“ je díky skvělé první půlce zřejmě nejsilnějším albem nového období DESTRUCTION, ale vzhledem k několika vyloženě vatovým výplním („Seeds Of Hate“ a „Twist Of Fate“) zůstává o něco za klasikou jako „Eternal Devastation“ a „Live Without Sense“. Přesto velmi dobrý, ba prvotřídní thrash metal.
„Inventor Of Evil“ je díky skvělé první půlce zřejmě nejsilnějším albem nového období DESTRUCTION, ale vzhledem k několika vyloženě vatovým výplním („Seeds Of Hate“ a „Twist Of Fate“) zůstává o něco za klasikou jako „Eternal Devastation“ a „Live Without Sense“. Přesto velmi dobrý prvotřídní thrash metal.
8,5 / 10
Schmier
- vokál, basová kytara
Mike Sifringer
- kytara
Marc Reign
- bicí
1. Soul Collector
2. Defiance Will Remain
3. Alliance Of Hellhoundz
4. No Mans Land
5. Calm Before The Storm
6. Chosen Ones
7. Dealer Of Hostility
8. Under Surveillance
9. Seeds Of Hate
10. Twist Of Fate
11. Killing Machine
12. Memories Of Nothingness
13. We Are The Road Crew (bonus)
14. Alliance Of Hellhoundz (bonus – Schmier´s vocal only)
Day Of Reckoning (2011)
D.E.V.O.L.U.T.I.O.N. (2008)
Thrash Anthems (2007)
Inventor Of Evil (2005)
Metal Discharge (2003)
Alive Devastation (2002)
The Antichrist (2001)
All Hell Breaks Loose (2000)
Cracked Brain (1989)
Live Without Sense (Live) (1989)
Release From Agony (1988)
Mad Butcher (1987)
Eternal Devastation (1986)
Infernal Overkill (1985)
Sentence Of Death (1984)
Datum vydání: Pondělí, 22. srpna 2005
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 56:00
Produkce: Peter Tägtgren
Studio: Abyss
Určitě nejde o špatné album ( oproti jiným žánrovým kapelám), přesto si myslím, že jde o nejslabší album v celé historii Destruction. Nějak mě nedokázalo zaujmout. Jednak tím, že je na poměry Destruction poměrně dlouhé a ke konci mě trochu nudí.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.