OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
On by dneska chtěl hrát kytarovou retro hoblovačku každej, páč tyhle garážový kapely hodně frčej a taky ani nemusíš umět pořadně hrát. Vokopíruješ pár riffů vod starej band a jedeš! Chyba lávky! Tenhle postup dozajista aplikuje spousta kapel hlásících se k tzv. garážové (ať už hovoříme o klasickém rock and rollu anebo metalu) retro vlně a nepochybně se jedná o velice krátkozraký přístup. Takovou archaickou muziku musí mít její aktéři v krvi a musí k ní mít nanejvýš upřímný přístup. Posluchač není blbej, posluchač sám pozná, kdo švindluje a kalkuluje a kdo s ním naopak hraje otevřenou a čistou hru.
Proč se tady tolik vykecávám? No protože se chci pozvolně dostat k myšlence, že tihle ostravští chasníci s námi totiž hrají tu nejotevřenější hru, bez jakýchkoliv postranných úmyslů. Takhle zatraceně upřímný přístup ke své muzice se už jen tak nevidí. Mám-li nějak blíže popsat hudební obsah tohoto kotoučku, tak si vystačím s velice prostým konstatováním, že mám co dělat s METALEM. Skutečně, těch 13 songů je totiž metal jako řemen. Absolutní hoblovačka, ostré thrash metalové riffy, crust/punková tempa a pochopitelně nesmít chybět ani alkoholicky zabarvený chřaplák. Pokud vás napadá výrok „MOTORHEAD revival“, tak nejste vůbec mimo. Jo jo, je to tak. Ale popravdě mi to ani trochu nevadí. Protože cítím-li u kapely upřímný přístup a skvělý cit pro muziku, kterou se rozhodla hrát, nemám důvod ke skepsi. „Burn In Hell“ (opravdu naprosto výstižní klišé) je nefalšovanou adrenalinovou metalovou jízdou plnou energie a čistokrevného rock and rollového fílinku a navíc i velmi slušně zahranou. O tom se koneckonců dá přesvědčit nejen poslechem CD, ale hlavně během živých vystoupení kapely, která jsou velice chutnou energetickou bombou.
Jestliže jsem předchozí tvorbu MALIGNANT TUMOUR vcelku zdárně ignoroval, tak tímhle přístupem si mě kapela získala. Tohle mě absolutně odpoutá od někdy zbytečného a únavného hledání nějakých vyšších hodnotě v muzice, protože tohle je ta nejpřízemnější přízemnost a vůbec mi to nevadí a hlavně - tohle prostě jede! A to teda zatraceně dobře!
Retro jako víno! Chutné, vydatné a počertech povedené! Hoblůůůůůůůůj!!!!
7,5 / 10
1. Clearance Of Century
2. Here We Are
3. Crossfire
4. Brigade Of Whores
5. Infernör
6. Hate The Straight
7. Obsessed By Hell
8. Commands From The Oval Throne
9. Crucifixion In Wine
10. Burning Sensation
11. Low Life
12. Ice
13. Osersiöst Som Faan
14. + bonusy v podobě videoklipů
Maximum Rock´N´Roll (2024)
The Metallist (2016)
Overdose & Overdrive (2013)
Earthshaker (2010)
In Full Swing (2008)
Drinking With The Engine (split with GURKHA) (2006)
Wildwest Burning Sensation Tour 2005 (DVD) (2005)
Burn In Hell (2005)
Dawn of a New Age (2003)
Killing For Profit (demo) (1997)
Analyse of pathological conceptions (demo) (1995)
Symphonies For Pathologist (demo) (1994)
Cadaveric Incubator Of Endo-Parasites (demo) (1993)
Zábava, pohoda, kdo trochu zná Bilose, nemůže nic jiného čekat. BANÍK PIČO!
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.