PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kanadským VOIVOD se během jejich letité kariéry podařilo v (nejen) metalové muzice zanechat nesmazatelnou stopu. Každé jejich album bylo svým způsobem svébytné, originální a většina se časem stala klasikou. Nezaměnitelný zvuk kapely formovaný na přelomu osmdesátých a devadesátých let dosáhl svého kulminačního bodu právě přesně před deseti lety. Tehdy, na podzim roku 1995, spatřil světlo světa jeden z nejvýraznějších zářezů na pažbě smrtonosně zbraně značky VOIVOD.
„Negatron“ i po letech představuje nezkrotný a nevyzpytatelný živel, s jehož zacházením si případný zájemce musí počínat velmi opatrně. Skrývá totiž v sobě ohromnou sílu, k jejímuž správnému využití a pochopení nestačí jen prostý zápal pro tvrdou hudbu. „Negatron“ totiž skrývá mnohem mnohem více, než jen nashromážděnou energii, jejíž zničující síla se naplno projeví hned v úvodním elektrošoku „Insect“. V tuto chvíli je však již jakýkoliv vzdor marný, protože armáda kybernetických mravenců, ano, jeden z nich se na vás usměje i z obalu, si to už nezadržitelně míří do epicentra vašeho mozku. Jejich mise má jediný úkol – ovládnout vaši mysl a poté předat její kontrolu trojici nekompromisních zvukových mučitelů. Operace, jejíž pracovní název zní „Project X“, je zanedlouho úspěšná a komando VOIVOD vám s grácií sobě vlastní vysvětlí, že jste v jejich předlouhém seznamu jen další „Nanoman“ a pak už se jen zmůžete na zoufalou otázku – „Reality ?“ ... Don’t No Anything ...
Pamatuji si úplně přesně, jak mě „Negatron“ poprvé doslova smetl z povrchu zemského. Byla to první nahrávka, kterou jsem od VOIVOD slyšel a i když jsem očekával mnohé, skutečnost vše předčila. Palba neuvěřitelně ostrých, zničujících a doslova ze všech stran se valících riffů v doprovodu maximálně expresivního vokálu Erica Foresta nahání hrůzu a husí kůži i dnes. VOIVOD se podařilo dokonale skloubit atmosféru s doslova do extrému vyhnanou tvrdostí. Už jen pohled na artwork bookletu, který tvoří rozpixelovaná podobizna ufona a naivně vyhlížejících létajících talířů svým způsobem navodí na hudební obsah „Negatron“, který je však přeci jen poněkud „serióznější“ a sugestivnější. VOIVOD si skutečně mistrně dokáží i s tak relativně omezeným nástrojovým složení pohrávat s náladami jednotlivých skladeb a zároveň si zachovat specifickou atmosféru, která se táhne napříč celou kolekcí. Atmosféru neklidu, apokalyptického očekávání, vzteku, ale i beznaděje. Troufám si tuto desku zařadit do kategorie těch, které v žádném případě nelze doporučovat poslouchat v nepříliš optimistickém rozpoložení.
Léty prověřený skvost, což platí v rámci hudební scény jako celku. VOIVOD totiž výrazným způsobem pomohli metal povznést vysoko nad úroveň hudby pro opilé masy a dokázali, že i z této hudební odnože může vzejít trvalá kvalita. „Negatron“ je zároveň i jedním z nejlepších, nejatmosféričtějších a nejtvrdších alb, co jsem kdy slyšel. Dalších slov netřeba ...
Další klenot, kterých mají VOIVOD na svém kontě požehnaně!
Denis D'Amour
- kytara, efekty
Eric Forrest
- basa, vokály
Michel Langevin
- bicí
1. Insect
2. Project X
3. Nanoman
4. Reality?
5. Negatron
6. Planet Hell
7. Meteor
8. Cosmic Conspiracy
9. Bio-TV
10. Drift
11. D.N.A. (Don't No Anything)
The Wake (2018)
Target Earth (2013)
Infini (2009)
Katorz (2006)
D-V-O-D-1 (2005)
Voivod (2003)
Voivod Lives (2000)
Kronik (1998)
Phobos (1997)
Negatron (1995)
The Outer Limits (1993)
Angel Rat (1991)
Nothingface (1989)
Dimension Hatröss (1988)
Killing Technology (1987)
Rrroooaaarrrr! (1986)
War and Pain (1984)
Datum vydání: Úterý, 21. listopadu 1995
Vydavatel: Play It Again
Stopáž: 51:39
Studio: Hypnotic Studios, Toronto (Kanada), Produkce: Daryn Barry, Alfio Annibalini & VOIVOD
Píše sa rok 1995 a ja ihneď po tom, ako prišiel tento album na pulty, utekám a jeden si kupujem. Ešte rozhorúčený od behu vkladám kotúčik do prehrávača a neuveriteľne napätý líham do svojej postele, aby som si v pokoji vypočul, čo moji obľúbenci vytvorili. Lenže... čo sa to deje? Nepomýlili sa v obchode a nevymenili mi CD? Vyskakujem z postele a vyberám CD z prehrávača. Nie, potlač na cédéčku tvrdí, že je to VOIVOD. Nepomýlili sa v lisovni? Hmmm, tak tomuto musím prísť na kĺb!!! Vkladám znova kotúčik do prehrávača a teraz už veľmi pozorne po sediačky púšťam znova. Ono to predsa len bude ten VOIVOD, veď tá gitara... a aj tie bicie... Áno, je to VOIVOD!!! Zbytočne som sa stresoval a panikáril, nikto mi nič nepodstrčil, nikde sa nič nevymenilo, nič zle nepotlačilo. Vedel som, že VOIVOD majú nového speváka, vedel som, že sa v mnohých rozhovoroch „vyhrážali“ pritvrdením, no takýto "nárez" a zmenu, som teda nečakal. No je to zlé? NIE!!! V žiadnom prípade! Totálna zmena zostavy a aj produkcie VOIVODU len prospela. „Negatron“ je nesmierne silné a prelomové album, ktoré sa v mojom súkromnom „VOIVOD“ rebríčku vyšplhalo na bronzovú priečku.
Změna zpěváka a celkové přitvrzení se mi nejdřív nezamlouvalo, ale po naposlouchání jsem objevil skrytou krásu tohoto alba:
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.