Nepochybuji o tom, že každý, kdo čte tento článek, má na harddisku svého domácího mazlíčka (myšleno PC) alespoň pár skladeb svých oblíbených interpretů v komprimovaném a všemi stále oblíbenějším formátu MP3. Určitě jste již několikrát přemýšleli nad tím, jak si takhle zabalenou hudbu vzít s sebou do kapsy a oddávat se na cestách nerušenému poslechu, aniž byste si je museli přepalovat v obyčejném formátu CD audio, pracně přehrávat na kazety, které už dávno nejsou in, nebo zdlouhavě kopírovat na minidisk. Tenhle problém už je mnohými z vás ku své vlastní spokojenosti zdárně vyřešen. Chce to jediné, totiž koupit si přehrávač MP3. Jenže jaký si z pestré škály typů a značek, které postupně plní náš trh vybrat? Harddiskový, s paměťovou kartou nebo snad CD/MP3 discmana, který vám poslouží i pro přehrávání vašeho bohatého archívu Cdček?

Každá kategorie má svá pro a proti, jejichž zvažování nechám na vás, ovšem dovolil bych si vám představit nekorunovaného krále poslední jmenované kategorie (tedy CD/MP3 přehrávače) Rio Volt SP 250 (dále jen SP250), který je vyráběn v Číně a distribuován americkou firmou Sonic Blue. Čím tento přístroj převyšuje zbytek startovního pole? Zkrátka tím, že nabízí vše, co můžete od přístroje této kategorie žádat. Samozřejmě, že existují přehrávače, jež nabízí také mnoho funkcí, ovšem vždycky jim něco v tomto směru k naprosté dokonalosti chybí. SP 250 nechybí nic.

Na prvním místě je nutno uvést upgradovatelné firmware. Tímto prvkem disponuje minimum značkových přehrávačů, které se u nás začínají na trhu objevovat (AIWA, Philips, Panasonic, Thomson…). SP 250 zatím podporuje kromě formátu CD audio komprimované formáty MP3 a WMA, ovšem je jisté, že pokud se výrazněji prosadí některý z nových formátů (AAC, MP3 pro), bude zanedlouho novou verzí firmwaru rovněž podporován. Jeho upgrade probíhá velmi jednoduše. Stáhnete příslušnou verzi (necelých 700 kb), ve stanoveném tvaru ji vypálíte na CD-R (CD-RW), jež pak pustíte v přehrávači. Po pár sekundách je hotovo (pokud ovšem nevypadne proud :- ). Tuto proceduru doporučuji absolvovat ihned po zakoupení nového SP 250, v němž je nahrána základní verze firmwaru 1.00. K dnešnímu dni je zatím dostupná (mimo základní 1.00) pouze verze 1.01. Nelze samozřejmě očekávat nějaký výrazný posun kvality přehrávání či ovládání, ale zejména v práci s bufferem je určité zlepšení citelné.

Apropos buffer (vyrovnávací paměť) – další výrazné plus SP250. Zatímco se konkurence holedbá vyrovnávací pamětí stačící na přehrání řádově desítek sekund hudby, SP250 je vybaven bufferem hnedle osmiminutovým (při přehrávání MP3; při přehrávání audio CD je možno zvolit mezi 45 sekundovou nebo 160 sekundovou vyrovnávací pamětí). Po stisknutí tlačítka play SP250 natáhne data z CD do své paměti a už v průběhu tohoto procesu započne s přehráváním (z bufferu). Jakmile je buffer naplněn, CD se úplně zastaví. Po vyprázdnění bufferu se zase roztočí, zase zastaví.

Z toho plynou dvě velké výhody: 1. Vzhledem k tomu, že SP250 hraje z bufferu, nehrozí při prudším pohybu přehrávače žádné výpadky zvuku. K těm dochází pouze v momentu, kdy SP250 načítá data z CD a přehrávač není v klidu. Zdá se mi, že výrobce na buffer spoléhá až příliš, a proto se méně zaměřil na stabilitu optického subsystému, který se mi jeví být až příliš citlivým na otřesy, 2. Protože CD je po většinu doby přehrávání v klidu, dochází k šetření energie baterií, které tak déle vydrží. Výrobci přehrávačů uvádí ve svých manuálech ohledně výdrže baterií téměř fantastická čísla (15-20 hodin na pár baterií). Abych se přesvědčil, jak je na tom v tomto ohledu SP250, provedl jsem sofistikovaný test. SP250 vydržel hrát s maximálně nabitými neznačkovými nabíjecími bateriemi o kapacitě 1500 mAh velmi slušných 9 hodin 55 minut. Je však třeba vzít v potaz, že tohoto výsledku dosáhl SP250 v ideálních podmínkách, kdy ležel v klidu na stole a hrál bez opakovaného vypínání a zapínání při minimálním zesílení. V terénu bude výdrž baterií samozřejmě o nějakou tu hodinku slabší. Baterie se samozřejmě dají nabíjet přímo v přístroji. Byl jsem poněkud překvapen, že se v SP250 dají nabít pouze baterie, které jsou přiloženy v originálním balení. V případě, že jsem chtěl nabít jiné (po připojení k síťovému adaptéru je nutno SP250 vypnout, načež se objeví menu, z něhož lze spustit přímo režim dobíjení nebo režim zabraňující vzniku paměťového efektu - tedy vybití a následného nabití baterie), nedělo se k mému velkému překvapení nic. Naštěstí se mi po krátké mailované se zákaznickým centrem podařilo z odpovědného člověka vypáčit fintu (spolu s varováním o ztrátě veškerých záruk), jak si s tímto neduhem SP250 poradit. Stačí jen „oholit“ pouzdro nabíjecí baterie u jejího mínusového konce asi v délce 2 mm od okraje (tedy tak, jak je to provedeno u původně přiloženého páru baterií). Po této úpravě lze v SP250 nabít všechny typy nabíjecích baterií. K čemu takové opatření slouží už jsem raději nezjišťoval.

Čtyřřádkový displej můžu charakterizovat jedním slovem – perfektní. Nabízí v přehledné podobě veškeré informace o právě přehrávané skladbě – její pořadové číslo (v rámci celého CD), pořadové číslo adresáře, v němž je umístěna hraná skladba, čas (příp. čas do konce skladby), technická data souboru (vzorkovací kmitočet, bitrate, formát – CD/mp3/wma), režim pro přehrávání skladeb, stav nabití baterií a hlavně rotující jméno umělce a skladby z ID3 tagů. Rychlost rotování názvu je samozřejmě volitelná z menu. Za vlahých letních nocí oceníme modré podsvětlení displeje, které se aktivuje po stisku jakéhokoliv tlačítka a svítí po dobu asi 3 sekund.

Ovládání SP250 se stane po chvilce hraní si s ním naprosto intuitivním. Pro pohyb v jednotlivých adresářích je určeno velké kruhové tlačítko a pro postup o úroveň výše se používá navi klávesa. Po jejím asi dvousekundovém podržení se vstupuje do menu, v němž se nastavují nejrůznější parametry a funkce – např. pípání, resume, fade in (postupné zvyšování hlasitosti při spuštění přehrávání), kapacita bufferu, vlastnosti displeje (jas, kontrast..), způsob přehrávání (repeat, shuffle, intro), ekvalizér (5 přednastavených úrovní - normal, jazz, klasik, rock, ultra bass + 1 úroveň nastavitelná uživatelem) atd.

Z dalších vymožeností je nutno jmenovat linkový výstup pro připojení k externímu zesilovači, tlačítko pro posun vpřed o celých 10 skladeb, celkem 7 nastavitelných programů pro přehrávání skladeb jak v rámci celého CD, tak v rámci adresáře. SP250 si pamatuje 10 naposledy vložených CD, takže pokud je některé z nich do přehrávače vloženo, trvá jeho načítání kratší dobu.

Vítaným doplňkem je FM tuner s pamětí na uložení 20 stanic. Ladit je možno ručně po 0,1 MHz nebo automaticky. Kvalita tuneru je vcelku přijatelná a pro občasné vyslechnutí aktuálních zpráv poslouží více než dobře.

V krabici s SP250 dostaneme kromě přehrávače samotného několik doplňků. Perfektně padnoucí kožené pouzdro, které je možno připevnit sponou k opasku nebo pověsit zavěšené na přibaleném řemínku na krk. Pouzdro má samozřejmě průhled na displej a navíc je perforované, takže ovládání přehrávače je bezproblémové, i když je umístěn v pouzdře. Jsou zde sluchátka a špunty – nepředpokládám, že je bude někdo z milovníků příjemného poslechu vůbec používat, jejich kvalita je přinejmenším diskutabilní. Potěší pár nabíjecích baterií, což se však nedá říci o přiloženém adaptéru – ten je bohužel použitelný pouze pro zámořské sítě. Najdeme zde taktéž dvě CD s manuálem, programem Music Match Jukebox a dalšími zbytečnostmi. Nejužitečnější věcičkou je bezesporu (mimo samotného přehrávače) hruškovité dálkové ovládání s klipsnou na zadní straně pro snadnější uchycení např. ke klopě bundy. Bohužel sériově dodávané dálkové ovládání není vybaveno LCD displejem. V případě zájmu je možné si takové asi za 30 $ dokoupit.

Samozřejmě není všechno zlato, co se třpytí a i SP250 má své (nemnohé) slabší stránky. V první řadě je nutno zmínit dílenské zpracování. Pravděpodobně nelze očekávat od přístroje pyšnícího se na své zadní straně nápisem Made In China použití nějakých kovových slitin, ale i když je pro výrobu jeho skeletu použit plast, mohl být výsledný produkt trošku lepší. Velmi nepříjemnou záležitostí je třeba výměna baterií. Dvířka kryjící dvojici baterií jsou totiž velmi křehká, takže vyndávání baterií je nutno věnovat zvýšenou pozornost a vynaložit velkou opatrnost. Nelíbí se mi ani to, že přední kryt s ovládacími prvky nedosedá na tělo přístroje úplně přesně a po zaklapnutí je mezi nimi drobná škvíra. Přestože se jedná o řádově desetinky milimetru, dochází tak k drobnému viklání. Naštěstí při přehrávání bývá většinou SP250 ve svém koženém pouzdře, jež ho obemyká dostatečně pevně a různým nežádoucím pohybům tak zabraňuje.

Přes zmíněné nedostatky nelze než RioVolt SP250 doporučit. Pokud jste schopni povznést se nad určitá omezení kvality zvuku vyplývající z podstaty formátu MP3 resp. WMA ( občas slité basy či mírně zkreslené výšky) a uvažujete o koupi nějakého MP3 přehrávače, je SP 250 jasnou volbou. Bohužel RioVolt SP 250 je v České republice prakticky nedostupný. Tu a tam se na nějaké stránce objeví nadějné informace hovořící o tom, že by se měl dovážet i do ČR, ovšem zatím jsem nikde nenašel možnost jeho objednávky. Na www.scarab.cz byly ještě nedávno předběžné objednávky přijímány (za cenu cca 10500,-Kč), ovšem nejnovější zprávy říkají, že SP250 se nakonec dovážet nebude. Pokud víte nějakém místě, kde je v ČR možno RioVolt SP250 koupit, dejte nám vědět v diskusi pod článkem. Zatím je třeba spolehnout se na kamarády pobývající v USA, kteří jsou ochotni tento roztomilý přístroj převézt přes oceán. V USA je k dostání v každém supermarketu za relativně přijatelnou cenu kolem 180$.

Na závěr si ještě dovolím uvést odkazy na související stránky. Ze stránky www.riohome.com je možno stáhnout nový firmware a nalezneme tu údaje o všech přehrávačích distribuovaných firmou Sonic Blue. Na www.mp3shopping.com je přehled většiny dostupných ( hlavně v USA) přehrávačů MP3, a to všech typů včetně stolních Hi-Fi přístrojů.

Pokud už jste uživateli MP3 přehrávače, podělte se s námi o své dosavadní zkušenosti v diskusi pod článkem.