Přímý střet třech různých proudů hudebních alternativ otřásl ve čtvrtek plzeňským Divadlem pod Lampou. První se nám představilo kvarteto PROFESOR IKEBARA z Horšovského Týna a šlo o velmi příjemný počátek celé akce. Klasické obsazení - bicí, basa, kytara, obohaceno o příčnou flétnu vykouzlilo žánrově košatou zvukomalebnou kulisu, skládající se téměř výhradně z instrumentálních skladeb. Na pódiu zaujala hlavně rachitická postavička mladičkého baskytaristy oděného do pruhovaných trenek, který předvedl heroický instrumentální výkon doprovázený sympatickými pohybovými kreacemi. Za ním nezaostal ani zbytek tělesa a hrnul do přítomných zajímavou fúzi rockových experimentů a náladových zvukových ploch - vše zabalené do úhledného, silně progresivního kabátce. Pokud by se skupina nebála lehce zabřednout třeba i do tvrdších momentů a trochu přiostřit kytaru, bylo by to mým uším ještě milejší, nicméně i tak jsem ten večer došel přesvědčení, že zde nedávno recenzovaným slovenským PERSONA GRATA roste na západu Čech konkurence.

Po monolitickém intru se na pódiu zhmotnily dvě bytosti. Jedna oděná v bílém, druhá v černém, silně vzbuzující dojem vysokých učenců dálněvýchodních filosofií. Zajímavou zkušeností, která jistě potěšila veškeré osazenstvo Divadla pod Lampou, byl fakt, že po čas jejich produkce byl bar uzavřen rozlévání alkoholických nápojů. Hudební produkce tohoto bizarního dua, pokud jsem to celé dobře pochopil, byla improvizací v duchu world music a hudebního minimalismu. Prvními nástroji, jež ze z pódia rozléhaly, byly obrovské mísy, budící dojem, že je někdo právě vykopal na starověkém archeologickém nalezišti, které jeden z hudebníků oťukával paličkami. V arzenálu nástrojů nechybělo ani didžeridoo, různé zvonečky a cinkátka. Osobně se mi hodně líbila část, kdy oba protagonisté třeli velké zvonce dřívkem a vyluzovali tak zvláštní hluboké hučení. Zajímavým momentem byl i pokus hrát smyčcem na baskytaru a mnoho dalšího. Podobná hudba by se ale mnohem lépe vyjímala někde v čajovně, či jiném příbuzném relaxačním zařízení. Možná by se slušelo ještě doplnit, že celý projekt se jmenoval ZETMYINTRO.

Hudební produkce poměrně plynule přešla na poslední hrající toho večera schizoidně - paranoidní industriální masáž smyslů, jež mě zaujala na letošním festivalu X-core. ZETMYZÁŘE. Projekt zachovávající si silně undergroundový punc složený částečně ze členů dalšího originálního souboru TAMAK KURAI TIME, hrající hudbu balancující mezi elektronickou taneční scénou a world music a těžkozařaditelné atmosfericko-progresivní alternativy NKT. Pětilístek ZETMYZÁŘE, produkující hlukové stěny ve složení bicí, baskytara, dva noisy-industriální hráči na těžko specifikovatelné předměty v drtivé většině z oblasti kovovýroby a kazatel Ivan Straka u mikrofonů. Performeři byli dle dobrého zvyku oděni do naprosto bláznivých kostýmů, baskytaru obsluhoval pastor s koženými kalhotami a slunečními brýlemi s očerněným obličejem, bicí temný jogín, kterého jsme měli možnost vidět i v jejich předchůdcích ten večer, a jako vždy nejbizarnějším oděvem zabodoval obsluhovatel mikrofonů, kterého nebudu dále komentovat – posuďte jeho kostým z fotografií. Set ZETMYZÁŘE nepostrádal naléhavost, teatrální gesta, hlukovou improvizaci a další neodmyslitelné atributy tohoto osobitého tělesa. Základem bylo tradiční složení rytmiky a oba hlukotvůrci, kteří vybudovali silnou kulisu pro šílené řádění zpěváka? Ne, zpěváka ne, spíše by se dalo říci - obsluhy mikrofonů.

I přes to, že šlo o koncert v pracovním týdnu, se v klubu sešlo relativně dost lidí, kteří vytvořili důstojnou atmosféru pro netradiční trojblok vystupujících. Nejpříjemnějším zážitkem toho večera pro mne i přes originální pojetí posledního vystupujícího, zůstává mladičké kvarteto PROFESOR IKEBARA, které pokud si udrží své dosavadní kvality, je pro mne velkým příslibem do budoucna.