PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pred dvomi rokmi zrejme len málokto z nás unikol ich hitovke „In The Shadows“, ktorá sa vtedy valila doslova zo všetkých strán. V týchto dňoch sú tu opäť, tentokrát skúšajú šťastie s albumom „Hide From The Sun“, ktorého pilotný singel „No Fear“, podporený vynikajúcim videoklipom, tí pozornejší z vás určite zaregistrovali aj v slovenských či českých médiách. Áno, dobre čítate – pozornejší z vás. THE RASMUS sú dnes oveľa menej na očiach, nekonajú sa žiadne šialené rotácie v rádiách či televíziách, fanúšikovská psychóza sa zatiaľ drží v primeraných medziach. Je tu čas baviť sa o hudbe a nie o tom, koľko havraních pierok má spevák Lauri zastrčených vo vlasoch.
THE RASMUS veľmi príjemným spôsobom dospeli a dozreli. Majú za sebou šialené úspechy (z predchádzajúceho, prelomového albumu „Dead Letters“ sa po celom svete predalo viac ako 1,5 milióna kusov), ale i rovnako krkolomné neúspechy (z jedného prestížneho anglického festivalu bola kapela nútená odísť po odohratí sotva jednej skladby – ľudia ich nekompromisne zahádzali fľašami). To všetko sa pozitívnym spôsobom odrazilo aj na hudobnom prejave týchto sympatických Fínov. Mám pocit, že konečne našli samých seba. Kým v prípade „Dead Letters“ sa dalo hovoriť o zaujímavom mixe nu-metalových vplyvov (najmä hviezdnych LINKIN PARK) a tradičnej severskej melancholickej atmosféry, na novinke „Hide From The Sun“ víťazí na celej čiare sever. Inými slovami, THE RASMUS hrajú „pure fucking northern rock music“.
Skúste si predstaviť nasledujúcu situáciu. Vychádzate zo sauny (samozrejme fínskej) v príjemne „zádoomčivej“ nálade, na stole pri okne s výhľadom na jedno z tisícich jazier, na ktoré pomaly padá lístie jeseňou nádherne zafarbených stromov, vás už čaká pohár s vodkou (samozrejme fínskou). Po jednom hlte z nej vás opantá čarovný pokoj duše, ktorý naruší zvuk prijatej esemesky na váš mobil (samozrejme značky Nokia). „Zabudni na mňa, bude to tak lepšie“, píše vám vaša životná láska. Ešte jeden dúšok, ďalší pohľad na jesenný západ slnka nad jazerom a pokoj a duševná rovnováha sú späť.
Presne o niečom takomto je novinka od THE RASMUS. O príjemnom smútku, dokonalom zhmotnení fínskej mentality a celkovej atmosféry Severu zobrazenej prostredníctvom šikovne zvolených výrazových prostriedkov rockovej hudby. Na „Hide From The Sun“ je všetko, čo som mal kedy rád z pocitovej stránky takých AMORPHIS, SENTENCED, THE 69 EYES, APOCALYPTICA (mimochodom, hosťujú v skladbe „Dead Promises“) či HIM. Tí posledne menovaní so svojím „Temným svetlom“ ťahajú v súboji so svojimi menej slávnymi kolegami prekvapujúco za kratší koniec povrazu. Takú silnú a kvalitatívne vyrovnanú kolekciu skladieb veru nedokázal dať dokopy ani skladateľský mág menom Ville Valo. Možno to bude v tom, že v prípade THE RASMUS sú hudba a texty dielom celého kolektívu. Ale o tom na inom mieste, v inej recenzii.
O môj osobný soundtrack k tohtoročnej jeseni sa teda celkom prekvapujúco postarali THE RASMUS so svojím „Hide From The Sun“. Som si však istý, že kúsky ako „No Fear“, „Lucifer´s Angel“, „Dead Promises“, „Shot“ a najmä skvostná balada „Keep Your Heart Broken“ nebudú iba sezónnou záležitosťou. THE RASMUS veľmi príjemne prekvapili!
Dokonalá podoba Fínska a celkovej atmosféry severu zobrazená prostredníctvom šikovne zvolených výrazových prostriedkov rockovej hudby.
9 / 10
Eero Heinonen
- basgitara
Lauri Ylönen
- spev
Pauli Rantasalmi
- gitara
Aki Hakala
- bicie
1. Shot
2. Night After (Out Of The Shadows)
3. No Fear
4. Lucifer´s Angel
5. Last Generation
6. Dead Promises
7. Immortal
8. Sail Away
9. Keep Your Heart Broken
10. Heart Of Misery
11. Don´t Let Go
Hide From The Sun (2005)
Dead Letters (2003)
Into (2001)
Hell Of A Tester (1998)
Playboys (1997)
Peep (1996)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Universal Music
Stopáž: 44:49
Produkce: Mikael Nord Andersson & Martin Hansen
Úplně nadšením kolegáčka Rudáčka nesdílím, nicméně jsou tu tři důležité faktory, které posouvají novinku finských krasavců THE RASMUS poměrně vysoko. Tedy: a) proti předchozí řadovce se jedná o desku po všech stránkách zralejší, osobitější a méně vlezlou; b) v kontextu mainstreamu se jedná o nahrávku bezmála výbornou, líbivou, a přitom poslouchatelnou bez újmy na estetice; c) pokud srovnám "Hide From The Sun" s novinkou HIM, pak překvapivě pán s pírkem ve vlasech poráží pána, co momentálně vypadá jako kuchařka ze závodky, o středně velký parníček. THE RASMUS prostě nabízejí silný rockový materiál, který se mně osobně nejvíce líbí v melancholických momentech, ale zatraceně čape i mediálně přivrácenou stranou ("No Fear" je vážně moc fajn skladba). Není to deska, ke které bych se vracel často, ale když se vrátím, nelituju.
Nuda jako v Brne! Na Dead letters to nesaha ani po kotniky...
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.