OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V podstate nejde o nový album, to len Metal Blade uznali kvality energickej pätice za hodné propagácie aj v Európe, takže ich debutové a zatiaľ jediné dlhohrajúce dielo z roku 2003 nachádza cestu na starý kontinent, kde má HC tiež svoje početné publikum. Spomínaný debut vychádza pod záštitou labelu Ironclad, patriaceho frontmanovi nie neznámych UNEARTH – Trevorovi Phippsovi.
Samotný fakt, že „Valor And Vengeance“ je materiál ešte z roku 2003, má za následok to, že máme do činenia s trošku odlišným kovovým HC, než akým sú súčasné hybridné nahrávky fešákov tlačených do škatuľky NWOAHM. SINCE THE FLOOD však nezamrzli len u jedného zdroja inšpirácie a svoju produkciu obohacujú viacerými prvkami, avšak v porovnaní so súčasnými módnymi veličinami tak robia oveľa šikovnejšie a citlivejšie. Základom tak zostáva silne metalové a brutálne HC na spôsob súputníkov HATEBREED, avšak pestrejšie a bohatšie na melodické spestrenia. Odkazy na klasické NYHC formácie z prvej polovice deväťdesiatych rokov typu „Valor And Vengeance“ s mimoriadne silným textom, striedajú veci na spôsob „These Scars“ so švédskym melodickým drhnutím strún z pred-IN FLAMES éry (čo kapelu celkom sympaticky stavia mimo ostatné súčasné veci) a neraz sa v gitarových vyhrávkach odviažu k atypicky rockovo hravým linkám. „In My Way“ zdobí rýchla rytmika v štýle veteránov SICK OF IT ALL striedaná pomalším skákavými tempami. Praveké Švédsko opäť povstáva v rýchlych pasážach šiestej „The Only Way“, v ďalších skladbách dôjde aj na postupy typické starším PRO-PAIN. Rozumná dĺžka jednotlivých vecí chráni pred monotónnosťou. Aj záverečné skladby albumu neuberajú SINCE THE FLOOD z energie, zúrivosti a i textového odhodlania čeliť špine všedného dňa. Na záver CD našla cestu ako bonus oproti pôvodnej verzii aj nová rýchlovka „Laid To Rest“.
Uvádzanie známejších mien v súvislosti s hudbou SINCE THE FLOOD tento krát nie je vytýkanie, skôr naopak – práve „Valor And Vengeance“ je albumom, kde nižšiu mieru originality zatieni mimoriadne nasadenie, uveriteľná láska k svojmu štýlu a z každej skladby sršiaci entuziazmus, ale i hudobná zložka predsa len odlišujúca potetovaný kvintet od kolegov zo stajne Metal Blade. SINCE THE FLOOD túto jeseň vymetajú európske kluby s dnes už veteránmi MADBALL spolu so SWORN ENEMY, čo sľubuje aj podľa záznamu pódiového podania dvojice „Valor And Vengeance“ a „24K“ silný zážitok porovnateľný s dvojhodinovkou strávenou v posilovni.
Nižšiu mieru originality zatieni mimoriadne nasadenie, uveriteľná láska k svojmu štýlu a z každej skladby sršiaci entuziazmus, ale i hudobná zložka predsa len odlišujúca potetovaný kvintet od kolegov zo stajne Metal Blade.
7 / 10
1. Valor And Vengeance
2. These Scars
3. In My Way
4. 24K
5. Up In Arms
6. The Only Way
7. In My Eyes
8. Enough Said
9. For Today
10. This World Is Dead To Me
Valor And Vengeance (2005)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Ironclad Recordings / Metal Blade
Stopáž: 31:42
Takto nadupane si zacinam pracovny rok 2022, zial slubna kapela sa stihla rozpadnut uz po druhom albume. Naj. skladba: 24K
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.