OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dotyk dvou geniálních světů... Na jedné straně opony nesmrtelný svět, utkaný ze slov stvořitele Středozemě J. R. R. Tolkiena. Na druhé straně opony, svět melodií, utkaný z nezaměnitelného přediva mistrových věrných bardů ze slovutné říše germánské. Dialog a nádherná symbióza... Působivá harmonie... Když Hansi Kürsch v časech triumfu Imaginations From The Other Side rozhlašoval, že další album se obejde bez inspirace jedním z největších fenoménů literatury minulého století, asi sám netušil, že v roce 1998 se Tolkienův Silmarillion dočká svého hudebního obrazu. Kolosálního, převratného a nezapomenutelného.
A že jeho autorem bude on a jeho družina ve zbrani.
Blind Guardian završili opusem Nightfall In Middle - Earth předalekou evoluční pouť, kterou ozdobilo nepřeberné množství klenotů, jimiž se může těžký kov po věky věků marnivě pyšnit. Avšak jen jeden z nich má nesmrtelnou záři, jenom jeden z nich se může v mnohých srdcích honosit epitetem nejkrásnější.
Jak charakterizovat Nightfall? Jako metalovou operou? Klíč k branám fantazie? Největší metalové album všech dob? Všude spousta pravdy a zrnko nadsázky. Ber jak ber, Nightfall je úžasnou a novátorskou záležitostí, která poněkud stagnujícímu power - speedu (ale ta škatulka převelmi tlačí!) ukázala cestu do nových neprobádaných říší. Celek je rozdělený do úctyhodných 22 tracků, zhruba z poloviny se však jedná o různá preludia k větším skladbám. Tento zdánlivě kosmetický krok vede k tomu, že koncept alba je dotažen k absolutní, vlastně ABSOLUTNÍ, dokonalosti...
Je neuvěřitelné, jak silné melodické nápady si Blind Guardian dovolí využít pro několikavteřinové kousky. Jenom mistři svého řemesla dovedou 44 vteřin nabít tak křehce éterickým kouzlem akustické kytary a sladkého zpěvu (Battle Of The Sudden Flame), nebo během 25 vteřin dokonale vykreslit imaginárního barda v akci (The Minstrel). Už na tyto kratičké, často mluvené, útvary bych mohl pět ódy do aleluja, mohl bych se rozplývat nad invencí, brilantním provedením a famózní obrazotvorností, ale to všechno nechám na Vás. Slova až tak daleko nedosáhnou...
Intra jen připravují naše duše na emocionální třaskavinu v podobě Velkých skladeb. Ono velké “v” je vypočítavým a záměrným aktem, který má obrazně demonstrovat, že se nejedná jen tak o nějaké skladby. Největší silou Nightfallu je úžasně pečlivá zvuková i melodická výstavba jednotlivých písní. U Blind Guardian nemá klišé místo, každá kompozice je nezaměnitelným pletencem metalové výbušnosti, orchestrální komplexnosti a geniálně citlivých vyhrávek. Pro Slepé strážce neexistuje předvídatelnost, jejich práce je členitá - jednotlivé nosné riffy se vrství jeden na druhý, mění se nálada, instrumentace, tempo. Ne náhodou se většina jejich skladeb dá bezbolestně převést do čistě symfonické podoby (požehnáno budiž tomu, kdo tak v časech budoucích učiní).
Práce s refrény, které vystupují z toho divokého malströmu pocitů a barev, je hodná smeknutí klobouku a imaginárního zlomení pisálkovského brku. Adjektiva, která by věrně popsala například refrén skladby Time Stand Still, se v mém slovníku nevyskytují - i po stém poslechu ke svému údivu nalézáte nové podtóny, hlasy, nástroje... Blind Guardian jsou živoucím důkazem toho, že i sebe jednodušší refrénový nápěvek (Into The Storm), lze vysochat s takovou grácií, která bere slova i dech. Na ploše 70 minut ukazují Blind Guardian všechny svoje tváře i inspirační zdroje. Citlivě rockové kompozice, postavené na až překvapivě tichém dialogu kytar, rytmické sekce a Hansiho zpěvu, se střídají s překrásnými baladami, v nichž slovo feeling obcuje s jinými dimenzemi, a v neposlední řadě se ke slovu dostává i přímočarost a agresivita kovových hymnů. I v největším metalovém varu je ale struktura skladeb tak ďábelsky propracovaná a komplexní, že posluchač má neustále co objevovat a obdivovat (příkladem budiž úchvatný výplach Mirror Mirror). A naopak, i v největším ztišení je hudba Slepých strážců výbojem emocionality.
Křehkost, vztek, láskyplnost, nenávist... německému kvartetu není nic z toho cizí. Dokonalou souhrou a citem pro melodie dovede stejně tak vyseknout instrumentální exhibici, jako do sebe obrácenou baladu... Nikde nenudí, nikde nešidí... Blind Guardian se dokonale vžívají do své hudby, nepózují, hrají rozmarné elegie z říše fantazie na magické harfě, kterou sami stvořili a kterou dokonale znají. Jejich individuální um je tou nejsladší třešničkou na dortu - nikdo nedovede tak extaticky proplétat sóla jako duo sekerníků Olbrich - Siepen, nikdo nedovede tak energicky týrat baterii bicích jako hromobijce Stauch, nikdo nedovede tak mistrně měnit barvy hlasu a vžívat se do svých rolí jako Kürsch.
Připadá Vám, že přeháním, že jsem nekritický, slepě oddaný a fanatický? Udělejte jednu věc, opatřete si Nightfall In Middle Earth, zažhněte ve svém příbytku všechny svíce, opevněte se před realitou a ponořte se do světa J. R. R. Tokiena, ale hlavně - do světa Blind Guardian.
Jeden z vrcholů epického metalu. Slepí strážci dostáli jak své pověsti, tak Tolkienově předloze a vytvořili dílo, které se vymyká ze zaběhaných speedových kolejí. Je neskutečně pompézní, propracované a po všech stránkách svébytné...
9,5 / 10
Hansi Kürsch
- vocals
Andre Olbrich
- lead, rhytm and acoustic guitars
Marcus Siepen
- rhytm guitars
Thomas Stauch
- drums and percussions
Oliver Holzwarth
- bass and fertless bass
Mathias Wiessner
- keyboards and orchestral effects
Michael Schürer
- grand piano
Max Zelner
- fluts nad alto flute
1. War of Wrath
2. Into The Storm
3. Lammoth
4. Nightfall
5. The Minstrel
6. The Curse of Feanor
7. Captured
8. Blood Tears
9. Mirror Mirror
10. Face The Truth
11. Noldor (Dead Winter Reigns)
12. Battle of Sudden Flame
13. Time Stand Still (At The Iron Hill)
14. The Dark Elf
15. Thorn
16. The Eldar
17. Nom The Wise
18. When Sorrow Sang
19. Out On The Water
20. The Steadfast
21. A Dark Passage
22. Final Chapter (Thus Ends ...)
The God Machine (2022)
Twilight Orchestra: Legacy Of The Dark Lands (2019)
Beyond The Red Mirror (2015)
At The Edge Of Time (2010)
A Twist In The Myth (2006)
Live (2003)
Bard Song (singl) (2003)
A Night At The Opera (2002)
And Then There Was Silence (singl) (2001)
Nightfall In Middle-Earth (1998)
Mirror Mirror (singl) (1998)
The Forgotten Tales (1996)
Mr. Sandman (singl) (1996)
Imaginations From The Other Side (1995)
A Past And Future Secret (singl) (1995)
Tokyo Tales (Live) (1993)
Somewhere Far Beyond (1992)
Tales From The Twilight World (1990)
Follow The Blind (1989)
Battalions Of Fear (1988)
Datum vydání: Úterý, 28. dubna 1998
Vydavatel: Virgin Records
Produkce: Blind Guardian
Studio: Twilight Hall, Karo Studio, Sweet Silence Studios
Slepí strážci stvořili vlastní styl, epikou napěchovaný až po okraj, definovaný deskou "Tales From The Twilight World". Od té doby je příprava následovníků stále složitější, košatí aranže, přibývá zpěvů, mohutní nástrojová hradba. Snaha skupiny, vyvarovat se opakování sebe sama a stvořit co možná nejsilnější melodie, byť za cenu velkých prodlev mezi nahrávkami, jistě chvályhodná. Po třech řadovkách, kde hit střídal hit a slabé místo by člověk lupou pohledal, přichází "Soumrak" s neskutečně promakanou produkcí. Tolik aranží až jednomu sluch přechází, tolik hlasů, tisíce kytar. Vyrazí vám dech a zůstanete v naprostém šoku po několik poslechů. Je vůbec ještě možné natočit něco tak dokonalého? Po pravdě řečeno nevím. Když ale euforie z monumentálnosti vyprchá, zjistíte najednou, že mimo hitů, jakými jsou bezevší pochybnosti třeba "Mirror, Mirror" nebo "Nightfall", skrývá deska pod pláštíkem aranžérské dokonalosti i naprosto průměrné věci typu "The Curse Of Feanor". Nic takového se na starších deskách nestávalo. Buďme tedy naprosto upřímní, i když zvukově "Nightfall…" všechno válcuje, materiálem zůstává "Somewhere Far Beyond" nepřekonána.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.