PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bradavky, cecíky, struky, dudlíky, maznice… Zajímavé významy najdete, vyhledáte-li si anglické slovíčko NIPPLES ve slovníku. O to více mne zajímalo, jaký hudební obsah je zabalen v rokycanském projektu stejného jména, který založily dvě baskytaristky s vizí vybudovat hudební projekt založený na dvou basových linkách. Z počátečního záměru mít ryze dívčí skupinu však sešlo a po menších personálních rošádách se sestava ustálila na dvou baskytarách, které obsluhují ženy, jmenovitě Australanka Senta a baskytarista elektro-chemicko-metalové kapely SUN.HAS.CANCER Antcha, odkud je i bubeník Radek. Kytary se ujal taktéž zkušený Honza Mašata, obhospodařující strunné nástroje ve většině rokycanských skupin a zpěv obstarává ex-řvoun zaniklého hard-corového živlu JADE WAH’OO Honza Šváb. Se zvědavostí tedy vkládám disk do šachty CD mechaniky a vyčkávám věcí příštích.
Co zaujme na první skladbě je celkový feeling, který evokuje RED HOT CHILI PEPPERS - silná basová linka, houpavá rytmika, rozverná trilkující kytara. Jen osobitý zpěv Honzy Švába, který vzdáleně připomíná ukňouranější verzi Johnatana Davise z KORN, dodává celku zcela jiný odstín. Druhá písnička s názvem „Leave“ v sobě nese mnohem více špíny, tak říkajíc grungeové. Je o něco tvrdší a dává lehce vzpomenout na ty nejdrsnější doby PEARL JAM, jmenovitě například jejich skladbu „Evolution“. Stále tu ale mnohem jasněji vystupují basové linky, kdy jedna basa disponuje zpravidla o poznání hlubším zvukem a druhá je spíše kovově-vyvýškovaná. Tato souhra je zřetelně slyšet ve skladbě „Special Feeling“ nebo na začátku „Line“. Ačkoliv je spolupráce obou baskytar celkem zajímavá a rozhodně oživující, domnívám se, že by toto duo mohlo být ještě prokomponovanější a jistě by tu šlo vymyslet mnohem nápaditější basové divočiny. Zajímavým zpestřením jsou i celkem hojně využívané baskytarové efekty.
Emotivní hlas zpěváka Honzy Švába dodává celé skupině na určité osobitosti, jeho zdrsnělé kňourání sune celou skupinu od řízného funk-rocku k HC. Nevýhodou je, že jeho hlas má tendence sklouzávat do prapodivných (zřejmě asi i úmyslných?) falší, které nemusí být každému uchu právě příjemné. Tyto nedostatky nastávají hlavně při protahování některých tónů, na jednu stranu to dělá jeho projev v určitém směru originálním, na stranu druhou by bylo vhodné si položit otázku, jestli je to dobře či špatně. Nespornou výhodou jsou rozervané emoce, jimiž je hlas prostoupen a které dodávají NIPPLES bolestně schizoidní příchuť. Celkový zvuk je na to, že nahrávka byla utvořena v domácím studiu, na velmi vysoké úrovni, nechybí ani určité zvukové domalovánky, například počátek skladby „Special Feeling“ budí dojem, že se nese z jakéhosi orezlého zastaralého ampliónu. Celkově vzato, jde o zajímavý projekt, který by mohl postupem času dozrát do šťavnatého a velmi chutného hudebního sousta.
Funk-rock-corový projekt vedený dvěmi baskytaristkami skrývající v sobě nemalý potenciál, jen ho trochu více rozvinout.
7,5 / 10
Senta
- basová kytara
Antcha
- basová kytara
Radek
- bicí
Honza M.
- kytara
Honza Š.
- vokál
1. Cure
2. Leave
3. Special Feeling
4. The Lines
5. Go
Nipples (2005)
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.