OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
George „Corpsegrinder“ Fisher. Meno, ktoré sa už takmer desať rokov neoddeliteľne spája s jednou z najväčších deathmetalových kapiel všetkých čias, famóznymi CANNIBAL CORPSE. Len znalci vedia, že kedysi pôsobil aj v MONSTROSITY. Priam fajnšmekrom sa môže nazývať ten, kto vie o Georgovom účinkovaní na mini-albume „The Crypts Of Madness“ kapely PATHS OF POSSESSION, ktorú v roku 1999 založili Randy Butman, Jay Fossen a Richard Brunelle. Keď nie prvých dvoch, toho posledne menovaného určite poznáte ako gitaristu MORBID ANGEL. Práve P.O.P. (vskutku príjemná skratka pre kapelu produkujúcu kov smrti) dostali dôveru vydavateľstva Metal Blade (do akej miery práve vďaka komerčne zaujímavému Drvičovi mŕtvol za mikrofónom, to už ponechám na vašom úsudku) a prichádzajú v týchto dňoch s druhým dlhohrajúcim počinom v kariére. Nesie sľubne krvavý názov „Promises In Blood“.
Je tomu snáď už viac ako dvanásť rokov, čo mi môj starší a v metalovej hudbe zbehlejší kamarát nahrával na kazety (áno, milý mladý, na empétrojkách odkojený čitateľ, tak sa to vtedy robilo) parádne a strhujúce albumy s názvami ako „The End Complete“, „Utopia Banished“, „Clandestine“, „Altars Of Madness“ či „Legion“. Keďže niektoré z nich trvali len niečo cez 30 minút, zvyšný čas zostávajúci do obligátnej trištvrtehodiny zaplnil výberom skladieb od kapiel, ktorých názvy som sa nikdy nedozvedel, ale ich hudba sa mi vtedy veľmi páčila. Dnes mám pri počúvaní PATHS OF POSSESSION a ich albumu „Promises In Blood“ priam dokonalý pocit déja vu. Naozaj som týmto chlapcom vďačný, že ma takto príjemne vrátili do mojich mladých liet - ich hudba by sa perfektne hodila na tie staré, vypočúvané a zodraté kazety.
Nič nové na svete, dáme si repete. Od „Promises In Blood“ naozaj nečakajte žiadnu deathmetalovú modernu. Na to tu predsa máme božských BETWEEN THE BURIED AND ME. Stará škola amerického deathu sa v prípade PATHS OF POSSESSION snúbi s príjemnými gitarovými melódiami zaváňajúcimi Škandináviou. Páni muzikanti sú predsa len v pokročilom veku, a tak vyznávajú skôr pomalšie, valivé tempo. Vďaka prítomnosti šéfkuchára Mr. Corpsegrindera mám tak pocit, že dostávam na tanier tie najlepšie kúsky od mäsiarov z bitúnku CANNIBAL CORPSE flambované prvotriednymi švédskymi kuchtíkmi z reštaurácie IN FLAMES.
„Promises In Blood“ je v podstate veľmi príjemné dielko. Na začiatku deväťdesiatych rokov by pravdepodobne zapadlo medzi stovky podobne kvalitných a desiatky kvalitnejších spolkov, s najväčšou pravdepodobnosťou nezažiari ani v súčasnosti. To však nemení nič na fakte, že skutočný deathmetalový fanúšik si tu rozhodne príde na svoje - ak samozrejme nečaká lukulské hody, ale uspokojí sa s výdatným olovrantom. Dobrú chuť!
Deathmetalový fanúšik si tu rozhodne príde na svoje - ak samozrejme nečaká lukulské hody, ale uspokojí sa s výdatným olovrantom.
7 / 10
George "Corpsegrinder" Fisher
- spev
Randy Butman
- basgitara, spev
Jay Fossen
- gitara
Jack Goodwin
- gitara
Nick Goodyear
- bicie
1. Darklands
2. The Butchers Bargain
3. Bleed The Meek
4. The Second Coming
5. Where The Empty Gods Lie
6. A Heart For A Heart
7. In My Eyes
8. Erzsebet
9. Promises In Blood
10. Bring Me The Head Of Christ
11. Through The Fiery Halls
12. The Icy Flow Of Death
Promises In Blood (2005)
The Crypts Of Madness (split EP) (2003)
Legacy In Ashes (2000)
Datum vydání: Pondělí, 3. října 2005
Vydavatel: Metal Blade Records
Stopáž: 48:10
Produkce: Erik Rutan
Studio: Mana Recordings Studios/Razzor Media, St. Petersburg, Florida
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.