OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ševci se zas jednou sveřepě drželi svého kopyta a svým věrným zákazníkům nenabídli sice žádné překvapení, leč standardní a očekávanou kvalitu. Ano, bylo by nanejvýš pošetilé předpokládat, že kapely jako MADBALL se někdy změní. Pohrobci legendárních AGNOSTIC FRONT se do mé mysli poprvé připomněli v roce 1994 s explosivní deskou „Set If Off“ představující kapelu jako velmi důstojné pokračovatele klasické NYHC školy. Zajímavým faktem bylo, že křiklounovi Freddymu bylo tehdy 17 let.
Nyní, po více než deseti letech jsou myslí MADBALL pořád v nehostinných a nebezpečných ulicích Brooklynu, obávané to čtvrti New Yorku. Místo, kde jsou násilí a kriminalita stejně samozřejmé, jako ranní východ slunce, nedává svým mladým obyvatelům příliš šancí na solidní uplatnění a právě neutěšená sociální situace a mizivé vyhlídky na lepší život stály u zrodu newyorkského hardcoreového hnutí. Dnes už je pro staré pardály ze scény situace přeci jen poněkud jiná. Svá alba vydávají u metalových major labelů, nezřídka koncertují pro početné publikum a jejich muzika se poslouchá na celém světě. Z tohoto pohledu dnes právě textová složka tvorby MADBALL působí poněkud vykalkulovaně a jako sázka na jistotu a „pohodlí“ v řadách mladých zatracenců zcela zavržených systémem.
Nehodlám však zbytečně kritizovat, neboť kromě tohoto ideologického rozporu jinak není co. MADBALL totiž i nadále pádně dokazují svůj původ a hlavně, že hardcore je stalé jejich život. Našlapaná deska plná typicky ostrých vypalovaček je pádným důkazem a nic na tom nemění ani fakt, že se kapela za dobu své existence v podstatě nikam neposunula. I když tohle je velice relativní, neboť když srovnám právě „Set If Off“ s novinkou, tak ta oproti značně syrové a neučesané deset let staré nahrávce působí o dost konvenčněji. Ačkoliv MADBALL pořád hrnou řádně nabroušený power hardcore, čas však ostří jeho hran nepatrně otupil. Celkovým pojetím mi „Legacy“ velmi připomene hlavně další legendu z města na řece Hudson, a to SICK OF IT ALL. Ať už hovoříme o zvuku kytar, Freddyho barvě hlasu a frázování a hlavně o celkových aranžmá jednotlivých skladeb. Tyto jsou okořeněny velice solidně zvládnutými sbory dodávající jim ještě militantnější odér.
Solidní práce, která určitě nezklame. Prapor s logem MADBALL se i nadále hrdě tyčí nad Brooklynem.
„Fight! There Is No Mercy For The Helpless In This Life. Fight!“
Solidní práce, která určitě nezklame. Prapor s logem MADBALL se i nadále hrdě tyčí nad Brooklynem.
6,5 / 10
1. Adapt And Overcome
2. Heavenhell
3. Behind These Walls
4. Legacy
5. Timebomb
6. Darkest Days
7. The Crown
8. War And Hate
9. Until Then
10. Final Round
11. Damned
12. For My Enemies
13. 100%
14. Hardcore Pride
15. H.C.United
16. Worldwide
For The Cause (2018)
Hardcore Lives (2014)
Empire (2010)
Infiltrate The System (2007)
Legacy (2005)
Best Of Madball (2003)
NYHC (EP) (2002)
Hold It Down (2000)
Look My Way (1998)
Demonstrating My Style (1996)
Set It Off (1994)
Balls Of Destruction (1989)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Roadrunner Records / Universal Music
Stopáž: 33:39
Produkce: Zeuss And MADBALL
Studio: Planet Z Studios, Hadley, MA (USA)
Agresivny HC s kvalitnym metalizovanym zvukom. Novsi Empire sa mi paci viac, ale aj tento je aspon za 8
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.